Snímek představil koncem září v jedné z předpremiér také v ostravském Minikině.

„Někdy v roce 2012 jsme seděli se svými tehdejšími spolupracovníky, produkční Connie a kameramanem Nathanem v „zašvábené“ redakci v Pekingu a přemýšleli, jak dělat silné dokumentární filmy kvalitně a levně. Řekl jsem, že musíme najít jedno prostředí kam vlezeme, kde strávíme týden a pak vylezeme se silným materiálem. Natáčení v jednom prostředí ušetří peníze za cestování, ubytování a bude produkčně jednoduché. Příběh ale musí být skutečně silný. Napadly mě prostředí dvě – afghánské vězení a čínský sirotčinec. Začneme tím sirotčincem, když už jsme v Číně, ne? To by mělo být relativně jednoduché a rychlé, uzavřel jsem. Málokdy jsem se při své práci mýlil více…,“ vzpomíná na genezi filmu Tomáš Etzler. 

Náročné natáčení

Snímek Nebe je jedním z příběhů Číny 21. století. Zavede diváka do sirotčince v malé severočínské vesnici. Ten byl založen a je provozován katolickými jeptiškami, formálně v Číně nelegálními a opečovává na sto dětí. Všechny trpí mentálním nebo fyzickým postižením.

„Ještě před natáčením jsem slyšel, že podobných sirotčinců existuje v Číně víc, ale většinou to jsou neziskové a charitativní organizace, buddhistické kláštery nebo jako tenhle fungují při církvi. Sirotčinec je poloilegální organizace, ale místní vláda ho toleruje, protože se nejen stará o postižené děti, ale také tím trénují vesničany, aby dítě neopouštěli, když se jim narodí postižené. Samozřejmě, že natáčení bylo velmi náročné. Film vznikal po etapách. První proběhlo před sedmi lety pro CNN, která dokument nakonec neodvysílala a u druhého jsem vůbec nebyl. Mají z nás strach, abychom nepřilákali policii, ať už tajnou, nebo místní vedení strany. Situace v zemi se nyní ještě zhoršila a jakákoliv nezávislá produkce je dnes v Číně nelegální, všechno musí jít přes státní společnost. Takže jsem rád, že se nám to vůbec podařilo natočit. Proto v titulcích nemohu ani uvést některé čínské kameramany, kteří mi pomáhali, neboť by měli ze současným čínským komunistickým režimem velké problémy a nejistou budoucnost,“ uvedl pro Deník Tomáš Etzler.

Dokument si všímá i některých velkých témat současné Číny, ať už se jedná o politiku jednoho dítěte, lidských práv, nedostatku svobody náboženského vyznání, korupce nebo zhoršení lidských hodnot v komunistickém režimu, je ale také příběhem o lásce. Spoluautory filmu - vedle Tomáše Etzlera - jsou Adéla Špajlová (režie, střih, scénář), Petr Svidenký, David Čálek a další.