Nejen o výstavě se rozpovídala ředitelka Ostravského muzea Jiřina Kábrtová.

Prozraďte čtenářům na úvod, co všechno je na výstavě čeká…
Stěžejní věcí nebo událostí výstavy je promítání filmu. Ve spolupráci s QQ studiem Ostrava a s Národním filmovým archivem jsme zpracovali veškeré dostupné filmové autentické záběry, které pochází z let 1918 až 1938 a odehrávaly se v Ostravě. Z těchto záběrů jsme udělali dvoudílný Ostravský filmový žurnál, který představí Ostravu rozpohybovanou, což se podle mě hned tak nevidí. V záběrech jezdí stará auta, staré tramvaje, je v nich zachycen také příjezd prezidentů Masaryka a Beneše do našeho města. V té době byl opravdu film ještě takovým průkopníkem. Co jsme neměli, to jsme doplnili našimi autentickými snímky, které máme v archivu. Hodně nám také pomohl Archiv města Ostravy. Myslím si, že film, který uvidí návštěvníci jako první, ukáže pěkný a ucelený pohled na zmiňovanou dobu. Následně mohou zamířit rovnou na výstavu. Téměř většina výstavy pochází z našich sbírek.

Vizitka
Narodila se 19. června 1953 v Ostravě-Vítkovicích, ale celý život bydlí ve Svinově. Navštěvovala Matiční gymnázium v Ostravě. Vystudovala obor Odborná geologie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V Ostravském muzeu pracuje více než 40 let. Prošla si mnoha pozicemi, od těch nejnižších až po tu nejvyšší. Od roku 2000 vykonává funkci ředitelky. Miluje Ostravu a netají se tím, že je věrnou fanynkou Baníku Ostrava. Má dvě děti a tři vnoučata.

Co všechno mohou návštěvníci na samotné výstavě zhlédnout?
Výstava bude zaměřena na zajímavosti a různé rozdíly, které panovaly v období první republiky. Každou část jsme nazvali určitým přídomkem. Bude tam například Ostrava politická. Ukážeme si první zastupitelstvo, prvního starostu, ale i třeba to, jak v té době vypadala Nová radnice. A také jak vypadal sál, ve kterém sedělo zastupitelstvo. Na výstavě nemáme žádné letopočty a velké povídání, ale chceme vjemově lidi vtáhnout do děje první republiky.

Naznačte, v jakých dalších úhlech se Ostrava na výstavě objeví…
Třeba Ostrava chudá a bohatá. Chudou Ostravu a v ní chudáky, kteří chodili tajně sbírat na haldy uhlí, aby měli v zimě čím topit, si určitě všichni dovedeme představit. Ale na druhé straně tady byla celá řada bank. A skutečně velkých bank. Mezi nimi kraloval generální ředitel těžířstva, jakoby dnešního OKD, právník Karel Zajíček, který byl neskutečný koumák. Nakonec se však z něj vyklubal defraudant a nepoctivý člověk. Navíc ještě k tomu tady v Ostravě oblažoval kdejakou ženskou. Zajíček si dělal takovou zvláštní sbírku. Ta se ocitla v Policejním muzeu v Praze a návštěvníci ji budou moci vidět na výstavě. Myslím si, že se lidé velice podiví, jak vůbec mohlo tak vzdělaného muže něco takového napadnout.

Můžete ještě prozradit, jaké další osobnosti, které mají co do činění s Ostravou, na výstavě vzpomenete?
Třeba Sokola Tůmu. Všichni vědí, že existuje konečná trolejbusová zastávka Sokola Tůmy. Ale pokud se dneska na něj kohokoliv zeptáte, tak nikdo neví, kdo to byl. Sokol Tůma byl osvětovým pracovníkem, spisovatelem, kulturním pracovníkem, který tady rozdmýchával kulturní život. Kromě toho byl také velkým propagátorem krematornictví. Neustále připomínal, že Ostrava je velké město a chybí mu krematorium. Takže díky němu bylo v Ostravě v letech 1926 a 1927 postaveno krásné kubistické krematorium, které bylo za socialismu zbořeno. Sokol Tůma nám dokonce zanechal urnu se svým popelem. A také speciální nádobu se svým srdcem. Ano, i takové sbírky má muzeum. Nikdy jsme takové věci nevystavovali. Teď jsme si však řekli, že uděláme Sokolu Tůmovi takovou pietu a místečko, kde se mohou lidé dozvědět, jaký to byl člověk.
Jiřina Kábrtová - ředitelka muzea v Ostravě.

Na výstavě se určitě objeví i zástupci z řad literárních umělců…
Takoví lidé se objeví třeba v části, která se jmenuje Ostrava pohádková a literární, na které se budu podílet i já. Mám hrozně ráda spisovatele Vojtěcha Martínka, který v Ostravě působil. Ve zmiňovaném období dvaceti let napsal tři pohádkové knížky pro děti. Jsou to hodně naturalistické a ostré pohádky, ale mně se moc líbí. K jeho první knížce se váže zajímavý příběh. Vojtěch Martínek potkal v Praze na Akademii výtvarných umění mladého výtvarníka Rudolfa Švajdlera a strašně se mu jeho kresby líbily. Domluvili se a Švajdler mu ilustroval jeho pohádkovou knihu Svět kouzel a divů. Mladý výtvarník však ve dvaadvaceti letech zemřel. Byl to ale velmi talentovaný muž a v jeho rodném městě Hořice ho opěvují dodnes. V našem muzeu se ocitly originály jeho kreseb. Jak se tady dostaly, to už opravdu nevím. Bude ale krásné, když na stěně budou viset obrazy a vedle toho bude otevřená knížka, která obsahuje obrázky k pohádkám již v knižní podobě. V této části se taky dozvíme o jiných spisovatelích i vydavatelích, kteří působili v té době v Ostravě. Některé knížky byly opravdu originality. Pokračování na straně 5 Pokračování ze strany 4

V úvodu jste naznačila, že část výstavy je věnována dopravě…
Máme připravenou část, která se jmenuje Ostrava lokálková. Přiznám se, že nevím, čím se jezdí v Praze. V Čechách se možná jezdí tramvajemi. V Brně se cestuje šalinami a u nás se odjakživa jezdí lokálkou. Mnoho lidí neví, že v roce 1926 Ostrava koupila trať Klimkovice-Svinov a nechala ji zelektrizovat. Trať skončila před 40 lety. Já jsem lokálkou na této trati jezdila každý den a měla jsem ji hrozně ráda, protože mi ulehčila asi kilometr cesty do školy. V muzeu máme šikovné kluky modeláře, kteří vytvořili model této tramvaje v poměru 1:87. Našli všechny zastávky, které na trati byly. Takže v muzeu bude jezdit i tramvaj. Po čtyřiceti letech se znovu obnoví tramvajová trať KlimkoviceOstrava. Celá výstava je opravdu založená na takových momentech a zajímavostech.

Na jakou část výstavy jste vy osobně nejvíce hrdá?
Nejvíce jsem pyšná na již zmiňovaný film. To byla opravdu mravenčí práce. Jestli si myslíte, že člověk přijde do Národního filmového archivu a řekne, že chce všechny ukázky, na kterých je Ostrava, tak to ani náhodou. Takhle to opravdu nefunguje. A je třeba bezvadné, že se našel za první republiky člověk, který natočil jízdu prezidenta Masaryka Mariánskými Horami. Byl to naprostý amatér a s oficiální kinematografií to nemělo nic společného. Zachovalo se to, přetočilo se to v archivu, zdigitalizovalo se to. A díky němu máme aspoň malý kousek z návštěvy prezidenta Masaryka.

Jiřina Kábrtová - ředitelka muzea v Ostravě.
Říkáte, že proces zpracovávání filmu byla mravenčí práce. Jak taková práce vypadala v praxi?
Nejsme samozřejmě filmaři, takže jsme nevyráběli samotný film. Ale připravili jsme takové situace, které jsme chtěli, aby se ve filmu objevily. Udělali jsme si časovou osu jednotlivých událostí od vzniku republiky až po poslední tábor lidu, který byl na Masarykově náměstí, a protestovalo se proti nastupujícímu nacismu. Spolupracovali jsme se scenáristou Michalem Najbrtem a také s QQ studiem, kde jsou střižny a zvukárny. Intenzivní spolupráce s QQ studiem začala v lednu letošního roku. Tam jsme pravidelně chodili a dívali se po částech na výsledky. Pravidelně je konzultovali a měnili. I přestože měl scenárista všechno dobře napsané, tak například místo Senný trh bylo ve filmu Senné náměstí, tak se to muselo přemluvit. Do studia jsme chodili opravdu poctivě jako včelky, vše kontrolovali, aby byla opravdu všechna pojmenování správná, spravovali, dávali dohromady, až z toho vzniklo toto dílo.

PŘEDCHOZÍ
1/2
DALŠÍ