Olga Borisová působila řadu let jako sólistka baletu Národního divadla moravskoslezského. Na ostravském jevišti vytvořila - za téměř čtvrtstoletí - řadu znamenitých postav klasického i soudobého tanečního repertoáru. Vzpomeňme jen namátkou na Kitri z baletu Don Quijote, Giselle (Giselle), Annu Kareninu (Anna Karenina), Ninu (Maškaráda), Aeginu (Spartakus), Margaret (Dáma s kaméliemi), Desdemonu (Othello), Odettu-Odilii (Labutí jezero), Mášu (Louskáček), Sylfidu (La Sylphide), Sněhurku (Sněhurka a sedm trpaslíků), Ester (Purim), Paquitu (Paquita), Balady (Balady) a řadu dalších.
Mým životem je balet
„Narodila jsem se v ruském Uljanovsku, ale vyrůstala jsem na Ukrajině, kde měl tatínek práci a už na Ukrajině s maminkou zůstali. V sedmi letech jsem se sama přihlásila do baletní školy. Tanec jsem milovala odmalička, pořád jsem před zrcadlem pózovala a tančila. Jednou do našeho městečka přijel kyjevský klasický balet. Bydleli jsme v centru města ve velkém domě. Představení se odehrávala v domě kultury, jehož okna šaten byla na straně našeho dvorku. A jako děti jsme koukaly do těch oken a obdivovali baletní kostýmy, nejvíce balerín. Byly tak krásně barevné! Ani jsem netušila, že za dva roky pojedu na konkurs do Kyjevského státního choreografického učiliště a po osmi letech nastoupím zrovna do toho baletu, který navštívil naše město. Tři roky jsem tančila v Kyjevě a pak jsem přijela do České republiky,“ vzpomíná na své umělecké začátky Olga Borisová – Pračiková.
Chtěla jít do světa
V roce 1995 opustila Ruska Olga Borisová-Pračiková Ukrajinu. Důvodem byla touha vydat se dál, do světa. Nádherné taneční příležitosti jí poskytla Ostrava, konkrétně Národní divadlo moravskoslezské (NDM). Láska k moravskoslezské metropoli zůstala, takže paní Olga žije a pracuje na severu Moravy dodnes.
„Když se ohlížím za svou kariérou, uvědomuji si, jak obrovské štěstí jsem měla,“ říká primabalerína NDM. Během své kariéry hostovala v Japonsku, Francii, Dánsku, Německu, Itálii, Švýcarsku, Polsku, Rakousku, Maďarsku, na Maltě, v Kanadě a USA. Účastnila se i několika mezinárodních workshopů, právě v roli pedagožky se v posledních letech pravidelně vrací do Japonska. Několikrát získala širší nominaci na Cenu Thálie,
která byla v prvních letech její kariéry cizincům zapovězena. Profesní život balerín je však kratší než u všech ostatních profesí. I ten Olžin je téměř u konce.
„Smyslem mého života je balet. Nevím, kým bych byla, kdybych netančila,“ říká balerína, která své zkušenosti předává adeptkám baletního umění na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. Na svou kariéru vzpomíná v knize Mám veliké štěstí, kterou s ní připravila spisovatelka a publicistka Alena Miková. Veřejnosti se kniha představí 31. srpna od 17 hodin v ostravské kavárně Daniel.