Jan Jaroš do Československé televize Ostrava nastoupil v roce 1958 jako vedoucí směny – technik spojů, o tři roky později se stal vedoucím přenosového vozu, v roce 1973 vedoucím inženýrem směny a v roce 1975 vedoucím inženýrem televizní techniky. Postupně velel pěti přenosovým vozům.

Málokteré srovnatelné zařízení v celé Československé televizi bylo vytíženo tak jako ostravský přenosový vůz se třemi kamerami, kterému pan Jaroš šéfoval. Zpočátku vůz sloužil především potřebám tzv. uměleckého vysílání, které vzniklo společně se zpravodajskou redakcí. „Pojízdné ministudio“ bývalo pravidelně přistavováno k některým vyhlédnutým ostravským sálům, divadlům, výstavním síním a zprostředkovávalo vysílání živých programů.

Ostravský přenosový vůz se do televizní historie zapsal hned několika zvláštními prvenstvími, nejvýznamnější je první dálkový přenos v dějinách Československé televize. Vůz tehdy zaparkoval uprostřed Karlovy Studánky v Jeseníkách. Místo bylo vybráno záměrně – nacházelo se na přímý dohled od důležitého retranslačního bodu na vrcholu Pradědu, kudy vedla propojovací trasa mezi Ostravou a Prahou.

První ostravský přenosový vůz pod vedením Jana Jaroše odvysílal přes 2000 přímých přenosů a studiu sloužil nepřetržitě déle než 15 let.