Lukáš Hehejík s dalšími malbami v paneláku v Přívoze. Zdroj: Deník/Radek Luksza„Máme spolu v Praze schůzku. Obraz jsem tvořil na míru. Název prozatím nemá, ale je na něm poušť symbolizující potřeby občas se uzavřít, strom symbolizující rodinu a plodnost či odkazy na Matějovo vodní znamení Ryb a několik úplňků v jeho horoskopu," popisoval čtyřiadvacetiletý ostravský umělec s tím, že Ruppert nebyl jeho prvním klientem z řad celebrit. Maloval například pro Martina Dejdara či Michala Kavalčíka (Rudu z Ostravy).

Lukášovo malování mělo přitom doslova absurdní počátky. „Máma má fotku, na které stojím jako malinký v postýlce a maluji na stěnu hovínkama…" prozradil s tím, že později přišly také umělecké školy se zaměřením jak na malování, tak keramiku. „Naučily mě základy barvy, stíny, perspektivy a figury. Jinak jsem spíše samouk. Snad mám blízko k Salvadoru Dalímu, ale nemaluji tak ostře a brutálně jako on," líčil.

Lukáš nejprve tvořil abstraktní díla, přes něž se dostal k dnešnímu stylu v surrealistickém duchu. „Dříve jsem býval uzavřenější, až po první výstavě v Hudebním bazaru se to změnilo. I má tvorba," řekl výtvarník, jenž už v první třídě základní školy kreslil podle komiksů. Fantasy inspirace mu zůstala, a navíc se přidal i zájem o meditace a mystiku. Většinou za podklady míval lepenku „volume", nanášel na ni nejprve tónovací barvy „jedovky". V nové tvorbě přešel na suché pastely.

„Od léta je malování na uživení. Někteří známí chtěli obrazy přímo na zakázku, jeden zámožný člověk si pořídil do svého domu hned čtyři. Další lidi s nabídkami oslovuji, používám svou hlavičku. Vždy se na konkrétního člověka nějakým způsobem naladím a namaluji mu obraz na míru. U celebrit pomáhají data narození i horoskopy," doplnil.