Diváci v Ostravě na Slezskoostravském hradě navíc mají možnost zhlédnout dalších pět titulů stálici (Komedii omylů) nebo hostující inscenace (Zimní pohádku, Dobrý konec všechno spraví, Othella, Večer tříkrálový aneb cokoliv chcete). Stěžejní člen souboru Komorní scény Arény, Josef Kaluža, nebude na Letních shakespearovských slavnostech chybět ani v tomto ročníku.

V minulých letech ho diváci mohli vidět jako Laerta v Hamletovi, v jedné z nejznámějších tragédií všech dob. Letos ho ovšem na Slezskoostravském hradě potkají v roli Petruccia ve zbrusu novém uvedení Zkrocení zlé ženy.

Hrajete jednoho z hlavních hrdinů v nově vznikající inscenaci pro Letní shakespearovské slavnosti. Jak se herec k takovéto příležitosti dostane? Musel jste projít nějakým konkurzem nebo si vás režisér Vojtěch Štěpánek vybral?
Byla to ta druhá varianta. S Vojtou Štěpánkem už jsme spolupracovali, když jsme u nás v Aréně dělali dvě hry Obraz a Havlovo Vyrozumění. Takže jsme spolu strávili poměrně dost času na to, abychom se poznali a zjistili, že nás to spolu baví. Navíc si myslím, že to není jen výsledek shody a jakéhosi souznění s Vojtou Štěpánkem, ale také s produkčním týmem ostravských slavností, například s Petrem Sýkorou. Takže žádný konkurz, prosté oslovení.

Najdete nějakou shodu či souznění také se svou postavou Petruccia? Dalo by se o něm říct, že je to cílevědomý, možná i tvrdohlavý člověk. Je takový i Josef Kaluža?
Tohle člověk odkrývá až postupně během zkoušení a samozřejmě si každou svou postavu i lehce přizpůsobuje, aby nemusel dělat něco, co není úplně on, a taky aby se u toho tak nenadřel… Já si ještě nejsem přesně jistý, jaký Petruccio je, takže shody teprve hledám. Ale myslím, že jeho úmysly nejsou zlé, všechno v podstatě dělá pro dobro věci a z lásky. Vnímám to tak, že celé to „krocení zlé ženy“ dělá proto, aby v životě mohl žít se ženou, která není „krotká“, což se mu líbí, ale aby chápala, že se dá žít ve shodě s mužem. To je určitě ten lepší druh tvrdohlavosti a neústupnosti.

Troufl byste si v reálném životě „krotit“ ženu, jako byla podle Shakespeara Kateřina?
Asi ano. A to hlavně proto, že mezi Petrucciem a Kateřinou jde pořád hlavně o lásku, o chemii, která mezi nimi funguje, a o nějaký hlubší vztah. Jde o to, že se do sebe dva lidi zakoukají a vlastně je baví si spolu hrát. Za těchto okolností bych do toho šel i ve svém osobním životě.

Petruccio se zároveň ke konci hry se svými přáteli sází. Máte rád sázky a výzvy?
Rozhodně jo, jsem dost soutěživý a hravý člověk. Většinou se těchto příležitostí rychle chytím, naposledy jsem se třeba vsadil o basu piva. Sázky mám rád, ale rozhodně se nesázím s kamarády o cokoliv a vždycky, to zase ne.

Sami zatím prezentujete Zkrocení zlé ženy v trochu jiném světle. Říkáte, že chcete divákovi předat to, že ve vztahu jde o kompromisy, dialog mezi mužem a ženou a vzájemné pochopení, ne o násilné zkrocení. Co už stihla tahle hra a její zkoušení předat vám?
Zatím mi předala hlavně bezesné noci, vyřvané hlasivky a tápání…, ale taky jsem se díky ní dostal ke krásné práci s kolegy z jiných divadel, se kterými se normálně nepotkávám. Přinesla mi tedy poznání nových lidí.

Když jsme u těch lidí ve hře tvoříte hereckou dvojici s Kristýnou Leichtovou. Je to vaše první společné setkání na jevišti? A jak funguje?
Ano, je to naše první setkání. Herci se v této situaci musí vždycky nějakou dobu očichávat, než zjistí, jací jsou, aby spolu mohli jednat bez okolků, vykání a tanečků kolem. Navíc v takovéto herecké dvojici muže a ženy musí člověk na jevišti často jednat pudově, dotýkat se druhého, projevovat k němu city, a v tu chvíli už se před sebou herci prostě nemůžou stydět. Myslím ale, že tohle už máme s Kristýnou za sebou, že už si rozumíme, takže jsme na správné cestě.

Jak zatím vnímáte, že budete součástí moderního zpracování Shakespeara nebo renesanční klasiky?
Na Shakespearovi je krásné to, že je moderní pořád. Dá se hrát v každé době, ale je důležité, aby ten daný inscenační tým přišel na svůj aktuální výklad a na to, jak ho chce divákům přednést. Režisér Vojta Štěpánek s dramaturgem Tomášem Vůjtkem na to jdou vlastně tou klasickou formou. Snaží se jednoduše odhalovat pozadí dialogů a situací, které se mezi herci na jevišti odehrávají tak, aby to bylo srozumitelné divákovi. Dobře totiž vědí, že ne všichni diváci jsou s hrou, na kterou přišli, tak dobře seznámeni, a jde jim o to, aby ji správně pochopili. Potom už jen záleží na tom, jakou míru přesahu k tomu zvolí. Toho si moc cením, stejně jako všech režisérů a divadelníků, kteří takhle ctí autora. I co se týká kostýmů, rekvizit a podobně, tak to bude určitě spíš klasika než moderní záležitost.

Co si vlastně myslíte o pokusech zasadit Shakespeara do jiné doby a pojmout ho z úplně jiného úhlu pohledu, jako to třeba udělal Baz Luhrmann ve filmu Romeo a Julie s Leonardem DiCapriem?
Tenhle film se mi třeba moc líbil. Ale taky jsem viděl spoustu jiných zpracování a divadelních her, které bych absolutně nepochopil, kdybych ty příběhy už předem dobře neznal. Pro diváka je těžké, mnohdy až nemožné si složit Shakespearovo drama z pouhých střípků, které mu herci přednesou. Ten zážitek je potom neúplný. Prostě se mi nelíbí a připadá mi jako velká škoda, když v těchto případech forma přebije obsah.

Nemrzí vás ani trochu, že vás Petruccio zčásti ochudí o divadelní prázdniny?
To mi nevadí. Stojí to za to. Já moc nemám rád, když se lidi do něčeho vrhnou, a potom jsou naštvaní, že se k tomu zavázali. Každý má právo si to rozmyslet a říct „ne“. A já do toho šel s tím, že to určitě chci dělat, takže nelituju.

Klára HUVÁROVÁ