Marek Stoniš, syn známého ostravského spisovatele Miroslava Stoniše, studoval před roku 1989 polonistiku, pracoval ale také jako dělník tehdejších Vítkovických železáren a strojíren a vystupoval jako politický opozičník. Po roce 1989 prošel několika periodikami a v současné době působí jako šéfredaktor časopisu Reflex. Ostravák, kterému není nic svaté. Kromě Baníku, samozřejmě.

Co vás přivedlo letos na Colours of Ostrava?

Na Colours mě přivádí – jako každý rok – srdce. Na festival jezdíme spolu s manželkou už téměř deset let. A také proto, že náš časopis Reflex je mediálním partnerem festivalu, takže je to také polopracovní povinnost.

Na co se z programu nejvíce těšíte?

Určitě se těším na Meltingpot a diskuse, které v rámci tohoto fóra proběhnou, samozřejmě, že i na naší scénu, kde jsou zajímaví lidé včetně hudebníka a aktivisty Petera Garreta z australské skupiny Midnight Oil. Pokud jde o program, vždycky se nechám rád překvapit. Nikdy sem nepřicházím s cílem, že bych chtěl něco konkrétního vidět…

Jak vnímáte dlouhodobě atmosféru tohoto festivalu?

Poté, co jsem málem umřel v tramvaji (smích na tváři Marka Stoniše – pozn. red.). Ne, to říkám v legraci. A už delší dobu říkám všem v Praze, ať se přijedou podívat. Colours of Ostrava to je fenomén. A i ten festivalový areál má pro mě zvláštní kouzlo, neboť ve vítkovickém závodě 2 jsem tady ještě před listopadem 1989 pracoval.