VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Michael Prostějovský: Psát libreta je vlastně práce vlka samotáře

V posledních letech se často objevuje v moravskoslezské metropoli. Vážou ho k ní, jak sám říká, příjemné pracovní povinnosti. Využili jsme proto přítomnosti Michaela Prostějovského, textaře, libretisty, rozhlasového novináře a producenta, v tomto městě a vznikl následující rozhovor.

14.11.2017
SDÍLEJ:

Michael Prostějovský v rozhlasovém studiu. Foto: Musical Media

Ostrava se stala vaším „druhým tvůrčím domovem“ Marguerite, Jesus Christ Superstar, Evita, Fantom Londýna, Sunset Boulevard, Rebecca a další to jsou velmi úspěšné muzikálové projekty, na nichž jste se v moravskoslezské metropoli podílel. Jste výborný textař. Co pro vás znamená muzikál?

V životě vykonávám průběžně několik profesí. Jsem rozhlasový novinář, textař, producent a dramaturg. V případě muzikálu se mi vše propojilo. Od roku 1990 vysílám v Českém rozhlase Dvojka pořad Muzikál expres. Je to jediný rozhlasový muzikálový magazín u nás. Nejlepší světové muzikály přebásňuji do češtiny, a tím se mi podařilo provozovat textařské řemeslo na jeho nejvyšší úrovni a v nejvyšší formě. Pracuji i jako pedagog, pokud jde o muzikálovou historii a teorii. Tato činnost byla vlastně spojena s vydáním první české muzikálové encyklopedie Muzikál expres, kterou jsem před asi osmi lety napsal.

A od roku 2010 se datuje vaše spolupráce s Národním divadlem moravskoslezským?

Ano, tehdy nový ředitel Národního divadla moravskoslezského (NDM) Jiří Nekvasil jmenoval šéfkou souboru operety/muzikálu Gabrielu Petrákovou. Ta si u mě nejprve objednala přebásnění české premiéry muzikálu Marguerite. Protože jsme si velmi dobře profesně rozuměli, přijala mě do okruhu nejbližších spolupracovníků. Následovali další noví režiséři, dirigenti, scénografové, dramaturgové. Omladil se soubor. Obohacen je i o řadu hostů, vždy podle potřeby dané inscenace. Dostali jsme zkrátka prostor k rozvoji muzikálové scény na úplně jiné úrovni, než jaká v divadle byla do té doby. Přišly nominace a Ceny Thálie, a společnou silou všech se podařilo dosáhnout na skutečné muzikálové skvosty a dokonce spolupracovat osobně s nejlepšími světovými autory, jako jsou Alaine Boublil, Tim Rice, Sylvester Levay a další. Zkrátka celý tým vytvořil skutečnou Ostravskou Broadway, jak praví název současného alba s ukázkami toho nejlepšího z repertoáru divadla. No a tak i já trávím mládí na stará kolena především v Ostravě a muzikálem.

Kdy jste se poprvé „potkal“ s Andrewem Lloydem Webberem?

Jsme stejný ročník, tedy 1948. Vlastně jsme začínali ve stejnou dobu. A jeho Jesus Christ Superstar jsem znal už v době vzniku. Samozřejmě nejprve zvukovou nahrávku a brzy po premiéře jsem měl možnost v Německu vidět i film. Přeložit jej do češtiny bylo mým nesplnitelným snem už v té době. No a v první polovině devadesátých let se náhle sen stal realitou.

Co motivuje vaši tvůrčí práci?

Být u toho, když se dílo realizuje. Psát libreta je vlastně práce vlka samotáře. Trvá několik měsíců a jste na ni sám, a nikdo vám nepomůže. Vidět pak, jak dílo „ožívá“ při korepeticích, zkouškách, generálkách a o premiéře, je dost silná a motivující droga.

Jak se žije textařům ve 21. století, kdy mnozí autoři tvrdí, že už všechno bylo napsáno?

Veškeré možné situace v dramatu už vlastně napsal William Shakespeare. Takže toto „moudro“ platí už staletí. Avšak život se mění, vyvíjí a stejné modely lze aplikovat v nových prostředích a situacích. Nemyslím, že by autoři neměli o čem psát.

Michael Prostějovský (na snímku vpravo) s Timem Ricem při jeho návštěvě muzikálů Jesus Christ Superstar a Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť.

Jak vypadá váš všední den?

V podstatě jsem na „volné noze“. Takže můj den, týden, měsíc a rok diktuje diář. Prakticky se ale můj čas rozděluje na dobu tvůrčí a realizační. Když přijmu zakázku a píši, struktura dní a měsíců je podřízena psaní a vše ostatní jde podle možnosti stranou. Když nepíši, vyřizuji resty, dělám pořádek ve věcech a také se snažím trochu si užívat života. Ale rozhodně to neznamená, že bych nedělal nic.

Na hudebním poli se pohybujete už řadu let. Máte své oblíbené zpěváky, pro něž jste se stal „dvorním textařem“?

Před rokem 1983, když jsem odešel do Německa, jsem měl okruh zpěváků, pro které jsem pravidelně psal. Jmenuji: Karel Gott, Václav Neckář, Karel Černoch, Hana Zagorová, Eva Pilarová a další. Pak po desetileté pauze v psaní textů přišly v první polovině devadesátých let muzikály a já v zásadě o psaní jednotlivých písní už neměl zájem. Nejen na jevišti, ale i v nahrávacích studiích ožívaly především nádherné muzikálové árie, které žijí svůj život i mimo divadlo. Přesto jsem řadu textů nakonec napsal. A to především pro Karla Gotta, a to jak z úcty k němu, tak ze sentimentu ke dřívější spolupráci. Ty ostatní texty pak byly pro zpěváky, s nimiž jsem spolupracoval na muzikálových jevištích. Ale musím říci, že se opětovně setkávám s muzikálovými zpěváky na nových a nových projektech, takže i tam existuje nějaká kontinuita, a když vím dopředu, kdo bude tu a tu roli hrát, je to pro mě při psaní inspirativní.

Čím jste chtěl být jako malý chlapec?

Vlastně mě to vždycky táhlo k divadlu. Pak jsme na základce dostali chemii a já byl nadšen a chtěl jsem se stát chemikem. Ale jen do okamžiku, než přišla chemie organická. To bylo po nadšení. Zajímalo mě psaní a tak nějak mi to zůstalo.

Vzpomenete si na svůj první písňový text?

Samozřejmě. Bylo to v roce 1967, já pracoval jako začínající reportér a vyhledávač talentů v tehdy novém rozhlasovém pořadu Mikrofórum. Přivedl jsem tenkrát do studia k prvním nahrávkám třeba Viktora Sodomu a skupinu Matadors, Michala Prokopa a Framus Five, Jiřího Korna a Rebels, Petra Spáleného, Petra Nováka. A také Karla Černocha a skupinu Juventus. Jistý renomovaný textař však nedodal včas objednané texty, a tak kluky napadlo, že bych to mohl zkusit já. A na první dobrou byl na světě Nářek převozníka. Hit a navíc skladba, která se vysílá dodnes. Je to letos přesně padesát let.

Stává se textaři, že třeba uvidí na pódiu krásnou zpěvačku a rozhodne se pro ní něco napsat?

Cesty boží jsou nevyzpytatelné. (smích) Ale věci je třeba vidět v širší souvislosti. V zásadě lze říci, že jako autor nebo producent jsem několikrát byl v situaci, že mě někdo na koncertním pódiu nadchl na první dobrou a vznikla nějaká spolupráce.

Jaké to je, když slyšíte v médiích svoji oblíbenou píseň, kterou si broukají mladí i dříve narození?

Slýchat svoje písně, respektive texty, z rádia, na koncertech nebo na divadelních scénách si člověk samozřejmě zvykne. Ale stále si přitom uvědomuji, že jsem měl v tomto ohledu velké štěstí a že to není samozřejmost. Naopak to ve mně vzbuzuje pokoru vůči divákovi, kterému se líbí, a respekt vůči těm, kdož nesou svoji kůži na trh, jako herci nebo zpěváci. Někdy ale zapnuté rádio dokáže autora překvapit. Mně se to stalo před několika lety, když jsem zaslechl, jak Jarek Nohavica nazpíval písničku Podej mi ruku a projdem Václavák, kterou jsem textoval před pětatřicet lety pro Václava Neckáře.

Se kterými skladateli se vám dobře spolupracovalo či spolupracuje?

Mám to štěstí, že „spolupracuji“ s těmi nejslavnějšími a nejlepšími muzikálovými skladateli na světě. Pokud jde o muzikály, pro mě je ale mnohem důležitější kontakt s autory původního libreta. A to, že s Timem Ricem, Alainem Boubilem nebo Michaelem Kunzem máme na sebe „červený telefon“, je pro moji práci nejdůležitější. A pro mě je velkou radostí důvěra, kterou v moje převody do češtiny vkládají. Pamatuji si, jak se Tim Rice velmi spontánně a pochvalně vyslovil k mému českému přebásnění Jesus Christ Supertar. Jistá novinářka se pokusila jeho slova relativizovat argumentem, že to není schopen posoudit, když nerozumí češtině. Velice se mýlila. Původní autoři, když sledují představení v překladu, vnímají reakce herců a diváků na danou konkrétní situaci. A když je identická jako v originále, je vše OK. Pakliže se v situaci ztratí, je něco špatné.

V minulosti jste pracoval také s řadou českých skladatelů…

Mnoho z nich je už v hudebním nebi. Kupříkladu Václav Zahradník, Karel Svoboda, Jiří Lahoda, Angelo Michajlov, Jindřich Brabec. Z těch žijících rád vzpomínám na spolupráci s Janem Neckářem. A s Radimem Smetanou jsme napsali pro NDM původní muzikál Fantom Londýna. To byla skvělá týmová spolupráce i se scenáristy Pavlem Bárem a Lumírem Olšovským.

Česká republika měla vždy řadu skvělých textařů, mezi které také patříte. Jak vidíte současnou hudební scénu u nás, potažmo ve světě?

Myslím, že slabou stránkou současné české hudební scény jsou právě autoři textů. Velikány typu Voskovce a Wericha, Jiřího Suchého, Zdeňka Borovce, Zdeňka Rytíře kolem sebe u nové generace moc nevidím. Problémem českých muzikálů jsou pak často autoři libreta. Jedna věc je umět psát texty, druhá pak vytvořit příběh a dramatickou klenbu dramatu. Dalším problémem je fakt, že neexistuje u nás ani ve světě jednoznačný střední proud nebo hudební směr, který by muzikálovou scénu posunoval kupředu. Výsledkem je pak nadprodukce různých jukebox-muzikálů. Tedy muzikálů, které používají již dříve napsané písně.

Jaký je Michael Prostějovský člověk v soukromí? Zábavný? Přemýšlivý? Uzavřený sám do sebe?

Ode všeho něco. Ale uzavřený ne. Odjakživa se snažím o kontakty pracovní i soukromé napříč generacemi. Myslím, že jsem si několik spolupracovníků vychoval z řad bývalých studentů. Naše generace ty mladší dokáže obohatit zkušenostmi, a naopak mladá generace přináší nové pohledy na věc. A právě hudební divadlo je velmi složitá týmová práce. A tam je třeba vzájemně si rozumět.

Máte u sebe vždy poznámkový blok, do kterého si zapíšete momentální nápady? Nebo jak jinak probíhá tvůrčí proces?

Pokud pracuji na novém překladu nebo původním díle, tak ano. Vlastní práce probíhá nejen u psacího stolu, ale nápad může přijít kdykoliv a kdekoliv. A každé dílo vlastně vyžaduje stovky drobných nápadů.

Jak relaxujete?

Nejvíce energie člověk načerpá, když načas změní prostředí. Takže hory v zimě i v létě. Výborně na mě působí příroda, voda a tak. Všednodenní relax u mě bývá spojen s jídlem. Rád jím a také rád vařím. U obojího člověk na chvíli totálně vypne.

Vaše další plány a projekty do budoucna?

V letošním roce mám za sebou tři nové premiéry během jediného měsíce. V únoru měl v Praze premiéru Ples upírů, v březnu tamtéž Rocky a ve stejný měsíc i Rebecca v Ostravě. Ples a Rebeccu napsal můj letitý kamarád a nejlepší muzikálový autor v německy hovořících zemích Michael Kunze. Na Rockyho jsem měl smlouvu dva roky starou. Takže řízením osudu jsem v loňském roce musel přeložit hned tři muzikály najednou. Bylo to hodně vyčerpávající, ale ze všech premiér mám ohromnou radost. Takže jsem rád, že jsem letos nemusel psát vůbec nic.

A co příští rok?

Na příští rok jsou naplánovány tři premiéry, které použijí moje již dříve hotové překlady. Zde v Ostravě to budou slavné Kočky, které bude režírovat Gabriela Petráková. Ta bude pohostinsky režírovat i Josefa a jeho úžasný pestrobarevný plášť v Plzni. A na podzim bude mít v NDM premiéru i opereta-muzikál Vévodkyně z Chicaga, která měla pro změnu premiéru před několika lety v Plzni. Jinak samozřejmě se svými spolupracovníky dále připravuji každý týden Muzikál expres v Českém rozhlase Dvojce a také jeho webovou stránku muzikalexpres.cz. NDM výhledově chystá nějakou další zajímavou českou premiéru světového muzikálu, ale hovořit o tom konkrétněji by bylo předčasné.

Autor: Břetislav Uhlář

14.11.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Milan Bartovič

Vítkovice chtějí v Litvínově udržet venkovní fazonu, pomůže nová posila?

Nebezpečný přechod v Ostravě-Porubě.
8

Porubský přechod smrti: Ostrava nic moc nezmůže?

AKTUALIZOVÁNO

Stahují se nad vrahem z roku 1997 mračna? Jeho obětí byla dvacetiletá Lucie

/FOTOGALERIE K PŘÍPADU/ Policie slíbila, že po zdroji anonymní informace nebudou pátrat.

OBRAZEM: Dějiny očima Barbie. Na výstavu dorazí i Karel IV. či lady Di

/FOTOGALERIE/ Marie Terezie, Václav Havel, Kleopatra či lady Diana. S těmi všemi (a mnoha dalšími) se budou moci v pátek a v sobotu návštěvníci potkat na výstavě s názvem S panenkami za historií aneb Světové dějiny očima panenky Barbie. Dobově přesné kostýmy z dílny orlovské textilní výtvarnice Kristýny Vařekové budou v prostorách Kulturního domu v Dolní Lutyni na Karvinsku k vidění od 10 do 19 hodin.

Chyba za chybou! Vítkovice si stěžují po porážce s Hradcem na rozhodčí

Hokejové Vítkovice si stěžují u disciplinární komise na výkon rozhodčích v úterním utkání 24. kola extraligy s Hradcem Králové, který skončil porážkou Ostravanů 3:6. Komise ve svém pravidelném vyhodnocení uznala, že situace, které předcházely dvěma brankám Východočechů, byly posouzeny chybně.

Voda na Ostravsku bude patřit opět Španělům. Ve hře byli i Číňané a ČEZ

Po čtyřech letech se znovu mění vlastnické vztahy v Severomoravských vodárnách a kanalizacích (SMVaK).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT