V minulých dnech jsme tuto půvabnou mladou ženu zastihli na ostravské předpremiéře ve zdejším CineStaru právě tohoto snímku. Dostatečný důvod k následujícímu rozhovoru…

Jak byste ve své dosavadní filmografii charakterizovala tuto postavu maminky ve filmu Po strništi bos?

Je to moje první role maminky a poměrně náročnější. Jsem ráda, že jsem mohla právě v tomto filmu hrát.

Podle čeho si vybíráte filmové nabídky?

Většinou velkou roli hrají jméno režiséra, samozřejmě scénář, pak také kolegové, s nimiž bych měla ve filmu hrát. V případě snímku Po strništi bos to bylo jednoznačné. Rozhodlo jméno Jana Svěráka. Navíc s Honzou už jsem v minulosti pracovala, je báječný. A i kdybych měla v tomto filmu hrát postavu toho dědečka, který tam vystupuje, tak bych to také vzala. Navíc jako maminka jsem se cítila skvěle, protože i v každodenním životě mám okolo sebe stále hodně dětí.

Přes svůj mladý věk máte už řadu zkušeností z natáčení nejenom u nás, ale třeba v zámoří. V této souvislosti bych připomenul například úspěšný americký seriál Missing. Jakou zkušenost jste si přivezla v tomto směru z USA?

Dalo mi to určitý nadhled, protože Amerika vás „vyplivne“, ale zase někam vás posune. Takže pokaždé, když točím v nějaké zahraniční produkci, tak se cítím stále lépe.

Poměrně často se objevujete v krimiseriálech. V čem vás přitahuje akční žánr?

Snad ani tak často ne. Pravda je, že jsem natáčela s Janem Hřebejkem a Viktorem Taušem televizní krimi sérii Případ modrých stínů a Případ pro exorcistu, takže se to může zdát…

Máte i nějaké scenáristické a třeba i režijní ambice?

Zatím ne… Může se stát cokoliv, ale tu potřebu v tomto směru zatím necítím.

Pokud vím, jako malá holka jste tancovala v souboru Valášek. Co vám tanec říká dnes?

Ano, tancovala jsem v tomto folklorním souboru a později u Lenky Vagnerové a souboru Company. Tanec je pro mě vyjádřením určitých emocí, které nejdou vyjádřit slovy. A sama se i teď dostanu v životě do situace, kdy potřebuji vytancovat určité emoce, takže tanec určitě potřebuji k životu. Je to součást mého života.

Jste velmi půvabná herečka, která se ve filmu někdy nevyhne choulostivým erotickým scénám. Vadí vám nahota na plátně?

Ve filmu jsem ještě nikdy úplně nahatá nebyla (úsměv na tváři Terezy Voříškové). S nahotou problém nemám, jsem herečka, patří to k tomu.

Jaká je Tereza Voříšková v soukromí?

Myslím si, že dost překvapivě normální.

A co divadlo?

I v létě hraji letos Julii v rámci Letních shakespearovských slavností v tragédii Romeo a Julie na Pražském hradě.

Takže pro vás neplatí pojem „divadelní prázdniny“?

Ne, mám prázdniny většinou v únoru. A postupně se snažím procestovat svět. Mám doma stírací mapu, a když se odněkud vrátím, tak vždycky setřu kus té či oné země.

Kolik zemí jste už procestovala?

To zatím přesně nevím, ale díky folklornímu souboru Valášek, s nímž jsem byla už jako malá v Číně, Mexiku, USA, je těch zemí už poměrně hodně.

Provází vás folklor i v dospělém věku?

Musím říci, že ano. Opravdu se mi po něm už asi tři roky velmi stýská, což se projevuje v tom, že mám obrovskou touhu jít na sál a zatančit si s ostatními. A velmi miluji folklorní písně.

Plánujete rodinu?

Myslím si, že všechno má svůj čas a přijde tak, jak přijít má. Takže nic neuspěchám a nechám tomu ten správný průběh.

Když se řekne Ostrava, co vám to říká?

Miluju Ostravu. Ostraváci jsou nejlepší publikum. V tomto městě jsem strávila spoustu času, hodně tady účinkovala. Mám ráda absintový klub Les, kde mají nejlepší syrečky, po nichž se nám v Praze stýská.