Vavříny z mezinárodních soutěží ověnčený japonský instrumentalista Tomoki Sakata zahrál sólový part v Lisztově Koncertu pro klavír a orchestr Es dur č. 1.

Na programu byly rovněž symfonická báseň Bedřicha Smetany Valdštýnův tábor, dále zazněla Slovanská rapsodie As dur op. 45 č. 3 Antonína Dvořáka a Španělské capriccio op. 34 Rimského-Korsakova.

I přes úmorné vedro odevzdali všichni účinkující obdivuhodné výkony a zasloužili si ovace publika. Jaromíru Javůrkovi, řediteli MHF Janáčkův máj, jsme položili několik otázek.

Letošní ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáčkův máj už patří minulosti. Co nabídl posluchačům?

V devatenácti dnech jedenadvacet koncertů v šesti městech a obcích Moravskoslezského kraje, ale také pět divadelních představení, to poslední opera Čertova stěna v režii Jiřího Nekvasila má dnes premiéra v ostravském Divadle Antonína Dvořáka. Celkem se představilo sedmatřicet sólistů z devíti zemí světa.

Jak jej hodnotíte bezprostředně po skončení?

Letošní festival zcela naplnil svůj programový záměr představit českou hudbu v Roce české hudby v evropském kontextu, což se nám myslím dostatečně podařilo. Navíc, festival proběhl bez jediné programové změny a až na jednu onemocnělou interpretku, polskou flétnistku Ewu Murawskou, bez změny interpretů.

Kdo vás osobně z účinkujících nejvíce zaujal?

Janáčkův máj měl podle mého názoru při velmi vysoké a vyrovnané interpretační úrovni několik vrcholů. Patřilo k nim bezesporu vystoupení Hudby Hradní stráže a Policie České republiky, velmi mě zaujal výkon Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín a výkon Pražského filharmonického sboru v Glagolské mši Leoše Janáčka.

Co výkony sólistů?

Mám upřímnou radost z toho, že se mi podařilo do Ostravy poprvé dostat velmi charismatickou jihoafrickou sopranistku Pretty Yende, která si svým uměním a skromným vystupováním získala srdce posluchačů nejenom na jevišti ostravského Divadla Antonína Dvořáka, ale také na setkání s publikem ve foyer divadla. Fenomenální výkon předvedla v Ostravě rovněž houslová královna Julia Fischer, nad jejímž uměním se tajil dech i některým našim vysokoškolským houslovým profesorům, jak mi sami po koncertu sdělili. Vysoký standard odvedli varhaník světového formátu Jaroslav Tůma a jeden z nejlepších současných českých klavíristů Igor Ardašev. A tak bych mohl pokračovat.

A co doprovodné festivalové akce? Nezůstaly tak trochu „ve stínu"?

Určitě ne, což platí o skvělém koncertu Generace v prostorách Galerie výtvarného umění v Ostravě, dále skvěle obsazené muzikologické konference Janáčkiana. Ve vstupních prostorách Domu kultury města Ostravy se uskutečnila výstava fotografií Petra Grimma, který je už řadu let dvorním festivalovým fotografem a jeho pozoruhodné snímky z průběhu i zákulisí minulých ročníků Janáčkova máje stály určitě za zhlédnutí, stejně jako další výstava fotek pana Turka.