VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jan Sláma píše básně a sbírá čarověníky

OSTRAVA - Básník, scenárista, rozhlasový redaktor, ale také pěstitel. Vlastní nedaleko centra Ostravy pohádkovou zahradu

27.8.2007 6
SDÍLEJ:

Jan Sláma ve své oblíbené přírodě.Foto: Martin Sláma

Jana Slámu znám už dlouhá léta jako osobitého básníka, který napsal několik knížek. Během svého dosavadního života vystřídal řadu profesí. Působil také jako rozhlasový redaktor a dramaturg a scenárista v Krátkém filmu coby absolvent pražské FAMU, kdy získal mezinárodní prestižní ocenění za film Virtuos, ale i další vavříny. Bydlí na okraji Ostravy v Hrabové. Má půvabnou, exotickou zahradu, která poutá pozornost návštěvníků téměř z celého světa. Na deseti arech pěstuje přes tři tisíce okrasných dřevin, z nichž mnohé jsou světovými unikáty. A co je zvláštní, že o této zahradě se ví ve světě daleko více než u nás.

Od kdy se datuje váš zájem o šlechtění okrasných stromů?

V roce 1969 jsem měl ohromné štěstí, že jsem se dostal do Holandska. V té době mi zemřel otec a zdědil jsem kus zahrady, na které bylo velké množství ovocných stromů. A právě v Holandsku jsem poprvé uviděl, že zahrady mohou vypadat také trochu jinak, ne jako malá JZD, jak tenkrát. Mohou být prostě jenom krásné. A vzhledem k tomu, že jsme nemohli až zase tak moc cestovat, tak těch zahradních vzorů nebylo pro nás moc k vidění. Takže jsem ovocné stromy odstranil a začal sbírat stromy okrasné. A v současné době jich mám asi tři tisícovky, dá se říci, že každých deset centimentrů roste na mé zahradě jiný kultivar. Podstatnou část jsem sám vyhledal, a neskromně mohu prohlásit, že i vyšlechtil. A každou chvíli k nám na zahradu zavítá nějaký cizinec a je docela nadšen. Naposledy tomu bylo asi před měsícem, kdy nás navštívili „školkaři“ z amerického Oregonu a doslova se mohli zbláznit, když viděli moji sbírku.

Takže se u vás střídají pěstitelé z celého světa?


Přijíždějí lidé ze zámoří, ale také z Moskvy, Petrohradu. Byl jsem velmi potěšen, když mě navštívil pan profesor Šinžo z Japonska, který obdržel čestný doktorát na VŠB-TU. Pan profesor přijel i se svými vědeckými kolegy z celého světa a strávili u mě příjemné odpoledne… A bylo paradoxní, když jsem mu chtěl věnovat čarověník, ale do Japonska se nesmějí dovážet rostliny, protože je to ostrovní země. Tak jsem mu nakonec věnoval jednu ze svých básnických sbírek. Vždyť přece „píšu básně a sbírám stromy..,“ jak mi to kdysi napsal jeden politruk do posudku.

Jak se snoubí zahradničení s tvorbou poezie?

Domnívám se, že zahrada je úžasná performance a nejstarší divadlo na světě. Již královna Hatšepsovet nutila svoje vojevůdce, kteří jezdili do tajemné země Punt, aby jí přiváželi okrasné stromy a krášlili její palác a celou možná pro nás nehostinnou zemi. Kdysi pan Horníček říkal, že každý člověk na této zemi má dva dědečky a dvě babičky, takže na světě by měl být dvojnásobný počet dědečků a babiček. Ale já jsem proti tomu vždycky protestoval, neboť jsem měl pouze jednoho dědečka a jednu babičku a z maminčiny strany staříčka a stařenku. Zatímco můj dědeček byl prvním elektrikářem v Rakousku-Uhersku, tak babička sbírala obrazy a věnovala se umění a uměla nádherně vyprávět pohádky, tak staříček se stařenkou byli sedláci. A ve mně se to tak pomíchalo, jak by řekl pan Mendel, neboť jsem začínal jako technik, věnuji se také múzám, ale nakonec jsem skončil u hlíny jako šlechtitel okrasných stromů. A když uvážíme, že žijeme v tržní době a trh vyžaduje neustále nové modely téměř všeho: automobilů, mikrovlnek, ale také nové modely stromů. Zatímco auto vám vyrobí vývojové oddělení, tak nový strom vám vyrobí příroda, anebo Bůh, to podle toho, jak jste orientován. Takže vám nezbývá nic jiného, než onen novotvar v přírodě najít, vylézt na strom a sundat ho, naroubovat, osm týdnů v únoru tomu topit a možná že ze třiceti kousků se vám dva až tři ujmou, a potom šlechtit a šlechtit a šlechtit… Za padesát roků se možná uvidí….

Vy se specializujete na čarověníky. Můžete nám čarověník přiblížit?

Jedna z teorií říká, že když v blízkosti stromu udeří hrom, může to na něm způsobit mutaci, něco jako novotvar. Ale může to taky být záření zhora, případně to naše známé české radioaktivní pozadí. Samozřejmě, že i rozmanité houby a plísně mohou mít vliv, ale přesně by nám to snad řekl jenom sám „svatý“ Darwin. Čarověník má formu keříčku, je to jakási miniaturní kopie svého nositele, ale ve kterém rostou větvě i listy stejně jako na zbytku stromu, ale ve velmi zakrslém tvaru. A takové já sbírám. Čarověníky lze brát jen na rozhraní zimy a jara. Nejvýše jsem za nimi šplhal do výše pětatřiceti metrů. A zkuste si to představit, s promrzlýma rukama, když vám ještě sem tam bácne deset kilo mokrého sněhu přímo do obličeje, anebo třeba za krk. A když uvážíme, že se v našich lesích vyskytuje jeden čarověník zhruba na padesát až sto hektarů plochy starého lesa, tak to vyžaduje slušnou fyzičku, ale také dobře vycvičené oko a pořádný kus štěstí. V neposlední řadě musíte mít i na benzin… Na dost benzinu, protože sbíráme teď po celé Evropě. Naštěstí s fyzičkou zatím ani ve svých šedesáti letech problémy nemám, vždyť za den udělám téměř tři sta dřepů a po zahradě podle krokoměru někdy i nachodím jedenáct kilometrů. A pak už ze své podstaty jsem geneticky tak trochu sedlák, který, když už se potí, měl by taky něco opravdového stvořit, vyprodukovat. Něco, co je vidět. Žádné módní virtuality. A bohužel z tolik propagovaného sportu u mě vznikají pouze zpocené trenýrky. Sport neumím, ani mě moc nebaví, a navíc mám při sportování šílený pocit ztraceného času. Tímto se všem zaníceným sportovcům omlouvám, ale hrát tenis třeba za 350 korun na hodinu, to by mě asi zničilo. Nedávno jeden host z Prahy, který byl na mé zahradě, jen tak lakonicky prohodil: vážený pane, tenis v Praze byste za 350 korun hrál tak nanejvýše mezi třetí a pátou hodinou ranní.

A co takhle udělat večer vlastní poezie mezi čarověníky?


Před více než dvaceti lety jsem se bavil s člověkem, který pracoval něco jako tiskový mluvčí u jednoho filharmonického tělesa a údajně jejich koncert by stál tenkrát něco kolem tří tisíc korun. A já měl v té době půjčku na barák a část peněz v hotovosti. A tak jsem uvažoval nahlas: v sobotu mám zedníky, z místní hospody si půjčím sto židlí, zedníci budou omítat, oželím tři tisícovky, přišli jsme už o víc… a filharmonikové budou hrát na mé zahradě. Happening jako vyšitý, pár známých muzikantů to docela pobavilo, ale u tehdejší vrchnosti se to nesetkalo zrovna s kladným ohlasem. I když nenásilné spojení kultury s pracující třídou se tenkrát, myslím si, docela nosilo…..

A neláká vás jako literáta napsat o čarověnících knihu?


Jistě, dříve byl možná problém vydat knihu. Po roce 1989 jsem si začal tisknout a vydávat knihy poezie sám. Dnes není s publikováním problém. Navíc mám webové stránky wbgarden.com, kde si moje básničky zájemci mohou kdykoliv najít pod záložkou instant, která je odvozena od názvu jedné z mých básnických sbírek – Instantní žena…že? Zkrátka, když mě například při pletí přes den něco veselého napadne, tak večer je to obvykle na internetu…, pěkně zčerstva a taky pěkně bez nároku na honorář.

27.8.2007 VSTUP DO DISKUSE 6
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Volby v Žermanicích na Frýdecko-Místecku.
14

Muž si dělal selfie a pak zpřeházel volební urnu. Řeší se platnost voleb

Volby 2017 v Orlové

Volby jsou rutina, vyžadují však trpělivost, říká dlouholetá komisařka

Útočník Švábík je po kolapsu doma a řekl: Fotbal? Pravděpodobně už hrát nebudu

/ROZHOVOR/ Na fotbalovém hřišti ve svých pětadvaceti letech absolvoval nespočet bitev, tu největší ale útočník Jan Švábík svedl v předchozích týdnech mimo zelený pažit. A vyhrál!

Staronový trenér Petřkovic Smékal: Moje role byla přinést do týmu impuls

/ROZHOVOR/ Malé déjà vu prožívá v těchto dnech Filip Smékal. Fotbalový kouč, který v závěru minulého roku skončil s trénováním v Petřkovicích z rodinných důvodů, se po deseti měsících vrátil, aby Odru opět pozvedl a dostal zpět do horních pater MSFL. Jako před pěti lety, kdy začínal ještě v krajském přeboru. „Chci mančaft nastartovat,“ prohlásil Smékal.

Opavsko je pro archeology zemí zaslíbenou

Svá tajemství odhalil poslední pozůstatek opavského hradu – Müllerův dům. Objeveno bylo třeba také pravěké sídliště a pohřebiště v Loděnici.

Zase jen plichta. Baník nedokázal doma vyhrát ani popáté

/FOTOGALERIE/ Ani na pátý pokus doma nedokázali naplno bodovat. Fotbalisté Baníku Ostrava remizovali v 11. kole HET ligy s Olomoucí 1:1 a už deset zápasů čekají na výhru. Ostravané šli do vedení zásluhou Hrubého, Sigma vyrovnala díky střídajícímu Moulisovi.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení