V osmdesátých letech Jindřich Štreit (ročník 1946) organizoval v Sovinci pozoruhodné výstavy neoficiálního umění, na které se sjížděli znalci kultury z celé republiky a špiclové StB. Ve stejné době Tonda Mikšík (ročník 1960) organizoval v Uničově a okolí legendární undergroundové výstavy a hudebních akce pro máničky z celé republiky.
Jejich účastníci zažívali zásahy policejních složek a organizátoři výslechy na StB. Díky Tondově zálibě ve fotografování tyto undergroundové festivaly a atmosféra máničkovské pospolitosti zůstaly zachycené také v obrazové podobě.
Antonín Mikšík se do Paseky přestěhoval v roce 1988. Samozřejmě už dávno znal a podporoval kulturní aktivity Jindřicha Štreita v sousedním Sovinci. V letech 1995 až 1998 Tonda Mikšík vystudoval výtvarnou fotografii na Slezské univerzitě v Opavě. Pedagogem, který rozpoznal jeho mimořádný talent, byl právě Jindřich Štreit.
Učitel představil žáka
V okruhu nezávislých uničovských umělců se kromě Antonína Mikšíka pohyboval také sochař a malíř Pavel Mereďa. Jejich díla se v červenci sešla v rýmařovské galerii Octopus i ve výpravném katalogu. Sny a skutky Pavla Meredi a Cesty Antonína Mikšíka na společné vernisáži představil Jindřich Štreit.
„Je pro mě velká radost, když můžu zahájit výstavu svých studentů, protože vidím, jak stále pracují. Ne všichni absolventi institutu tvůrčí fotografie zůstávají fotografy. Někteří studují fotografii jen poroto, že je studium baví, zatímco pro jiné je škola odrazovým můstkem, aby začali v oboru fotografie intenzivně pracovat a naplnili tím svůj život. Jedním takovým absolventem je i Tonda,“ představil Jindřich Štreit svého žáka.
Naši otcové fotografové
Sovinec a tvorba Jindřicha Štreita:
Jindřich Štreit v dětství sledoval otce, jak pod červeným světlem exponuje a vyvolává fotky. „Tonda začal fotografovat pod vlivem svého otce, který byl amatérský fotograf. Taky jsem to tak měl. Často se stává, že děti následují rodiče. V tom je cesta moje i Tondy obdobná. Vnímali jsme fotografování rodičů jako dobrodružství, při kterém se učíme nové věci,“ uvedl Jindřich Štreit s tím, že Tonda Mikšík se na Slezské univerzitě věnoval také teorii surrealismu.
„Ta surrealistická stopa je v jeho fotografiích stále začleněna. Pořád v něm hárá uvažování tímto směrem,“ konstatoval Štreit. Upozornil, že Mikšík stejně jako on často spojuje fotografování s cestováním a že jejich společným ústředním tématem je život obyčejných lidí.
Neguje pravidla, ale funguje to
Tonda Mikšík navštívil téměř padesát států, protože ho zajímá obyčejný život po celé zeměkouli. Většinou ignoruje exotiku a pamětihodnosti, ke kterým směřují své objektivy běžní turisté.
„Tonda pomíjí to, co je obecně vnímáno jako atraktivní. Oceňuji způsob jeho vidění a humoru. Nemůžete kolem těch fotografií projít, aniž byste přemýšleli, co nám ten fotograf vlastně chce sdělit tou obyčejností. Po estetické, výtvarné a formální stránce je tam ještě jeden fór. My pedagogové se snažíme studentům vysvětlovat zlatý řez, kompozice a spoustu pravidel, jak by měla správná fotografie vypadat. Tondovy fotografie pomíjí všechny axiomy, co jsme ho učili ve škole. Buď je zapomněl, nebo je schválně neguje. Dělá všechno, co by neměl dělat, a přesto se mi jeho fotografie moc líbí,“ uzavřel Štreit svůj proslov na vernisáži a pogratuloval kurátorům galerie Octopus, jak se jim podařilo zkombinovat Tondův obecný pohled na život a niterné sochařské dílo Pavla Medredi.