Je o vás všeobecně známo, že vlastníte sbírku plakátů Alfonse Muchy…
Aby byla úplná, tak mi chybí tři. A jeden z nich – Rudolfa Frimla – ten už nikdo neviděl několik desítek let. A další dva, co mi chybí, tak jedna kopie je v New Yorku a druhý plakát je v Hamburku.

Podnikáte něco, abyste je získal?
Asi to nepůjde (úsměv na tváři Ivana Lendla).

Proč jste si oblíbil zrovna dílo Alfonse Muchy?
K Muchovi jsem se dostal přes Jana Kukala, který v té době byl trenérem daviscupového týmu a on mě seznámil s Jiřím Muchou, synem Alfonse Muchy v Praze.

Máte unikátní soukromou sbírku, prezentujete jeho plakáty také na veřejnosti?
Ano, když je ve světě nějaká velká výstava, tak občas nějaká díla zapůjčuji. Máme velký dům, takže plakáty máme vystaveny doma.

Kdo je ještě vašim oblíbeným výtvarným umělcem?
V umění se nevyznám. Vyznám se pouze v Muchovi, především v jeho plakátech. Na ostravské výstavě jsem se dověděl, že vytvářel také fotografie, což mě překvapilo, a vůbec jsem to nevěděl.

Jak hodnotíte současnou ostravskou Muchovu výstavu?
Je fantastická… Moc se mi líbila. Jsem rád, že je poměrně rozsáhlá. Škoda, že zde není Slovanská epopej, ale ta by se sem nevešla.

Jezdíte za Muchovými výstavami po světě?
Ano, byl jsem například v Japonsku v době, kdy tam byla velká výstava, ale také v Prostějově či v Bratislavě.

Říká se, že Mucha se vrátil domů, aby pomohl skrze umění. Uvažujete o tom, že byste pomohl Ostravě vy?
Těžko mohu pomoci skrze umění. Možná ve sportu. Před časem jsem tady hrál exhibici, což bylo báječné, a doufám, že se nám to v budoucnu ještě také podaří.