„I když se zde odehraje pouze několik koncertů, o to větší zážitek zprostředkují. Hned v druhý den festivalu zde vystoupí Djivan Gasparyan, arménský mistr hry na nástroj duduk a zároveň spoluhráč Kronos Quartetu, Briana Ena či Petera Gabriela,“ říká Jiří Sedlák za pořadatele festivalu. Hlasy dalekého Tibetu přinese do evangelického kostela v neděli zpěvačka Yungchen Lhamo. „Melodie a barevnost jejího hlasu přitom vytvářejí zážitek zcela odlišný od monotónního zaříkávání tibetských mnichů. I když Yungchen Lhamo vystupuje bez doprovodu nástrojů, publikum doslova zhypnotizuje jemným expresivním zpěvem i asijsky ladnými a přirozenými pohyby. Ve spektru světových stylů představuje její projev naprostý unikát,“ dodává Jiří Sedlák. Hudbu sfér přinese do duchovního prostředí kostela v sobotu zakladatel alikvotního zpěvu David Hykes se svým sborem The Harmonic Choir. Ve stejný den na Colours of Ostrava přijede varhannní mág Marián Varga spolu s Moyzesovým kvartetem, s nímž minulý rok spolupracoval na svém zatím posledním počinu Vánočná suita.

Skutečnou osobností festivalu bude určitě Djivan Gasparyan, který stojí hned vedle Raviho Shankara či Paca de Lucii a podobně jako Nusrat Fateh Ali Khan vychází vstříc západnímu publiku, aniž by se přitom snížil ke kompromisům. Gasparyan je stejně unikátní jako arménská šalmaj duduk, kterou proslavil po celém světě. Gasparyan ovšem není jen mistrem své domácí tradice, pohybuje se také ve světě evropské klasiky i moderny, přednáší na školách v Jerevanu a v USA, hrál s Kronos Quartetem. Djivan Gasparyan sice pochází z Arménie, ale na Západě získal mnoho vlivných přátel: Brian Eno jej představil rockovému publiku, Martin Scorsese použil jeho hudbu ve filmu Poslední pokušení Krista a Peter Gabriel vydává jeho alba na značce Real World.

Na koncertech si počíná jako hudební vypravěč-kouzelník, který své posluchače zhypnotizuje stejně rychle jako indický pištec tančící kobru. Tibeťanka Yungchen Lhamo se narodila ve Lhase v době čínské kulturní revoluce. Od čtyř let, kdy její rodiče byli odvedeni do pracovního tábora, ji vychovávala babička. Když se roku 1990 rozhodla ze své okupované vlasti odejít, čekala ji 1600 kilometrů dlouhá cesta přes Himálaje, označovaná za „nejriskantnější únikovou stezku“ světa. „Celkem nás bylo pět. Prchala jsem se svým pětiletým synem a dalšími Tibeťany, vedli nás dva pastevci. Ti žijí vysoko v horách a převádějí Tibeťany přes hranice do Nepálu. V Himálaji je ale také čínská armáda, lupiči i udavači, kteří Tibeťany chytají a předávají je úřadům. Viděla jsem své přátele umírat, omrzly jim ruce, nohy, totéž se mohlo stát mně.

Na cestě jsme byli přes měsíc. Když vás chytí, jdete na osmnáct let do vězení. Ale věděla jsem, proč to dělám. Mého dědečka Číňané zavraždili, moje matka strávila ve vězení řadu let.

Když teď vzpomínám na přechod Himálaje, vím, že ty obtíže nelze vyjádřit slovy. Ale když zpívám, tak to téměř dokážu. Cítím ty hory i všechno další, co jsem na cestě zažila,“ vzpomíná Yungchen Lhamo.