Veselý stroj na generování písemek, Lesní rande topologů či Jordanovo dítě… To jsou jen některé názvy obrazů vysokoškolského profesora Jiřího Bouchaly, vedoucího Katedry aplikované matematiky Fakulty elektrotechniky a informatiky Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava.

Některé z nich můžete zhlédnout v letních měsících na výstavě v prostorách této největší vysoké školy moravskoslezské metropole. Při setkání s jejich autorem – přímo na akademické půdě – mám pocit, že se jedná o osobu veskrze charismatickou, která má velký smysl pro humor a jeho specifická výtvarná tvorba autodidakta mu pomáhá v jeho odborné, ale i pedagogické činnosti.

Malovat začal „na chodníku“

„Kreslení se stalo nějak automaticky součástí mého dosavadního života. V tom jsem se nikdy nebral vážně, ale skutečně mě to chytlo. Vždyť už ve čtvrté třídě základní školy jsem se v soutěži nazvané Malujeme na chodník umístil na druhém místě. A údajně tu „stříbrnou pomyslnou medaili“ jsem prý získal jenom proto, že vítěz nakreslil větší počet postav,“ vzpomíná s úsměvem, letos jedenapadesátiletý pedagog Jiří Bouchala, otec tří dětí, který pochází z Novojičínska.

Nejprve vystudoval matematickou analýzu na Matematicko fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze a je velmi pyšný na svůj doktorát z Plzně u profesora Pavla Drábka. V současné době je také předsedou ostravské pobočky Jednoty českých matematiků a fyziků.

Velká záliba

„Trošku jsem se v malování v minulých letech hledal. A přesto, že se jedná o moji zálibu, našel jsem v této činnosti ohromné souznění mezi matematikou a uměním. Jistě, nebudu vám jmenovat, kdo všechno mě inspiroval, ale pozorně sleduji dějiny malířství. Jsem rád, že mohu už několik let docházet do třídy akademického malíře Martina Pawery do Havířova, který mě nasměroval k tomu, jak si počínat třeba při tvorbě olejomaleb,“ vyznává se poměrně skromně zkušený matematik.

„Byť jsem bytostným figuralistou, rozhodně nechci zasahovat do originálních, často abstraktních kompozic pana profesora Bouchaly. Obdivuji jeho barevné sladění i kompozice, takže nechávám tomu volný průběh a jsem rád, že konečná dílka jsou velmi zajímavá,“ domnívá se jeho současný výtvarný pedagog Martin Pawera. Však také Jiří Bouchala se už několikrát prezentoval na výstavách Pawerových žáků společně se svým profesorem…

Co spojuje matematiku a výtvarno?

Matematika je v našem povědomí především exaktní věda, zatímco výtvarné umění vychází hodně z imaginace. Jdou tyto dvě oblasti vůbec dohromady?

„Tuto otázku si kladou mnozí lidé už řadu století. Lze na ni odpovědět různě. Podle mého názoru matematika je jako „dílo“ stejně jedinečné jako dílo umělce, je výsledkem jeho tvůrčí imaginace, ale jak říkám, na tuto otázku existuje celá řada odpovědí,“ míní Jiří Bouchala. A jak vznikají jeho jednotlivé obrazy?

„Před malováním jednotlivých opusů si vždycky nakreslím hrubý náčrt, ale přiznám se vám, že jsem pak vždy a velmi překvapen, tedy buď příjemně – to jsem na sebe velmi pyšný. Ale často dochází ke zklamání a v tomto případě se snažím obraz úplně předělat, takže vznikne něco úplně jiného…,“ tvrdí s úsměvem Jiří Bouchala. A co ho žene ke vzniku dalších obrazů?

„Původně to byla jen radost z tvorby a překonávání výzev. Nyní už je v tom i jakési potěšení, když se mohu i ostatním trochu pochlubit, co jsem to zase udělal… Ale rozhodně to vše beru s velkou rezervou a matematika zůstává mým hlavním životním posláním a malování nádherným koníčkem,“ loučí se s námi pan profesor Jiří Bouchala.