Olga Borisová působila řadu let jako sólistka baletu Národního divadla moravskoslezského. Na ostravském jevišti vytvořila - za téměř čtvrtstoletí - řadu znamenitých postav klasického i soudobého tanečního repertoáru. Vzpomeňme jen namátkou na Kitri z baletu Don Quijote, Giselle (Giselle), Annu Kareninu (Anna Karenina), Ninu (Maškaráda), Aeginu (Spartakus), Margaret (Dáma s kaméliemi), Desdemonu (Othello), Odettu-Odilii (Labutí jezero), Mášu (Louskáček), Sylfidu (La Sylphide), Sněhurku (Sněhurka a sedm trpaslíků), Ester (Purim), Paquitu (Paquita), Balady (Balady) a řadu dalších.

Mým životem je balet

„Narodila jsem se v ruském Uljanovsku, ale vyrůstala jsem na Ukrajině, kde měl tatínek práci a už na Ukrajině s maminkou zůstali. V sedmi letech jsem se sama přihlásila do baletní školy. Tanec jsem milovala odmalička, pořád jsem před zrcadlem pózovala a tančila. Jednou do našeho městečka přijel kyjevský klasický balet. Bydleli jsme v centru města ve velkém domě. Představení se odehrávala v domě kultury, jehož okna šaten byla na straně našeho dvorku. A jako děti jsme koukaly do těch oken a obdivovali baletní kostýmy, nejvíce balerín. Byly tak krásně barevné! Ani jsem netušila, že za dva roky pojedu na konkurs do Kyjevského státního choreografického učiliště a po osmi letech nastoupím zrovna do toho baletu, který navštívil naše město. Tři roky jsem tančila v Kyjevě a pak jsem přijela do České republiky,“ vzpomíná na své umělecké začátky Olga Borisová – Pračiková.

Chtěla jít do světa

V roce 1995 opustila Ruska Olga Borisová-Pračiková Ukrajinu. Důvodem byla touha vydat se dál, do světa. Nádherné taneční příležitosti jí poskytla Ostrava, konkrétně Národní divadlo moravskoslezské (NDM). Láska k moravskoslezské metropoli zůstala, takže paní Olga žije a pracuje na severu Moravy dodnes.

Vladimír Polák v divadelním ztvárnění Zkrocení zlé ženy jako Hortenzio společně s Kateřinou, kterou hraje Kristýna Leichtová
Shakespeare je nesmrtelný, říká Vladimír Polák, nepřehlédnutelná tvář Ostravy

„Když se ohlížím za svou kariérou, uvědomuji si, jak obrovské štěstí jsem měla,“ říká primabalerína NDM. Během své kariéry hostovala v Japonsku, Francii, Dánsku, Německu, Itálii, Švýcarsku, Polsku, Rakousku, Maďarsku, na Maltě, v Kanadě a USA. Účastnila se i několika mezinárodních workshopů, právě v roli pedagožky se v posledních letech pravidelně vrací do Japonska. Několikrát získala širší nominaci na Cenu Thálie,

která byla v prvních letech její kariéry cizincům zapovězena. Profesní život balerín je však kratší než u všech ostatních profesí. I ten Olžin je téměř u konce.

„Smyslem mého života je balet. Nevím, kým bych byla, kdybych netančila,“ říká balerína, která své zkušenosti předává adeptkám baletního umění na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. Na svou kariéru vzpomíná v knize Mám veliké štěstí, kterou s ní připravila spisovatelka a publicistka Alena Miková. Veřejnosti se kniha představí 31. srpna od 17 hodin v ostravské kavárně Daniel.

Hudebník a dirigent Karel Bria.
Odešla výrazná osobnost, dirigent a hudebník Karel Bria