„Pojetí scénografa Vladimíra Šrámka a režiséra Miloslava Nekvasila z roku 1968 je nadčasové, vychází z hudby i z logiky libreta a je nepochybně blízké i dnešnímu divákovi. Dlouholetá spolupráce obou osobností v angažmá (dříve) Státního divadla v Ostravě přinesla v letech 1960 až 1990 řadu výjimečných inscenací, které výrazně formovaly inscenační styl ostravské opery. Mnohé z nich jsou svou nadčasovostí a způsobem divadelního myšlení velkou inspirací i dnes,“ uvedl Jiří Nekvasil.
Titulní postavu babylonského krále Nabucca ztvárnil Martin Bárta. Je to má jedenáctá produkce,“ prohlásil před premiérou tento skvělý barytonista, který přes své početné zkušenosti stále objevuje v této opeře něco nového a překvapujícího: „Poprvé zpívám v závěru opery pasáž, která se skoro vždy vynechává. Nabucco zpytuje svědomí, uznává své pochybení, přijímá nápravu a popisuje, co se ve skutečnosti stalo s Abigail - že pod tíhou svědomí vypila jed!“
Starozákonní příběh
„Nabucco je starozákonní výpravný příběh a diváci myslím dobře znají hlavně slavný sbor Židů. Poprvé se dílo dostalo do Ostravy právě na konci šedesátých let minulého století, kdy se objevila nová notová edice a opera se rozletěla po celém světě i do tehdejšího Československa. V Ostravě se opera hrála celkem ve třech nastudováních. To poslední v režii Michaela Taranta bylo první v italském originále, premiéra byla v prosinci 1998 a dílo zůstalo na repertoáru celých 18 let,“ připomněl Jiří Nekvasil.
Orchestr a sbor nastudoval Adam Sedlický, kostýmy vytvořila Marta Roszkopfová. V roli Nabucca alternují Martin Bárta a Aleš Jenis, v roli Abigail, jeho údajné dcery, Maida Hundeling a Eliška Weissová. Na jevišti se zpívá v italském originále, k dispozici je během představení čtecí zařízení v češtině i angličtině.
Minivizitka Martina Bárty
Martin Bárta slaví úspěchy na českých i zahraničních jevištích přes dvě desetiletí. Ztvárnil většinu hlavních rolí barytonového oboru. Je vyhledávaným představitelem titulních rolí oper Giuseppe Verdiho, zejména Nabucca, Rigoletta nebo Macbetha.
Ačkoliv repertoáru Martina Bárty dominuje z důvodů přirozených hlasových dispozic především tvorba Giuseppe Verdiho, neméně významnou úlohu hraje v jeho uměleckém životě dílo Leoše Janáčka či Bedřicha Smetany a nově i Richarda Wagnera.
Z historie opery
Verdiho dílo o čtyřech dějstvích na libreto Temistocla Solery mělo premiéru v italské La Scale v roce 1842, úspěch byl okamžitý a Verdi se právě Nabuccem doslova katapultoval mezi italskou skladatelskou elitu. Přitom po neúspěchu předchozí opery byl Verdi rozhodnut s komponováním skončit a libreto inspirované starozákonním biblickým příběhem o králi Nabukadnesarovi mu bylo doslova vnuceno.
V libretu Verdiho zaujal text „Va, pensiero, sull’ali dorate“ (Leť, myšlenko, na zlatých křídlech…) a inspiroval ho k vytvoření plamenné melodie pro sbor. Sbor Židů se stal už tehdy symbolem…