Jak a proč vlastně vznikly vaše Nizozemské listy, když na knižním trhu je možné si zakoupit množství bedekrů s podrobným „místopisem“ celého Nizozemska?
Moje Nizozemské listy nemají s bedekry vůbec nic společného a v pravém slova smyslu nejsou ani současným cestopisem, ve kterém bývá v centru pozornosti postava cestovatele, který se snaží nasbírat co nejvíce kuriozit, co nejvíce ochutnat a vyfotit. Já jsem se naopak pokusil navázat na tradici kulturních cestopisů, ve kterých je osoba autora přítomna minimálně, ale které se snaží najít v každé zemi její původní autentickou kulturu, její dějiny, umění, osobnosti, zvyky. Tedy to, co onu zemi a její kolorit stvořilo.

Ta podoba v názvu s Karlem Čapkem (Anglické, Italské nebo Obrázky z Holandska) byla náhodná, nebo šlo o marketingový tah?
Vůbec ne. Pojmy jako marketing nebo byznys mi nejsou blízké. Docela mi vadí současný charakter našeho světa, ve kterém se komerce zmocňuje úplně všeho. Jsem spíše člověk devatenáctého než jedenadvacátého století. Názvy některých Čapkových cestopisných črt jsem se nechal inspirovat proto, že ony představují to nejlepší, co bylo v české literatuře v tomto žánru napsáno. Ale takto psali nejenom Karel Čapek, také Eduard Bass, Jan Werich, Miroslav Horníček, a samozřejmě je zde Kožíkova nádherná kniha o Bretani. Jsou to originální české příspěvky k tomu, co už dříve napsali například o Itálii Goethe či Stendhal. Nesnažil jsem se žádného z těchto velkých autorů napodobit v ničem jiném než pouze ve snaze zachytit v Nizozemsku to nejcennější, co je jeho největším bohatstvím, čeho si moderní turismus vůbec nevšímá a co bedekry zpracovávají heslovitě a bez souvislostí.

Čím si myslíte, že by právě vaše Nizozemské listy mohly čtenáře oslovit? V čem se podle vás vymykají dosavadním běžným cestopisným reportážím?
Právě tím, že v jejím středu stojí nizozemská, dva tisíce let stará kultura, mající počátek už v římských časech. Nizozemsko, to prostě nejsou jenom davy přehuštěné ulice Amsterdamu se stovkami kavárniček, vináren, bister. Nebo jenom tulipány, dřeváky, větrné mlýny, vodní kanály a sýry z Goudy. Jistě, to vše tam je, a čtenáři to v mé knize najdou také. Ale Nizozemsko, to je především tisíciletý zápas s mořem a urputný boj o svobodu. A Nizozemsko, to jsou také malíři jako Rembrandt van Rijn, Vermeer van Delft či Vincent van Gogh. Jim věnuji dost místa. Čtenáři ale v knize najdou i česko-nizozemské vazby, a nepůjde jenom o Komenského, ale také například o Petra Voka z Rožmberka nebo o císaře Rudolfa II., sídlícího v Praze.

Čím vás osobně Nizozemsko přitahuje, když jste se rozhodl věnovat mu až knižní pozornost?
Nizozemsko je sice velice moderní a úspěšná země. Já v něm ale našel něco jiného. Objevil jsem tam obdivuhodnou kontinuitu minulosti se současností. Pro mě je ta země krajinou posvátného domova. Vše je zde komorní, zaměřené k bezpečí domova. V zemi nejsou žádné architektonické dominanty, které by omračovaly robustními rozměry. Vše je tak trochu pohádkové, a zejména v noci mají uličky nizozemských měst kouzelnou atmosféru. Není náhoda, že se zdejší malířství vzdálilo od sousedního vlámského právě tím, že postavilo do středu svých témat soukromí domova.

A z hlediska českého jazyka jednu dobu se užíval název Nizozemsko, ale také nezřídka Holandsko…
Snažil jsem se v celé knížce vyvarovat se záměny celého Nizozemska za název jedné historické země, tedy Holandska. Je to v podstatě úplně stejné jako v České republice, kde také název jedné země, Čech, mnohým lidem nahrazuje pojmenování státu. V Nizozemsku se obyvatelé jiných historických zemí, například Limburska, Zeelandu, Fríska nebo Severního Brabantska cítí být stejně dotčeni jako my, Moravané, pokud někdo pro označení celého státu zvolí název Čechy.

Knihu ilustroval kresbami váš bratr Karel, znamená to, že jste projeli Nizozemsko spolu?
Projeli jsme s bratrem jenom část Nizozemska, především Amsterodam a jeho okolí. Bratra k jeho kresbám inspirovaly četné fotografie. Ostatně ilustroval také moji knihu o Belgii nazvanou Listy z Brabantska a Flander. Kniha o Nizozemsku ale nevznikla jako výsledek jedné nebo několika cest po této zemi. Na její přípravě jsem pracoval pět let. Ostatně už čtrnáct let působím asi sto kilometrů od nizozemských hranic, v belgickém Bruselu, a za tu dobu jsem měl možnost Nizozemsko poznat poměrně dobře.

Kde budete knihu prezentovat?
Vydání knihy se ujalo pražské nakladatelství H&H, se kterým jsem se dohodl na uspořádání několika besed nejenom o knize, ale především o Nizozemsku. První z nich proběhne ve čtvrtek 20. prosince vod 17 hodin v ostravském knihkupectví Academia a rádi bychom uspořádali podobnou besedu také v Praze a v Brně, ale i v Bruselu, kde působí několik tisíc Čechů a Slováků.