„Od osmé třídy jsem každou neděli vstával brzy ráno a spěchal na autobus devětatřicítku, která jezdila ze Svinova v šest ráno do Hrabové. Bývala plná tak, že se tam nevešli ani revizoři…“ říkal dnešní čtyřicátník přezdívaný mezi zdejšími metalisty Griffin.

U řeky Ostravice se ještě za tmy objevovali mezi jinými prodejci s deskami, tričky, časopisy, plakáty, plackami… „A hlavně kazetami, to byl tehdy nejrozšířenější hudební nosič. Nahrávanými většinou doma, ale zato kvalitně. Přímo z desky, jak jsme říkali,“ popisoval.

Ceny originálních LP se pohybovaly v řádech stokorun, kazety šly na odbyt za 120 Kčs (čisté = nenahrané okolo 80 Kčs).

K hlavním zásobovatelům metalistů prakticky z celé ČSSR patřil jistý Tomáš z Lipníka nad Bečvou řečený Vorvaň či případně prostě jen Lipník. „Když jsme v propašovaném časopise Metal Hammer zjistili datum vydání nové desky Kreator, na burze nastala mánie,“ líčil účastník zaživší i velký zátah v Hrabové (Vietnamci na útěku zahazovali do řeky rifle a digitálky, Lipník kšeftoval u podchodu v Místecké ulici).

Komunisté pak začali tolerovat a bezpečnost kontrolovat burzu na Černé louce. „Tam jsem začal sám měnit, například dvojalbum od Venom za kazetu Sodom. Prodával jsem plakáty z Polska, trička z Maďarska a hlavně na stroji opsané překlady textů kapel,“ uváděl.

Byznys to prý nebyl špatný patnáctiletý metalista si každý týden pořizoval kazetu se dvěma novými nahrávkami! Nemluvě o jiném „stylovém“ sortimentu či kontaktech, jež udržuje dodnes. Padl i do rukou esenbákům, kteří na stanici mleli cosi o propagaci fašismu…

Burzy pokračovaly na stadionu VOKD v Porubě. „Tam jsem koupil první v Ostravě tričko Napalm Death!“ chlubil se metalista. Později se stěhovaly znovu do centra za hotel Palace, kde nabídka hudby upadala. „Začínala devadesátá léta, otevíraly se trhy,“ vysvětloval.

Metalistu podle něj tenkrát burza i oblékala od obligátních džín a džínových bund (ušitých Vietnamci) přes napodobeniny kožených bund (propašované z Maďarska) až po nezbytné nášivky či placky (většinou z Polska). „Spousta lidí to má stále jako relikvie,“ tvrdil.

Běžně se parta skládala na desky, nahrála si je a „pouštěla“ dále do oběhu. Specifické bylo fotografování samozřejmě klasickou technologií s vyvoláváním obalů desek a jejich zmenšováním, aby se vešly do kazet. Snímek se prodával za pět až deset korun.

Dnešní burza se podle tohoto pamětníka stala jen běžnou tržnicí, navíc bez těch správných lidí i atmosféry. „Hudba se shání jinak a lépe. Ale třeba takové původní LP od amerických Wehrmacht stojí pořád stejně. Tehdy i teď minimálně pětistovku,“ uzavřel metalista.