Svým stánkem upoutala asi největší pozornost v design zóně na právě skončeném festivalu Colours of Ostrava. Papírové kabelky a psaníčka vypadaly tak nějak „zvláštně hezky“. Až ve většině kolemjdoucích vyvolávaly otázky, jestli je vůbec mohou nosit v dešti.

„Zdání klame. Mohou zmoknout, dokonce běžně unesou až osm kilo a mají delší životnost, než kabelky z obchodních řetězců, které nejsou z pravé kůže,“ odpovídá na nejčastější dotazy majitelka značky Relu bag Lucie Poubová z Prahy.

Lucie Poubová na Colours of Ostrava představuje papírové doplňky své značky Relu.

K výrobě produktů používá v podstatě cokoliv, co by se jinak vyhodilo. Podle svých slov je totiž velkou propagátorkou takzvaného zero wastu, tedy nulového vytváření odpadu. Tento životní styl se také česky označuje jako život bez obalu.

Právě v obchodu s potravinami bez obalu Poubová téměř tři roky pracovala, než ji před dvěma lety napadlo informovat takto o myšlence veřejnost. Tašky proto prodává buďto hotové, nebo pro lidi pořádá workshopy, na nichž je učí tašky si vyrobit nebo i pomalovat.

Lucie Poubová na Colours of Ostrava představuje papírové doplňky své značky Relu.„Nechráním si své know-how, šla jsem do toho otevřeně a s tím, že naopak chci lidi naučit, jak si něco takového mohou sami vyrobit. Ale samozřejmě spíše pro vlastní potřebu,“ říká Lucie Poubová.

Má i kolekci Relu art, kdy oslovuje různé výtvarníky, kteří tašky pomalovávají.

„Až lidi taška přestane bavit, tak si obrazy z každé její strany vystřihnou a pověsí na zeď,“ vysvětluje Poubová s tím, že to není jen zbožné přání, ale realita.

Stejně tak má i kolekci psaníček se šperky. Jakmile psaníčko doslouží, lidé šperk sundají a pověsí si jej na krk. Upcyklace, tedy neustálý koloběh materiálů pro další využití, tak u ní nikdy nekončí. Žádná část jejích výrobků, které stojí od osmi set do dvanácti set korun, tak neskončí v popelnici. To by nedopustila.

„A dříve jsem bývala ještě radikálnější. Na festivalu jsem si teď dokonce koupila jídlo na plastovém tácku, to bych před rokem a půl neudělala. Raději bych tehdy nejedla!“ říká zcela vážně. Nyní se prý více snaží o přirozenost. A stejně to má i se svou kolekcí.