Společně představí dvě velkoryse koncipovaná díla pro violoncello a klavír. Brahms psal svoji Druhou sonátu pro Roberta Hausmanna, který o více než dvacet let dříve úspěšně uvedl i První sonátu. O velkých plánech svědčí i italské přívlastky v názvech vět: vivace, affettuoso, passionato a molto.

Sergej Prokofjev, jehož Sonáta pro klavír a violoncello C dur byla vybrána do programu, těžil ještě koncem třicátých let ze všech výhod úzkých kontaktů se svobodným Západem i bolševickým Východem. Koncem 40. let ale už dávno spadla klec a naivní, zlomený, osamělý skladatel nachází jednu z mála pozdních radostí v kontaktech s violoncellistou Mstislavem Rostropovičem, pro nějž postupně píše několik skladeb včetně této živelné a mimořádně náročné sonáty. Program doplní éterická Sibeliova „melancholie“, tragický obraz skladatelova nitra po smrti milované dcery. Program doplní díla Schumanna a Sibelia.

Lukáš Vondráček řekl v jednom z rozhovorů, že dělá muziku hlavně pro sebe, že bez ní nemůže žít. A proč by se děti měly podle něj učit muziku?

„Řekl bych, že v jedné malé hudební frázi, třeba u Brahmse, mohou najít všechno, co je v životě důležité. Řád, disciplínu, vášeň, krásu,“ říká Vondráček, který na klavír hraje od čtyř let.