VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Martin Chodúr: Jsem jako provazochodec, balancující nad dvěma propastmi

/ROZHOVOR/ Martin Chodúr se prezentuje jako hudebník působící v žánrově zcela protichůdných repertoárových oblastech. Našel se totiž nejen ve světě popu a rocku, ale i swingu, muzikálu, šansonu a filmových písní. Vítěz historicky prvního „federálního“ ročníku soutěže Česko Slovenská SuperStar je dnes zřejmě jedním z našich nejvšestrannějších mladých zpěváků. A to od jeho vítězství uplynulo pouhých osm let…

11.9.2017
SDÍLEJ:

Martin Chodúr se synemFoto: Lukáš Kaboň/Deník

Kdybych měl z hlavy vyjmenovat všechny vítěze Superstar, musel bych přemýšlet hodně dlouho. Vy jste byl možná posledním vítězem, kterého si národ zapamatoval. Čím to?
Kdybych měl vyjmenovat všech dvanáct finalistů, kteří se mnou byli v soutěži, tak bych vlastně také nevěděl. Informací obecně a hlavně talentových soutěží je zkrátka příliš mnoho. Je několik aspektů, které mohly vést k tomu, že si mě lidé stále pamatují. Ročník, ve kterém jsem účinkoval, byl první, v němž se spojilo Česko se Slovenskem. Tehdy ještě neběžela žádná jiná talentová soutěž jako přímá konkurence Superstar. Ani Facebook nebyl tak rozšířený a lidé se skutečně dívali na televizi.

Výraz „Superstar“ ještě nebyl vnímaný tak pejorativně. Pokud bych chtěl být naivní, tak řeknu, že jsem zpíval jinak a že můj hlas diváky oslovil. Mohl bych zmínit, že jsem vydal tři alba a odzpíval nespočet koncertů, mnohdy s velmi kvalitními orchestry nebo v duetu se známými osobnostmi. To vše je relativní. Každý jiný účastník soutěže by vám řekl to samé. Celkově si myslím, že to byla kombinace okolností a štěstí. 

Na rozdíl od rivality některých jiných finalistů jste s Mirem Šmajdou vypadali jako kamarádská dvojka. Pobavilo mě vaše vystoupení v pořadu „Slovenka roku 2010“. Zpívali jste tam tenkrát nejslavnější milostné duety a působili dost sehraně. Bylo to tak i v reálu?
Já i Miro Šmajda jsme od přírody dost nekonfliktní typy. Protože každá bublina nereálna musí mít základ ve skutečnosti, nebylo možné postavit nás proti sobě jako rivaly. Úspěch byl navíc závislý na tom, komu diváci pošlou svůj hlas. Ani jeden z nás to tedy nemohl nijak ovlivnit. Ani teď si vlastně nijak nekonkurujeme, protože náš styl vystupování je velmi odlišný. Co se týká milostného duetu, byla to vlastně jakási coda za soutěží. Bylo to zábavné, protože si naše vystoupení snad každý spojil se soutěží. Dnes už by to asi spoustě lidem nedošlo a vystoupení by mohlo působit dost trapně. 

Málokterý vítěz Superstar měl to štěstí, že následnou kariéru mohl postavit na své autorské tvorbě. Napsal jste si na svá alba texty a hudbu ke všem písním. Nabídky jiných vás nezaujaly?
Na první album jsem měl většinu písní už napsaných. Spoustu z nich jsem psal během soutěže, další jsme hráli už s kapelou Robson. Co se týká nabídek, je pravda, že jsem dostal nabídku od Oskara Petra. Ta ale tuším přišla dost pozdě, zprostředkovaně a hlavně s tím, že už je celé album připravené. Nemohl bych se podepsat pod něco, co vzniklo úplně mimo mne.

Pánové ze Sony Music měli tehdy dost laxní přístup, tuším, že mě oslovili s albem až po několika měsících s otázkou: „Budeme muset nahrát nějaké to album. Co s tím proboha uděláme?“ Druhá i třetí deska potom vznikaly plně pod mou kontrolou. Bylo tedy jen na mně, co na nich budu zpívat. Vlastně mi ani žádné vážné repertoárové nabídky nepřišly. Naopak jsem dostal návrhy ke složení písní pro jiné interprety. Napsal jsem písně například pro Hanu Zagorovou, Moniku Absolonovou nebo Karla Gotta… 

Je to velká tréma – nabízet píseň Karlu Gottovi?
Vlastně ani ne. Za prvé, nejsem existenčně závislý na tom, jestli se má píseň ujme v repertoáru jiného umělce, protože se sám živím jako interpret, a za druhé, vždy do písně vložím maximum péče a vytvořím to nejlepší, co z mého pohledu můžu nabídnout. Tím nemám žádné výčitky svědomí, vím totiž, že jsem formálně donesl kvalitní výsledek, a pokud se píseň nelíbí, je to dáno jen subjektivním názorem daného člověka. To je v pořádku. Pokud je píseň odmítnuta, je mi líto snad jen ztraceného času.

Hodně lidí ze Superstar dostalo okamžitě lano z různých, občas i dost šílených muzikálů. Vy taky?
Ano, dostal jsem a stále dostávám poměrně dost nabídek do různých muzikálů. Rozumím lidem, kteří za vidinou stabilního výdělku, byť poměrně skromného, do světa muzikálu vstoupí. Já však za prvé muzikály jako hudební formu nemám osobně příliš rád a za druhé jsem se nikdy nechtěl stát hercem. Muzikál je podle mého názoru více o herectví než o zpěvu. 

Je sympatické, že jste se nenechal zviklat a držel se své cesty – zpíváte jen to, co chcete, zůstal jste žít na severní Moravě… Určitě se objevili dobří rádcové, kteří vám tvrdili, že tak se kariéra budovat nedá.
Rádců je samozřejmě celá řada. Hlavně těch, kteří jsou připraveni podepsat se maximálně za každý úspěch jimi iniciovaný, ale dát ruce pryč od každého následného neúspěchu. Svět médií je přece natolik nepřehledný a nepředvídatelný, že nikdo nemůže tvrdit, že zná klíč k jistému úspěchu. Držím se zásady, být za každých okolností sám sebou. To je jediná správná a morální cesta.

Pocházíte z Ostravy, s rodinou žijete na úpatí Lysé hory. Považujete se za patriota?
Vlastně ano. Je ale nutné oddělit od sebe patriotismus a nacionalismus. George Orwell definoval patriotismus jako oddanost člověka k určitému místu nebo stylu života, o kterém je přesvědčen, že je ten nejlepší, který však nechce za žádných okolností vnucovat jiným lidem. Pro mě je můj styl života a místo, kde žiju, tím nejlepším. Kdybych však měl jedno nebo druhé obhájit, pak by pro mě hlavním kritériem byl subjektivní pocit. 

Autor: Denis Drahoš

11.9.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Milan Bartovič

Vítkovice chtějí v Litvínově udržet venkovní fazonu, pomůže nová posila?

Nebezpečný přechod v Ostravě-Porubě.
8

Porubský přechod smrti: Ostrava nic moc nezmůže?

AKTUALIZOVÁNO

Stahují se nad vrahem z roku 1997 mračna? Jeho obětí byla dvacetiletá Lucie

/FOTOGALERIE K PŘÍPADU/ Policie slíbila, že po zdroji anonymní informace nebudou pátrat.

OBRAZEM: Dějiny očima Barbie. Na výstavu dorazí i Karel IV. či lady Di

/FOTOGALERIE/ Marie Terezie, Václav Havel, Kleopatra či lady Diana. S těmi všemi (a mnoha dalšími) se budou moci v pátek a v sobotu návštěvníci potkat na výstavě s názvem S panenkami za historií aneb Světové dějiny očima panenky Barbie. Dobově přesné kostýmy z dílny orlovské textilní výtvarnice Kristýny Vařekové budou v prostorách Kulturního domu v Dolní Lutyni na Karvinsku k vidění od 10 do 19 hodin.

Chyba za chybou! Vítkovice si stěžují po porážce s Hradcem na rozhodčí

Hokejové Vítkovice si stěžují u disciplinární komise na výkon rozhodčích v úterním utkání 24. kola extraligy s Hradcem Králové, který skončil porážkou Ostravanů 3:6. Komise ve svém pravidelném vyhodnocení uznala, že situace, které předcházely dvěma brankám Východočechů, byly posouzeny chybně.

Voda na Ostravsku bude patřit opět Španělům. Ve hře byli i Číňané a ČEZ

Po čtyřech letech se znovu mění vlastnické vztahy v Severomoravských vodárnách a kanalizacích (SMVaK).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT