Když se člověk ve studiu rozhlédne, tak je tu vše. Kytary nejrůznějších druhů, klávesy, bicí… Muzikanti ale bývají na své nástroje hákliví, ne?

Můžou použít své, určitě jim to neberu, ale většinou každý uvítá, že s sebou nemusí tahat svou obvykle těžkou aparaturu. Pro mě i kapelu je to optimální stav a nutno říct, že na některé nástroje zde je svátek si zahrát. Vše je v perfektní kvalitě a v rovině prvotřídních značek, například kytary Fender Custom Shop. To byl můj sen, aby muzikant přišel, měl dobrou náladu, byl připravený a nahráváním se bavil. Obecně v hlavní nahrávací místnosti studia využíváme velkého prostoru tak, že skupina nahrává společně, jen bubeník, který dělá největší rámus, je v místnosti vedle. Tím oddělíme jednotlivé hudební stopy, byť kapela hraje najednou, a dosáhneme maximální kvality. Takový způsob nahrávání využívám pro kapely Easy Steps nebo také Memoáry.

A co jednotlivci?

I to řeším. Třeba se Zdeňkem Furmančíkem, alias Mendošem, s nímž jsme udělali úspěšné album „To jsem já“, kterého se prodalo již přes tisíc kusů. Zřejmě mu jako producent budu muset vytvořit zlatou desku. (smích) Vůbec jsme nečekali, že album lidi tak osloví a rozšíří se za hranice regionu. Jsme za to moc vděční a inspirovalo nás to k tomu, že máme čerstvě roztočenou novou desku. Pokud jde však o proces nahrávky, jedná se v tomto případě o krapet jiný přístup. Udělám aranže, nahraji potřebné kytarové party, interpret později nazpívá text, často i využívám vlastní hudebníky na bicí a baskytaru. Pro zajímavost: před nedávnem se ozval zájemce, který si chtěl udělat životní radost a nahrát písničku v profesionálním studiu. Nakonec z toho vylezl výsledek, se kterým se dostal do Českého rozhlasu 12 a bodoval v hitparádě po několik týdnů. Občas mě tedy osloví někdo, od koho bych to opravdu nečekal. Aktuálně ale dělám tři hlavní projekty: Easy Steps, FiHa a Mendoš.

Projekt FiHa je ale speciální, viďte?

To je ostravská kapela s lídrem Filipem Ráczem, s nímž pracuji už delší dobu. Podstatou je spojení retro zpěváků ze šedesátých let, ikon jako Václav Neckář, Eva Pilarová, Jitka Zelenková či Josef Laufer, s moderní kapelou FiHa. Filip vymyslel písničky, napsal texty i hudbu. Každá píseň je jiná, album je o to barvitější, ale ještě je před námi spousta práce. Vyjít má v první půlce roku.

To je zatím vrchol vaší producentské práce?

Zřejmě ano, ale třeba už zmínění Easy Steps se strašně vyšvihli nahoru. Na základě našeho EP „Zvukoprázdno“ je zvou na velké festivaly a osobně jsem rád, že kluci vybočují ze zavedeného trendu mladých kapel. Jsou svébytní a věřím, že mají budoucnost. Před pár dny jsme vydali nový singl s názvem „Bod zlomu“, který skvěle funguje a má velkou sledovanost na YouTube i ze strany hudebních serverů. 

V relaxační místnosti vašeho studia, rozdělující nahrávací a režijní část, máte na zdi obraz býka, tedy Tauruse. Proto jste zvolil název Taurus Records?

Na nic lepšího jsem nepřišel. (úsměv) Jsem narozený ve znamení Býka, přišlo mi to tak přirozené. Zvažoval jsem i technický termín pro název studia, ale znělo to divně a neosobně. Nakonec zůstalo u býka. Chci, aby v nahrávkách byla velká energie, což myslím, že je. Na druhé straně místnosti mám s nadsázkou tu zeď slávy, na níž jsou různé ceny, jaké jsme získali s Kryštofem. Možná tedy symbolika tohoto znamení, to, že houževnatost a vytrvalost se vyplácí.

Asi aby interpreti měli povědomí, u koho nahrávají…

Já myslím, že vědí, kdo jsem, což mi asi mnohé usnadňuje. Víte, není to jednoduchý byznys. V době rozvoje moderních hudebních SW technologií si kapely myslí, že jim kámoš nahraje desku za pětistovku a flašku k tomu. Sice je to mylná představa, ale někteří interpreti to tak dělají, a pak se diví, že nahrávka nemá parametry jako výstup z pořádného studia.

S jakými problémy u kapel v regionu se nejčastěji setkáváte?

Často to bývá nedostatek kvalitních hudebních nápadů, melodií. To je bohužel alfa a omega dobré písničky. Dále, že na nahrávkách je často viditelná absence jakékoli produkční či aranžérské práce. Písničky jsou si zněním a zpracováním velice podobné. Po chvíli nevíte, jestli posloucháte druhou, pátou, osmou nebo desátou skladbu. Kapely si myslí, že je to tak fajn, že je to v pořádku a prezentují tím svůj styl. Neberu jim to, ale je dobré se taky zamyslet nad tím, jestli se kapela nedostala do zažitého stereotypu vlastní šablony.

Když se díváte na to, jak studio vypadá, vzpomenete si na své pocity, když se vše povedlo a dokončilo?

Upřímně, realizace stavby byla obtížná a těžko by stálo, nebýt pomoci mých rodičů a manželky. Moc jim za tu veškerou pomoc i podporu děkuji. Přece jen jsem třetinu času v roce pryč a studio se začalo stavět v době, kdy jsme natáčeli s Kryštofem desku „Srdcebeat“. Navíc nechyběly klasické problémy, jako s každou stavební firmou. Měli jsme asi roční zdržení kvůli technickým potížím, ale vše se nakonec zvládlo.

Náročnost zřejmě spočívá také v tom, že se studio nachází asi pět metrů pod zemí…

Ano, o to bylo složitější, mnohé se řešilo za pochodu, ale výrazně nám pomohl vyměněný stavební dozor, který vše rozpohyboval a obrátil v náš prospěch. Nerad bych to ale dál rozváděl, prostě jsme rádi, že vše bylo dotaženo, studio odpovídá veškerým akustickým normám a dva roky fungujeme. Musím ale říct, že jít do toho bylo velké rozhodnutí.

To vám asi každý věří…

U nás jsou často studia jen upravené sklepy, půdy nebo přestavěné kulturáky či bytové jednotky v paneláku. V mém případě se naskytla možnost udělat to na rodinném pozemku, a tím pádem se věci mohly dotáhnout víc do konce. Zejména akustika. Vždyť nejbližší sousedé jsou asi pět metrů, takže není dobré některé věci pokoušet. (smích)

Co byste dělali, kdyby jim hluk vadil?

Vyloženě nám bylo doporučeno, abychom šli do podzemí. Tím pádem můžete pracovat v noci a nikoho nerušíte. Nahrávací místnost má dvě zdi, je to prakticky budova v budově, atomový bunkr. Byl to velký projekt a investice, ale funguje to také jako zkušebna pro můj boční projekt Made in 60’s, s Kryštofem jsme tu také párkrát trénovali a na konci ledna tu máme soustředění na blížící se akustické turné.

Nemrzelo vás opustit dlouholetý domov Kryštofů, Havířov?

Bylo fajn, že jsme tam mohli léta zkoušet, ale i ze strany KD přišla informace, že se bude zkušebna rušit, takže se to společně protnulo. A kromě toho i tady funguje fakt, že kapela si nemusí vůbec nic vozit. I pro kluky je to tak příjemné a sami změnu uvítali.

Kde jste hledal inspiraci o podobě studia?

Věděl jsem jednu věc: nechci mít největší studio na světě. Myslím, že je dobré mít nejméně obecnou představu při podobném projektu a v mém případě se jednalo o zájem v produkci stylů folk, pop, rock a horní mezí je pak hard rock. Produkce extrémních stylů, jako death metal nebo naopak vážná hudba o padesáti lidech, nebyla pro mě reálná. Proto jsem věděl, jak má studio přibližně prostorem i počtem místností vypadat. Detailní rozměry pak samozřejmě navrhl přímo akustik.

Loni jste s Kryštofem natáčeli v New Yorku. Nepřivezl jste si nějaké nápady na vylepšení?

Ne, to ne. Samozřejmě byla to velká zkušenost, podívat se na styl práce v NYC, ale co se týká například vybavení, tak dnes jsou k dispozici možnosti všude stejné. Majitel studia v Brooklynu měl například výbornou sbírku vintage hammondů, protože je sběratelem podobných retro mašin, já zase mám zajímavější modely kytar, protože jsem kytarista a je to má slabost. Dá se říct, že každé studio je částečně specifické i tím, co má rád anebo preferuje jeho majitel.

Jak moc času ve studiu denně trávíte?

Záleží na projektu. Třeba práce na prozatím posledním singlu „Bod zlomu“ pro Easy Steps byla pro mě takový předvánoční maraton. Bylo to náročné, aranže se pozměnily po diskusi s kapelou, ale kolik času jsem na tom dohromady strávil, je těžké říct. Jsou to určitě desítky hodin, jedná se o dlouhý proces od nahrávání přes aranžování až po konečný mix. Ve finále pak musí být všichni spokojení, to je cíl.

Dlouho jste byl jen v nahrávací části studia, nyní jste za pultem a kočírujete interprety. Jaké je teď sedět na druhé straně?

Je to fajn pocit. Byť člověk není v té chvíli tvůrcem, ale kontroluje to, co slyší a snaží se to optimalizovat. Musím říct, že nemám rád stress a vím z vlastní zkušenosti, jak je důležité, abyste tomu, kdo nahrává, dal potřebný čas, nasměroval ho, uvolnil a naladil pozitivním způsobem. Aby se prostě snaha ve studiu změnila v efektivní záležitost. Občas ale slýchám, že ne všude to tak funguje. Kolikrát prý po kapelách ječí, že třeba texty stejně nikoho nezajímají. To je určitě špatně. Nahrávání by měl být zážitek a určitá odměna pro kapelu. Navíc stresem a nervozitou bude vždy výsledek negativně poznamenán.

Pomáhá vám proti konkurenci i jméno a spojení s Kryštofem?

Jak jsem řekl, určitě ano, ale při prezentaci stejně musíte ukázat vlastní práci ve studiu. Pro mě je hlavní to, že jsou kapely spokojené s produkcí a že se vrací. To je nejdůležitější. Spíše to spojení vzniklo i na základě mediálních výstupů, kdy je to určitá berlička pro novináře, aby uměli snadněji studio někam a k někomu zařadit. No a samozřejmě, to přiznávám, je to dobrá reklama i pro mě. Na druhé straně jsem oficiálně třetím nejstarším členem Kryštofu, tedy to spojení je zřejmě automatické.

Uvažoval jste, že byste se kvůli této práci odstěhoval třeba do Prahy, odkud byste byl přístupnější mezinárodnímu trhu?

Souhlasím, Praha má více příležitostí, jsou tam jiné ceny i podmínky, ale já jsem doma tady, mám to tu rád, a i když by to bylo z tohoto pohledu logičtější, tak jsem zastáncem toho, dělat méně, i jen pár projektů, ale pořádně. Nechci se dostat do stresu, že budu mít jeden projekt, ten skončí, pak udělám další, pak pojedu s Kryštofem, a až se vrátím, tak zase něco musím dělat. To si nemyslím, že je nejlepší. Navíc nemám takové ambice, abych dělal střelím, třeba Kiss nebo nějakou kapelu z Berlína. Spíše to vnímám, že mám moderní pracoviště, které může pomoci místním kapelám, aby se ony posunuly na Západ.

Evžen Hofmann
Narozen: 11. května 1979 Hudební nástroje: elektrická a akustická kytara

Evžen Hofmann patří k předním českým kytaristům. Profesionálně začal hrát v roce 2001. Od té doby odehrál přes dva tisíce koncertů se skupinou Kryštof. Za svou práci získal s kapelou několik ocenění, mimo jiné také Českého slavíka v kategorii skupin v roce 2013 nebo cenu České hudební akademie za nejlepší píseň roku 2008, kterou byl Atentát. Je autorem písní Molotov, Stár či Cosmoshop. Vedle Kryštofů účinkuje také v kapele Made in 60‘s, jež hraje převážně slavné, nestárnoucí písně ze šedesátých let, například hity skupiny Cream, Jimmiho Hendrixe a dalších legend té doby. Evžen Hofmann je vlastníkem a provozovatelem profesionálního nahrávacího studia Taurus Records, které využívá doma ve Velké Polomi pro své skladatelské i produkční aktivity.