V podání malého orchestru, v tónech několika nástrojů zazní ozvěna těch nejslavnějších motivů Bizetovy opery Carmen. Žena připomínající pomník se pomalu probouzí k životu a důstojně schází shůry na jevištní plochu. Vzápětí se však její držení těla i pohyb mění. V ladných a téměř kočičích pohybech se tu najednou protahuje mrštné, mladé, svůdné dívčí tělo. Ruce si pohrávají s kartami, které mají prozradit osud. Inscenace La tragédie de Carmen na jevišti Divadla Antonína Dvořáka začíná. Má-li tento začátek být jevištní metaforou přesvědčení, že Carmen je věčně živá, pak je to metafora přesná.

Slavný divadelní režisér Peter Brook se nesnaží ve své úpravě Bizetovy opery o jen tak nějakou zkratku.

Jde mu spíše o zvýraznění všeho, co učinilo z Carmen operu z nejslavnějších. Na jevišti se odvíjí něco, co lze s mírnou nadsázkou nazvat koncentrátem. Příběh tu nemá žádné odbočující linie, vše jde přímočaře k tragickému konci.

Z hudby nechybí žádná z nejkrásnějších árií, žádný duet. Jistě, milovníci Bizetovy hudby mohou postrádat tu či onu oblíbenou část partitury v podání velkého orchestru.

Brookova Carmen je spíše divadlem, hudebním divadlem, než operou. Je však divadlem navýsost divadelním, a to i díky režii, kostýmům a zvláště pak hereckým výkonům, jaké na operních jevištích vídáme zřídka.

Ve druhé premiéře vytvořila postavu Carmen sólistka opery Národního divadla moravskoslezského Anna Číhalová.

Její výkon byl strhující. Intonační jistota, síla a krásná barva hlasu, ale zejména herecké a taneční schopnosti diváky doslova nadchly. Výprava inscenace působí ve své snaze připomínat pompézní svět pomníků poněkud těžkopádně. Velmi příjemná je naopak lehkost, se kterou vede dirigent Paolo Gatto několikačlenný orchestr.

Režisér Venjamin Směchov využívá v souladu s posledními trendy filmové projekce i vstupy reprodukované hudby, vše je však účelné a podtrhující výsledný dojem.

Ostravská La tragédie de Carmen možná neuspokojí tradičního operního konzervativního diváka, který vyžaduje oslňující formu, velkou výpravu, početné sbory, mnohočetný orchestr. Potěší a nadchne každého, kdo jde do divadla za zdánlivou, ale do detailu propracovanou „jednoduchostí“, ve které je skryta síla a krása.