Vladimír a Tomáš Kratinové jsou bratři. Vladimír je úspěšný herec, kterého můžeme vidět na televizní obrazovce například v seriálech Expozitura či Cesty domů, ale i ve starších českých filmech, vystupuje rovněž v divadle.

Oba jsou ale také producenti. Příkladem je nejnovější projekt muzikálu na ledě Mrazík.

Zatímco Tomáš zůstal Ostravě věrný dodnes, byť není zdejším rodákem, jeho starší bratr odešel v devatenácti na pražskou DAMU a hlavnímu městu zůstává věrný dodnes.

Jak tráví oba Silvestr?

„Rozhodně nejsem typem člověka, který by poslední den v roce vyhledával nějakou hlučnou a bujarou zábavu. Navíc jako otec tří dcer jsem se už, myslím, docela zklidnil, což si ale rozhodně nemyslí moje současná manželka,“ usmívá se Vladimír, který v civilu působí spíše jako introvert, ale umí se také pěkně odvázat…

„Veselou silvestrovskou příhodu nemám žádnou. Vzpomínám si jedině, když jsem byl ještě hodně mladý, jak jsem se svou tehdejší přítelkyní vyrazil dva dny před koncem roku na velký flám. Hezky jsme to rozjeli ve velkém stylu tak, že jsme poté prospali příchod nového roku a probudili se v úplně cizím bytě na neznámém místě. Ale to jsou pošetilosti mládí,“ míní Vladimír Kratina. Miluje dobré víno, kouří doutníky, a když má volno, utíká do přírody.

„Už se těším, až po Novém roce začneme zkoušet v Činoherním klubu jednu hru srbského autora a samozřejmě také na další filmová a televizní natáčení. Vašim čtenářům přeji jenom všechno pěkné v roce 2012,“ rozloučil se s námi sympatický a mnoha ženami i dívkami obdivovaný herec.

Ohrožené představení

Tomáš Kratina se většinu svého dosavadního života živí coby produkční. „Pamatuji se na Silvestr s bráchou v Ostravě, kdy jsme jej ještě slavívali společně s rodiči. Ale později, když jsme jeli na hory, starší Vladimír byl vždycky ve všem přede mnou. Musel jsem po něm nosit oblečení, což mě dost štvalo, a jako mladší jsem musel poslouchat. Teprve v dospělosti se to vyrovnalo,“ vzpomíná Tomáš Kartina.

„Vzhledem k tomu, že se celý život motám kolem kapel, různých uměleckých projektů, kde se užije docela dost nervů, ale také legrace, tak po žádné zábavě koncem roku nebažím. Ale přesto na některé příhody se jen tak nezapomíná,“ dodává Tomáš Kratina a dává jednu historku k dobru.

„Bylo to, tuším, už více než před deseti lety právě těsně před Silvestrem, kdy jsme jezdili ještě s tou první verzí Mrazíka po České republice. Měli jsme docela milý catering, jednu elegantní dámu se svým přítelem, kteří v Ostravě uvařili obrovské množství guláše. A nějaká moudrá hlava nám poradila, že právě tento pokrm je výborný až na druhý den. Takže jsme sbalili velké várnice guláše a jeli s ním na další štaci, která byla, tuším, v Teplicích v Čechách. Cestou se ale guláš, jak se říká, zdrcnul. No ale všem účinkujícím chutnal náramně. Jenže pak to přišlo. Už před představením začaly být toalety hojněji navštěvovány. Vypukla nebývalá střevní chřipka. Mrazíka jsme dohráli jen tak tak, a to ještě na děkovačce chyběla polovina vystupujících… Takže na tohoto Mrazíka jen tak lehce nezapomenu,“ vzpomíná Tomáš Kratina.