Je to zvláštní pocit, ponořit se do zadumané černo šedé industriální krajiny, opuštěného přístavu, rybníka, pláží bez lidí a naslouchat píseň poněkud smutných tónů, které vyzařují momentální stav duše velmi citlivé autorky.

Letos čtyřiačtyřicetiletá akademická malířka Marta Kolářová z Ostravy, absolventka pražské Akademie výtvarných umění, kde studovala v ateliéru profesora Michaela Rittsteina, se nyní prezentuje svými obrazy na výstavě v ostravském Domě umění.

Marta Kolářová se narodila v roce 1976 v Ostravě. Je absolventkou pražské Akademie výtvarných umění v ateliéru profesora Michaela Rittsteina. Město je jejím hlavním námětem. Autorka překonává aktem malby melancholické pocity prázdna a bezvýchodnosti. Prostřednictvím obrazů komunikuje se světem.

Je typ spíše plaché, introvertní ženy, která ráda jezdí do přírody, ale také pro sebe objevuje určitá tajemství měst. „Jiná už asi nebudu. Je ve mně jistý druh nostalgie, jejž ani já sama někdy nedovedu ovládnout. Ale tak to patří k mému životu,“ uvedla v závěru našeho setkání Marta Kolářová. Její výstava potrvá v ostravském Domě umění do 15. března.

Jak byste charakterizovala svoji nejnovější ostravskou prezentaci?
Tou největší inspirací se mi při tvorbě stala Ostrava. Město, v němž jsem se narodila, jsem tady doma, mám zde své nejbližší a považuji ji tím pádem za svůj domov. Samozřejmě inspiraci nacházím i na jiných místech, když třeba strávím několik dnů u moře, na horách. Ale také když cestuji vlakem. Víte, je zajímavé, že stále tyto scenerie vnímám ,,ostravskýma očima“.

Co je hlavním námětem vašich obrazů?
Zejména industriální krajiny, přírodní exteriéry. Vše vychází z toho, co momentálně prožívám, žádné fantasmagorie si nevymýšlím…

Zaznamenal jsem, že na současné výstavě se objevilo i několik objektů. Je to novinka ve vaší tvorbě?
Už delší dobu pracuji nejraději na objektech, už proto, že plátno mi přijde někdy trochu nudné. A tak si občas ráda domů odnáším zrezivělé kusy plechů a jiné zvláštní předměty, většinou někde pohozené, které pak malířsky zpracuji a vracím je tak ,,do života“.

Co dává vašemu životu smysl, pokud zrovna nemalujete či zrovna nejsou objekty vaším středem pozornosti?
Ráda fotím, čtu, miluji absurdní povídky Ionesca, Orkeniho, občas drsného Charlese Bukowského, Capoteho, Maupassanta, Dahla, Bunina, také si pustím kvalitní film. V poslední době mě velmi zasáhl seriál Černobyl. To si pak člověk teprve uvědomí, jak jsou některé problémy malicherné ve srovnání s takovou tragédií.

Zdroj: Gvuo.cz
Ukázka z díla M. Kolářové

Jak se díváte na současné výtvarné umění?
Ze současného umění jsem dost nešťastná. Všude vládne koncept a ten já osobně za umění nepovažuji. Jsem zastánkyní poctivé malby, sochy a poctivého kumštu samozřejmě i v dalších druzích umění. Dílo má vždy převládat nad ,,obkecáváním“. Velice obdivuji třeba mědirytiny z patnáctého až sedmnáctého století. To je něco úžasného až geniálního. Jsem proto velmi ráda, že má v ostravském Domě umění výstavu Jacques Callot a všem ji vřele doporučuji.