Eva Dřízgová-Jirušová: jubileum mě zastihlo v dobré kondici

Je nositelkou dvou prestižních Cen Thálie za nejlepší ženský výkon v oboru opera za postavu Mimì v Pucciniho opeře La bohème z roku 1996 a o dva roky později toto ocenění získala za titulní roli v Debussyho opeře Pelléas et Mélisande. Sopranistka Eva Dřízgová-Jirušová, dlouholetá solistka opery Národního divadla moravskoslezského, skvělá koncertní pěvkyně a také úspěšná pedagožka na Janáčkově konzervatoří a Ostravské univerzitě, kde působí coby docentka na katedře sólového zpěvu.

V polovině léta – 22. července 2022 – oslavila stále půvabná Eva Dřízgová-Jirušová životní jubileum – šedesátiny. To byl také důvod k našemu rozhovoru.

V jaké kondici vás „dostihly“ šedesátiny?

Doufám, že v dobré. Mám hodně práce, kterou zatím stíhám, asi také proto, že si udržuji optimistickou mysl a věřím, že mi ještě nějakou dobu vydrží.

Přijďte se podívat! Pohár Ligy mistrů je v Ostravě nově součástí výstavy Baníku

Na hudební scéně se pohybujete už téměř čtyřicet let a pořád si udržujete svěží a působivý soprán. Nakolik je to obtížné?

Myslím si, že to platí pro více – nejenom uměleckých – povolání. Pokud si člověk udržuje alespoň trošku fyzičku a nezanevře na nějaký ten pohyb a svoji tělesnou schránku si udržuje tak, aby mu později sloužila. A u pěvců to platí možná dvojnásob, neboť je to velmi náročné povolání. Samozřejmě, že s přibývajícím věkem zjišťuji, že dech se trošku zkracuje a že vše nefunguje tak samozřejmě jako zamlada. Ale snažím se vyrovnat se ctí se všemi svými pěveckými úkoly. Přistupuji k nim s pokorou, láskou, na jevišti i na pódiu chci odvést co nejlepší výkon.

Kalendárium historických událostí města Ostravy pro 36. týden 2022

Vídával jsem vás v minulosti na ostravském jevišti především v klasických operách, účinkujete i v soudobých operních opusech. Jak se díváte na různé jevištní aktualizace a experimentální režijní pojetí v současné době?

Určitě mám ráda moderní divadlo, a to i v případě děl autorů minulých století. Operní inscenace může být nadčasová, řešena neobvyklým výtvarným i režijním pojetím. Když koresponduje s obsahem díla a nejde proti hudbě, tak mi to vůbec nevadí a zdá se mi to naopak zajímavé a přínosné, obohacující. Kdybychom dělali opery jenom v „klasickém hávu“, tak by to mohla být někdy přece jenom nuda. Ta variabilita a pestrobarevnost je nutná. Co mi ale vadí, pokud jsou v inscenacích přílišné násilnosti, zbytečné naschvály a provokace. A to podle mého názoru nastává tehdy, když režisér a vlastně celý inscenační tým málo důvěřuje hudbě autora a chce dílo za každou cenu něčím oživit, vylepšit. Vnímám to tak, že dobrá inscenace s dílem jaksi přirozeně sroste, nesmí proti němu bojovat.

Ve folkloru se zpívá o tom, o čem se nemluví, říká Zuzana Lapčíková

Operní jeviště či koncertní sály jsou po dlouhou dobu vaší doménou. Před několika lety jste ale také začala pedagogicky působit – nejdříve v roce 2000 – na Janáčkově konzervatoři a o osm let později na Fakultě umění Ostravské univerzity na katedře sólového zpěvu. Jak se cítíte v této roli?

Už jsem „ušla“ – pokud jde o pedagogickou činnost – dvacetiletou cestu. Začala nejdříve u jednoho žáka, potom dalšího a počet studentů postupně narůstal. Myslím si, že je to logické vyústění v mé kariéře a určité přesměrování se částečně na novou profesi, v níž využívám zkušenosti ze svého pěveckého působení na jevišti či koncertního pódia. A tyto zkušenosti chci zase předat další generaci, což se mi zdá přirozené a samozřejmé. V současné době už pochopitelně nemohu ztvárnit některé role, které jsem zpívala před léty. Takže práce v divadle postupně ubývá a naopak přibývá ve sféře pedagogické.

Co vám hudba a zpěv daly, a co vzaly?

Spíše hodně daly, hodně radosti, satisfakce, mnoho nádherných zážitků a vzpomínek. Účinkovala jsem na krásných místech s mnoha vynikajícími kolegy, muzikanty. Jako začínající zpěvačka jsem netušila, že bych mohla zpívat třeba v Japonsku či na jiných prestižních místech ve světě. Hudbu a zpěv se mi podařilo dobře skloubit s rodinným životem tak, aby i moje děti tím nijak netrpěly. Nyní mám již dvě nádherná vnoučata, kterých si náležitě užívám. Nenacházím nic, co by mi hudba a zpěv vzaly… (úsměv)

Snímky Sáry Saudkové jsou k vidění v Ostravě. Občas fotí i sama sebe jako akt

Zanedlouho vás čeká galakoncert k jubileu. Prozraďte o něm více…

Uskuteční se 22. září v ostravském Divadle Antonína Dvořáka. Velmi si vážím této pocty, kterou mi divadlo věnovalo. Mohla jsem si i pozvat své hosty coby účinkující. Takže mohu prozradit, že na něm vystoupí dvě moje absolventky, Veronika Rovná Holbová a Patricia Janečková. Dále jsem moc ráda, že zazpívají Jana Sýkorová, Luciano Mastro, Martin Gurbal ,Titus Tobisz a Václav Morys, s nimiž mne pojí přátelství a umělecká spolupráce. Zazní scény z oper, které se nejvíce pojí s mou kariérou a jsou mému srdci nejbližší. Moc se na galakoncert těším.