Filmový příběh tří podváděných manželek novinářky, právničky a překladatelky, které ztvární Mahulena Bočanová, Eva Vejmělková a Jana Paulová, vzniká v těchto dnech na různých místech České republiky.

Nyní jste se objevila před kamerou ve snímku, k němuž jste psala spolu se svým manželem , režisérem Dušanem Rapošem - scénář. Je těžké napsat si roli „na tělo“?
Nepsala jsem si roli „na tělo“. Psali jsme příběh tří žen. A pak mě Dušan do role jedné z nich obsadil.

V posledních letech jste asi více psycholožkou než herečkou, neboť to je nyní vaše hlavní povolání. Souvisí s vaší profesí nějak téma filmu Ženská pomsta, byť se jedná o komedii?
Ve své ordinaci se často setkávám s klientkami, které problém nevěry řeší. Ale náš příběh je čistá fikce. Má malá osobní pomsta všem nevěrným manželům. Samozřejmě s nadhledem a humorem. Mám však i klienty, kteří se trápí nevěrou svých žen. Tak možná bude i druhý díl…

Ostatně prý jste ve své profesi psycholožky velice spokojená. Vím, že to není ale snadná práce. Čím se především zabýváte, pokud to můžete prozradit čtenářům?
Věnuji se individuální, párové i rodinné psychoterapii. Přicházejí za mnou lidé, kteří se ocitli na křižovatce života. Terapie jim pomůže podívat se na svůj problém z jiného úhlu pohledu a najít jiné cesty a způsoby řešení. Věřím ve vnitřní zdroj každého člověka něco ve svém životě změnit a cítit se lépe. Já je jen chvíli u toho držím za ruku. Jako podpůrnou metodu používám hypnózu.

Sama jste matkou dvou dcer, jak se vám daří uplatnit v tomto případě svou profesi v rodině?
Je třeba oddělit profesi psycholožky a soukromý život. Doma jsem jen máma a manželka. A právě díky mé práci si velmi vážím toho, co mám.

Říká se, že soužití dvou uměleckých individualit v manželství není lehké. Jak je tomu u vás?
Manželství je takové, jaké si ho uděláte. Nezáleží na profesi. Pokud je tam láska a humor, je tou nejlepší horskou dráhou na světě.

Vím, že vedle herectví a psychologie máte literární ambice, které jste prokázala v divadelních projektech a libretech k operním féeriím, literární novele, ve filmových scénářích. Přemýšlíte o nějakém novém námětu, o nějž byste se mohla s námi podělit?
Přemýšlím, a nepodělím.

Blíží se konec roku. Vánoce se stávají spíše komerčním hemžením národů v supermarketech. Jaké je vaše ideální prožití těchto svátků? Podaří se vám je prožít tak, jak si plánujete?
Vánoce miluji. Záleží na každém z nás, jak je chceme prožít. Zda v honbě za dárky, nebo naopak zpomalit a užít si chvíle pohody se svými blízkými. Vždy máme možnost volby.

O čem přemýšlí Eva Vejmělková v závěru letošního roku? Co ji těší?
Těší mě natáčení filmu Ženská pomsta, kde se sešel štáb úžasných lidí, které baví jejich práce, a věřím, že se tato atmosféra přenese i na plátno. V mé psychologické praxi mě těší, že se mí klienti cítí lépe, že udělali ve svém životě nějakou změnu, která vede k vytváření nových možností a příležitostí.

Jak vidíte svět v dalších letech?
Jsem pozitivní člověk a stále věřím v dobro lidí.

A už víte, co najdete spolu se svými nejbližšími pod vánočním stromečkem na Štědrý den?
Naštěstí se s dárky nemusím trápit, napsala jsem Ježíškovi.

Máte doposud nějaký nesplněný tvůrčí sen?
Nemám. Protože sny se nám neplní, ale my si plníme své sny.

Vzpomenete si na svůj obzvláště šťastný den v letošním roce?
Žiji přítomností. Šťastný den je tedy každý den, který právě prožívám.