Na jeho koncert přišly v sobotu večer na ostravskou Černou louku dokonce tisícovky dospělých s dětmi. A opravdu se všichni náramně bavili a nechtěli po skončení vystoupení jen tak z pódia protagonistu pustit. Došlo na jeho Dělání, písničky z pohádek, ale i na další velké hity, které si prozpěvují malí i velcí. Jaroslava Uhlíře se nám podařilo po koncertu malinko vyzpovídat.

Vyhovují vám lépe koncerty typu Festivalu v ulicích, kde zpíváte pod širým nebem, anebo raději vystupujete v interiérech klubů či kulturních domů?

To záleží na momentální situaci. Pochopitelně když je zima a deštivo, tak raději zpívám a hraji pod střechou. Ale třeba dnes to bylo úžasné pod širým nebem.

Vloni jste oslavil sedmdesátiny. Jak se s přibývajícím věkem rodí nové písničky? Jde to hůř než dříve?

Se Zdeňkem Svěrákem jsme teď dokončili nový pořad Hodina zpěvu, v němž je osm nových písniček. A pokud jde o koncerty, tak také mám pořád děsný frmol, takže naštěstí zatím úbytek invence nepociťuji (úsměv na tváři Jaroslava Uhlíře). A dneska jsem pozval svoji kapelu na večeři, neboť začíná moje dovolená.

A kam se vypravíte?

To je zajímavé, že právě vůbec nikam. Budu doma a třeba se půjdeme s manželkou podívat na Karlův most, což mám blízko.

Působíte dojmem velice klidného člověka. Jste i doopravdy takový asertivní i v soukromí?

Nevím, co to je být asertivní, ale když děláte skoro padesát let se Zdeňkem Svěrákem, tak to asi jinak nejde, to člověka určitě poznamená, ale samozřejmě že to myslím v dobrém. Když mi dodá text a že jich už bylo a skvělých, -za všechny jmenuji Holubí dům. A když řekne, že mu svou melodií potvrdím ten jeho text, tak pak vzniknou pěkné písničky. A o to nám jde.

Jak se vám hrálo na Festivalu v ulicích?

Výborně, publikum bylo skvělé.

Co říkáte na spojení Ostrava, Jaroslav Uhlíř a Černá louka?

Před lety jsme tady hodně jezdili s Karlem Šípem, který v Ostravě několik let vyrůstal, neboť jeho tatínek byl sólistou ostravské operety a dával nám oběma také cenné rady do života. A na Černé louce jsme v minulosti mockrát vystupovali. A dokonce jsme za minulého režimu sem jezdili nakupovat. Vzpomínám si, že hudebník a producent Ivo Pavlík, současný manžel zpěvačky Heidi, mi tady pomáhal nakupovat speciální reproduktory v Tuzexu, které byly navíc daleko levnější než v Praze. Mimochodem, ještě jsem nebyl na Stodolní ulici, ale do Ostravy jsem jezdil ještě mnohem dříve, kdy novodobá Stodolní ještě neexistovala. Ostravu vnímám jako volné město a z dob minulých si ještě pamatuji, že jsem si tady kdysi v obchodních domech koupil řadu hezkých svetrů či košil.

Jak vypadá váš život umělce? Cítíte se být více bohém, anebo každý den poctivě sedíte u klavíru a snažíte se komponovat?

Samozřejmě když mám před sebou nějaký termín, kdy musím něco v daném čase vytvořit, tak se musím snažit. Ale pokud mě nic nehoní, tak se vám musím k něčemu přiznat. Velmi rád spím. A to mi poradil Karel Šíp, že mám říkat lidem, kteří by mi to nevěřili, že opravdu rád spím, protože to umím… (úsměv na tváři Jaroslava Uhlíře)

A na čem ještě „ujíždíte"?

No právě na tom skládání a hraní, protože opravdu hrozně rád spím.

Hodně komponujete hudbu k pohádkám. Na jakých pohádkách jste vyrůstal?

Pamatuji se na knihu Krása nesmírná, což jsou ruské lidové pohádky. Nedávno jsem si tu knížku koupil v levných knihách, lépe řečeno donutil jsem k tomu svoji manželku. Líbil se mi tam obrázek koně s Vasilisou. Ale byly to samozřejmě i jiné knihy Čapkovy pohádky Povídání o pejskovi a kočičce. A pokud jde o film, to už si tak dobře nepamatuji, ale zbláznil jsem se do filmu Až přijde kocour režiséra Vojtěcha Jasného. A taky mi to nějak připomíná film Ať žijí duchové! k němuž jsem psal hudbu, což je film o dětech a dospělých a mezilidských vztazích. Právě hudba k tomu filmu se mi dělala velmi dobře, neboť snímek Až přijde kocour mi byl jakýmsi předobrazem tohoto filmu.

Říkal jste, že rád spíte. Odkud ještě berete energii k další tvůrčí práci?

Přispívá k tomu moje manželka (která během našeho povídání seděla s námi), a pokud jde o jídlo, tak je perfektní kuchařka, vybíravý v jídle nejsem. Ale to se netýká pouze vaření. Je to moje třetí manželka, aby bylo jasno, takže konečně to napotřetí vyšlo…

Jakou muziku rád posloucháte?

Neberte to ode mě jako snobárnu, ale skutečně s manželkou rádi posloucháme vážnou hudbu a s manželi Svěrákovými chodíme pravidelně na symfonické koncerty. To jsou pro mě hudební nebesa.

A co třeba Leoš Janáček?

Určitě. Zbožňuji Tarase Bulbu, Glagolskou mši, ale i jeho další díla.

Máte nějaký nesplněný skladatelský sen?

Jsem šťastný, že mohu komponovat písničky s pěknou melodií, dalším krásným úkolem bylo pro mě napsat scénickou hudbu pro film.

Co si mohu přát více? Samozřejmě že neumím čarovat s hudbou, jako to uměl třeba hudební skladatel Zdeněk Liška.