V mládí chtěl být lékařem, ale pak se dal na uměleckou dráhu.

Vystudoval pražskou konzervatoř a později působil jako sólista na mnoha divadelních scénách jak v České republice, tak v cizině. Dlouhá léta zasvětil ostravské opeře. Na jevišti ztvárnil desítky rolí domácího, ale také světového operního repertoáru.

„Učarovaly mi postavy z děl Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, ale i Leoše Janáčka. Miloval jsem italské, ale i ruské opery…," svěřil se mi před časem v jednom rozhovoru Lubomír Procházka.

Do Ostravy přišel v roce 1942 a vždycky tvrdil, že „…skoro všechno se naučil v Ostravě". V roce 1972 obdržel titul zasloužilý umělec a stal se držitelem mnoha hudebních ocenění.

Jeho velkou vášní bylo vedle zpěvu také malování. Malbu studoval soukromě. Velké přátelství jej pojilo s malíři Aloisem Fišárkem, Bohumilem Dvorským a především s Františkem Jiroudkem či Willi Nowakem.

Lubomír Procházka se stal autorem stovek rozměrných a také komorních pláten, na nichž dominovala krajinomalba, ale také kytice a zátiší.

Za přírodními motivy zajížděl do Beskyd i do středních Čech, měl rád scenerii okolí Mělníka.

Lubomír Procházka pravidelně svá díla vystavoval. Na počátku šedesátých let byl spoluzakladatelem tvůrčí skupiny Bezruč, na sklonku života se aktivně angažoval v ostravské skupině Chagall.

Lubomír Procházka byl velmi noblesní umělec a laskavý člověk, příjemný společník, který měl rád lidi a měl velkou pokoru k umění.

V ostravské kultuře zanechal nesmazatelnou stopu…