Mladý Montek Romeo se na scénu vypotácí z nonstop baru, zmožen alkoholem, Julie kouří cigaretu ve svém dětském pokojíčku, chůva ztělesněná Norbertem Lichým a vévoda, kterého hraje Sylvie Krupanská, coby uklízečka s kbelíkem a hadrem v ruce, završují netradiční rámec slavné Shakespearovy tragédie, jak ji ze svého úhlu pohledu vidí mladá režisérka Anna Petrželková.

Jenže každý, kdo po první polovině představení v ostravském Divadle Petra Bezruče odchází znechucen totální destrukcí romantiky slavného mileneckého příběhu, a takoví se byť v ojedinělých případech asi najdou při každé repríze této slavné hry, dělají velkou chybu. Druhá polovina inscenace totiž přináší důkaz síly Shakespearova textu.

A i kdyby byl přístup režisérky záměrně pouze šokující a provokující (což zcela jistě není), nakonec se vše dostává do starých známých a hluboko vyjetých kolejí: síla příběhu lásky a smrti veronských milenců opět září nad světem plným zášti a nepřátelství se stejnou silou jako před staletími.
Ano, dnešní Romeové a dnešní Julie žijí v barech ve Stodolní ulici, kouří „marjánku“ a odmítají svět svých rodičů.

To ovšem neznamená, že v hloubi svých duší nejsou nadáni potřebou lásky a schopností milovat jako jejich slavné Shakespearovy předobrazy.
Autorka scény Lucie Labajová postavila na jeviště stavebnici skříní, zasunovacích dveří a otevírajících se obřích zásuvek, a do nitra jedné ze skříní umístila v pozadí obraz sídliště.

Síla tohoto scénografického řešení se projeví v okamžiku, kde se zásuvky vysunují a zasunují jedna po druhé samy od sebe jako hladová tlama murény, jako otevírající se čekající hroby.

Pavla Gajdošíková v roli Julie akcentuje zmatek v duši dívky proměňující se v milující ženu naprosto srozumitelně a Michal Sedláček, coby Romeo, věrohodně miluje se skutečným nasazením života, mezi výrazné herecké výkony je nutné zařadit i práci Tomáše Dastlíka v roli Merkucia.

Bezruči opět nezklamali: o jejich nejnovější inscenaci Romeo a Julie se jistě povedou vášnivé debaty mezi laiky i odborníky, budou zde zastánci i odpůrci, ale ani jedni, ani druzí na režijní práci Anny Petrželkové v tomto případě určitě ještě dlouhá léta nezapomenou, což zrovna není špatné zjištění. (lvs)