Vážení čtenáří, přinášíme vám další díl nového seriálu Deníku.
Naší snahou je poskytovat především seriózní zpravodajství z vašeho nejbližšího okolí, ale zároveň chceme do Deníku dávat také užitečné informace a zábavu. Dřisty fifejdskeho Ofila, které vystihují rázovitost našeho regionu pohledem svérázné postavy, by měly být právě jednou z těch věcí, které v Deníku pobaví. Seriál vychází pravidelně vždy v sobotním tištěném vydání Deníku.

„Naval, Zbyňďo, pé, pé pé!," řval v prvni den noveho roka Na Upadnici, kaj sem ze suhlasem svoji Ruži zašel, abysem s kamošami podřistal o svatkach a Silvestře, Antek. „Co to je?" divil se vrchni Zbyněk.

„Až ti vraťa školne, když něviš, co znamenaju tři P! Každy mamlas, co kdy aspoň raz okusil gořalku či pivo vi, že idě o Pivo Prvni Pomoci! A to se piš, že mam po vydařenym Silvestře pěkně kalne rano opilcovo, jak pravi vtipně klasik," vysvětlil stav svojiho těla i duše Antek a pivčo v nim enem tak zasyčelo.

„Ja mam tak krasnu žizeň, že je škoda ju hasiť!" pravil o chvilu pozdějši tež ešče ve dveřach Poldek a hned dodal, že „Žizeň, jak vždycky pravival stary Vykysaly, je horši niž valka!".

„To stě slavili Silvestra spolu, že stě tak pivně vyhladli?" zeptal sem se. „Každy zvlašť, ale asi stejnak intenzivně," smjal se Antek.

„To bylo před svatkami pinduv, jak budu letos bile vanoce a guvno! Něbyly sice na blatě, ale aspoň bylo mrazivo!" konstatoval po vyžahnuti PPP Poldek. „Ja sem byl aji rad, že něnasněžilo bo sem měl jakesik pojižďani po kraju a tuš mi suche cesty přišly aji vhod," pravil Lojzek. „A co darki?" obratil se na mě.

„Abysem pravdu řeknul, nic moc. Všeci moji se naraz připoměli, že rad vařim, tuš mi jeden synek nadělil panvičku wok, druhy sadu nožuv a Ruža k temu přidala železne špilky na špizy," pravil sem naoko nasraně. „Tak zle to asi ale něbylo, co?!" pravil Jiřik. „To viš, že ni! U synka, teho staršího, kaj zme z Ružu po večeři vyrazili, čekal na nas novy noutbuk, pro něznalky vysvětlim, že idě o přenosny počítač zvany tež laptop. Ruža sice naoko pyskovala, že mladi neměli tak utracať, ale synek na to pravil, že už se na tyn naš stary počitač nešlo divať jak škytal, koktal a sekal se.

,Už sem němoch posluchať, jak a při prohližani serialuv, kere si na normalni telce něstihla, nadavaš na stroj a aji na tatu…´ smjal se. Ale potym sme vam začili pulnočni estradu," odpověděl sem Jiřikovi. „Jak to?" ptal se Poldek. „Potym totiž mladi navrhli, až iděme na pulnočni, bo pry tam maju novy kostel a oni v nim ešče něbyli a tym padem je včil vhodna přiležitosť nastřadane hřichy napraviť. A musim přiznať, že věči srandu niž v tym ich kostele sem nězažil. Varhanik byl isto ožraly, bo hral vtedy, kdy neměl, mlatil do klaves při slově Božim, kere čital taki syneček hlaskem, že by se za nim čtyřprocentni jedinci hnali přes kostelni lavki, ale my mu něrozuměli, a hlavni farař měl taki vanočni projev, že muj osmilety vnuk by to zepsal lepši. Chvilu sem chtěl řvať smichem a chvilu mi z teho bylo smutno. Šak tam par vyrostku v čopkach na hlavě davalo hlasito najevo, co se o tym všeckim mysla. Vypadli zme temu z Ružu ešče před koňcem mše a řekli se, že nas zas na pulnočni dluho nikdo nědostaně!" pravil sem do všeobecného hospodskeho řehotu. A ten ešče zesilil, když se slovo zebral Erďa: „To mi vykladal jeden chlop, že když byl maly, cele noci se modlil, aby mu Buh zeslal nove kolo. Pak pry ale poznal, že tak Buh něpracuje. Proto kolo ukrad a pak Boha požadal o odpuštěni! Fajne, ni?!"

Tuš ja vam přeju v tym novym roku hodně splněnych přani, spokojenosť po všeckich strankach ale hlavně pevne zdravi, bo jak pravi mu stary kamarad Slavek: „Zbytek se kupime, vyžebrame nebo ukradnem…"

Tuš bertě, nebo nechtě ležeť. Ofil

…a kdo chce, ať piše na ofil.ostrava@denik.cz.

Všechny díly seriálu Deníku Dřisty fifejdskeho Ofila najdete zde.