Užší nominaci na Cenu Thálie 2017 obdrželo celkem pět umělců Národního divadla moravskoslezského (NDM) v Ostravě. Z baletního souboru jsou to Barbora Šulcová a Burak Serkna Cebeci, z činoherců se této pocty dostalo Robertu Fintovi, dále operní pěvkyni Maidě Hundeling a za soubor opereta/muzikál Kataríně Hasprové. V Deníku vám postupně nabídneme pět podrobnějších profilů těchto umělců. Dnes to bude slovenská herečka a zpěvačka Katarína Hasprová, která získala nominaci za roli paní Danversové v muzikálu Rebecca, který patří k velmi navštěvovaným v NDM.

Jak jste se dostala k roli paní Danversové v muzikálu Rebecca?

Asi díky muzikálu Sunset Boulevard, v němž jsem se zřejmě dobře „zapsala“ před časem u ostravského publika a dostala další nabídku vytvořit paní Danversovou. Ale nebylo to vůbec snadné. Museli jsme absolvovat velmi náročné konkurzy, natáčeli nás na videozáznam, který se posílal do Vídně, kde nás museli schválit nejenom samotní autoři, ale i zástupci spojených vídeňských scén. Trochu nás potrápili, musela jsem se naučit i dvě nové árie, takže opravdu náročné.

Konkurz jste v Ostravě vyhrála, ale v té době vám současně také přišla další velmi lákavá televizní nabídka…

Ano, z televize Markíza do oblíbeného pořadu Tvoje tvář má známý hlas, který běžel také u vás na Nově. Musela jsem proto počkat, jak se rozhodli ve Vídni, a potom jsem se musela rozhodnout zase já, co si vyberu. A volit mezi populárním pořadem, který má velkou sledovanost a ještě k tomu za nezanedbatelný honorář, nebo Rebeccou. Vzhledem k tomu, že jsem srdcem divadelnice, tak jsem se rozhodla pro Rebeccu a nelituji toho.

Jak vás tehdy přijal inscenační tým Rebeccy?

Většinu lidí v tomto týmu už znám ze Sunset Boulevardu, včetně režisérky Gabriely Petrákové, s níž jsem mezitím dokonce dělala na Slovensku muzikál Cats (Kočky). Choreografii Cats vytvořil bývalý tanečník Ladislav Cmorej, který získal i ocenění za tuto inscenaci, takže Gabriela si ho nyní přizvala ke spolupráci do Ostravy. Tak se tady začínají trochu ti Slováci rozpínat. (úsměv na tváři Kataríny Hasprové) Samozřejmě znám také Michaela Prostějovského, Patricka Fridrichovského, kterému vděčím za to, že pracuji v Ostravě, neboť mě oslovil pro Sunset Boulevard, ale i ostatní. A dokonce na jedné besedě o tomto muzikálu někdo prohlásil, že i když je paní Danversová, napsána jako druhá největší figura, tak z ní autor vytvořil tu nejdůležitější, která navíc zpívá ústřední melodii…

Vyprodaná představení, kladné ohlasy kritiky, to vše hovoří ve váš prospěch, což ocenila i výběrová komise Cen Thálie. Ale v inscenaci jsou i náročné pyrotechnické scény. Jak jste je zvládla?

Ano, a zrovna mě se týkají. Jedná se o požár. Pánové z techniky mě ujistili na začátku zkoušení, že se nemusím ničeho bát, ale abych pravdu řekla, když tam stojím, musím říct, že je mi na jevišti opravdu velké vedro. Takže respekt před živlem zvaným oheň určitě mám, několikrát to bylo opravdu hororové, ale naštěstí jsmem to zvládla.

Absolvovala jste už řadu repríz. Jak se zpětně díváte na hudbu a písně v tomto muzikálu?

Jsem ráda, že písně, které zpívám, se mi moc líbí, také atmosféra sborových skladeb je velmi zajímavá. Jsou tam i milostné melodie, což mi někdy připadá, jako by je napsal nějaký jiný autor, a ne Sylvester Levay. Vyznívají malinko operetně, což sice není můj šálek čaje, ale třeba se líbí zase někomu jinému. Celkově je to velmi příjemná hudba…

Život je o radostech i strastech. Bohužel, vy jste zažila v uplynulých měsících asi obojí, že…

Ano, štěstí jsem prožila určitě v tom, že jsem se na Bratislavském hradě minulý rok konečně provdala za herce, textaře i básníka Ivana Vojtka a svatbu si užila naplno v téměř dokonalém utajení…

Vím, že váš současný smutek pramení ze starosti, kterou máte o svoji maminku, známou slovenskou herečku Soňu Valentovou, která po mozkové příhodě nemůže chodit a je upoutána na lůžko…

Ano, tato situace není pro mě vůbec lehká, trvá už více než rok. Maminka měla těžkou cévní příhodu, takže se cítím spíše smutným člověkem. Smutek se snažím kompenzovat velmi šťastnými a euforickými pocity na jevišti, ale hodně mi v tom pomáhá můj manžel. Musím říct, že v divadle jsem v poslední době měla řadu krásných rolí, především v Bratislavě. Zahrála jsem si například v muzikálech Jesus Christ Superstar, Cats a za uznání a potlesk publika i kolegů jsem velmi šťastná a moc mě to naplňuje. A když potlesk skončí, ocitnu se v zákulisí, často mi vyhrknou slzy. Je to možná určitý projev lítosti z toho, že mě momentálně na jevišti nemohou vidět maminka a také už můj zesnulý otec (Pavol Haspra, známý slovenský divadelní a televizní režisér pozn. red.), ale takový už život je. Držte mi palce 24. března, kdy se budou Ceny Thálie předávat na jevišti pražského Národního divadla, kdy vlastně budu reprezentovat také Ostravu. A velmi ráda.