Ředitelka školy Miloslava Soukupová říká, že letošní soutěží Superstar žije „celá škola“ a úspěch žaček je pro další, kdo ji navštěvují, ohromným povzbuzením.

„Samozřejmě je to úspěch obou děvčat, ale zároveň to je ocenění pro celou školu. Adélku i Elišku navíc učí Tereza Vašutová, která je pro změnu moje absolventka. Takže pro mě je to štěstí dvojnásobné. Děvčata dělají radost své pedagožce a také já si ověřuji, že můj princip výuky popového a rockového zpěvu je správný,“ vysvětluje Miloslava Soukupová v úvodu rozhovoru, který vznikl den po nedělním vyřazovacím kole (20. května), kdy už bylo jasné, že mezi šestici finalistů Superstar nepostoupí Adéla Kvitová.

Mezi šesticí finalistů vám tedy zůstala Eliška Rusková. Co říkáte na to, jak vystupovala v Superstar Adéla Kvitová?

Je mi trochu smutno, že Adélka nepůjde dále, ale to nevadí. Je to hodně šikovná slečna, temperamentní a krásný člověk a má všechny předpoklady, aby zpěv zůstal i nadále její velkou výzvou. A jsem si jistá, že ji zpěv bude provázet celý život. Jestli se jím bude i živit, to si netroufám předpovídat. Ono to ale ani není tak důležité. Její úspěchy v Superstar i to vyřazení prožívají i další pedagogové a také žáci v Múzické škole. Společně s Lidovou konzervatoří jsme totiž jedna velká rodina a navzájem si fandíme. I proto je třeba připomenout, že Adélka dosáhla velkého úspěchu.

Mezi šesticí finalistů máte ale pořád další posluchačku, Elišku Ruskovou…

Eliška je 15letá dívka, která má mimořádný talent, krásný hlas a navíc jí hodně pomáhá, že i přes své mládí to má v hlavě velice dobře srovnané.

Myslím si a také doufám, že může dojít v Superstar daleko. Určitě jí budeme moc držet palce.

Pro patnáctiletou dívku musí být taková soutěž hodně náročná i psychicky…

Eliška určitě měla velkou oporu právě v Adélce, jsou to kamarádky, fandily si. Zdá se mi, že letošní Superstar však probíhá v přátelském duchu a od doby, kdy se výběr zúžil na finálovou desítku, bylo vidět, že se finalisté dali dohromady a fandí si. Moc mě potěšilo, že třeba i porotce Paľo Habera, když mluví o Elišce, říká jí naše Eliška.

Jak často přenosy ze Superstar sledujete? Poznáte i v televizi, když některá z vašich žaček něco trochu pokazí?

Sledovala jsem všechna kola. Od okamžiku, kdy byla vybrána stovka nejlepších, byly castingy zveřejňované v televizi. A u toho jsem nemohla chybět. Sledovala jsem přenosy v televizi, s děvčaty jsem si pomyslně zpívala i za ně dýchala. Když vám posluchači začnou dělat radost, jsou to hodně velké emoce. Samozřejmě jsem i poznala, když některá z našich dívek byla trochu nervóznější, protože když poslouchám hudbu a zpěv, vnímám to všemi smysly, všímám si detailů nejen pěveckých a intonačních, ale třeba i mimiky tváře, pohybového ztvárnění, emočních projevů. Děvčata znám už z předchozích vystoupení, a znovu musím dodat, že jsou obě velmi statečné.

Letošní Superstar asi bude v historii ostravské Lidové konzervatoře a Múzické školy zapsána hodně tučným písmem…

Pro mě i naše pedagogy a žáky to je ohromné potěšení a povzbuzení. Mám radost, že naši žáci ukazují, že něco umějí, že je zpěv těší, že to je jejich milovaný koníček. Pro mne a naše pedagogy je to pak důkaz, že princip výuky, který u nás nabízíme, je správný.

V čem ten princip výuky spočívá?

Naší snahou je dosáhnout toho, aby umění žákům přinášelo především radost, pocit štěstí a pocit úspěšnosti. Když to uvedu na příkladu, své žáky nekárám, nemám totiž právo jim brát radost. Takže místo napomínání a vytýkání případných chyb se je snažím citlivě dovést tam, kam chci. Vím, že trendy jsou v současnosti i jiné. Často jde spíš o honbu za výsledky a výkony. O to nám ale v Lidové konzervatoři a Múzické škole nikdy nešlo, a výsledky přitom máme. Nás baví a těší
samotný proces tvorby a cesta jít za poznáním, tedy i za štěstím. Když je cesta dobrá, výsledek přijde. Někdy dříve, jindy o něco později. Ale jak se říkává, talentu se stejně neubráníš.

Ojedinělý koncept Lidové konzervatoře a Múzické školy spočívá i v tom, se věnuje také těm, kterým sudičky nenadělily plnou nůši zdraví…

S tímto projektem jsem začínala před sedmadvaceti lety. Škola je určena všem zájemcům ve věku od tří let bez ohledu na druh handicapu, věkové ohraničení a talentovou způsobilost. Navštěvují ji posluchači se somatickým, smyslovým, duševním i mentálním postižením, včetně žáků s poruchami chování. Ve škole se ale vzdělávají též posluchači zdraví, a to z důvodu sociální a umělecké integrace. Jsem moc ráda, že i tito žáci dosahují mimořádných výsledků. Vždyť málokdo by si před čtvrt stoletím dovedl představit, že posluchači školy pro handicapované budou jednou vystupovat s Janáčkovou filharmonií Ostrava, opakovaně účinkovat v rámci Mezinárodního festivalu Janáčkův máj, nebo že její talentovaní žáci se stanou studenty středních a vysokých uměleckých škol a budou vítězit v celostátních a mezinárodních soutěžích.

Lidová konzervatoř a Múzická škola Ostrava.
Lidová konzervatoř a Múzická škola má v současné době více než 1000 posluchačů, kterým se věnuje sedmdesát pedagogů. Lidová konzervatoř oslavila letos 60 let od svého založení, Múzická škola vznikla v roce 1991. U jejího zrodu stála ředitelka instituce Miloslava Soukupová. Obě instituce spojuje rozsáhlá a propracovaná nabídka uměleckých oborů pro všechny zájemce. „Je určena všem věkovým kategoriím od nejmenších dětí až po seniorský věk. Naši nejstarší studenti měli přes 90 let. Žáci jsou úspěšní i v mezinárodních soutěžích. Michaela Janáčová se dostala do světové soutěže v Hollywoodu, Isabela Jati byla letos mezi desítkou finalistů mezinárodní soutěže San Remo Junior. Anička Opartyová a Terezka Slončíková v těchto měsících vyhrávají řadu pěveckých soutěží. Lidovou konzervatoř také úspěšně reprezentuje naše absolventka, zpěvačka Lenka Lo Hrůzová a Múzickou školu navštěvoval například v oboru hry na klarinet i Martin Chodúr,“ uvádí příklady Miloslava Soukupová.