Prozraďte, co pro vás vlastně znamená jazz a blues?
„Především hudba, ale zároveň také životní pocit. A ještě taková zvláštní jistota. Já s jistotou vím ,že mám něco, co mám velice rád.

Peter Lipa Narodil se v Prešově v roce 1943 ve znamení Blíženců. Vystudoval stavební fakultu SVŠT a žurnalistiku na FFUK. Pracoval jako redaktor v Československém rozhlase. Je rozvedený, má čtyři děti.

Jaký jiný druh hudby je vám blízký a proč?
Už delší dobu přemýšlím tak trochu v nadžánrovém prostoru. Vím, že pod značkou jazz a blues se nachází moje oblíbená hudba, ale mezitím se svět tak zglobalizoval, že dobrou hudbu najdeme i pod jinými značkami, a tím pádem tato označení ztrácejí pro mě smysl. No, řekněte, je Stevie Wonder nebo Sting jazz nebo blues? Asi ne, ale možná taky ano. Podstatné je, že je to dobrá hudba.

V jazzové hudbě uplatňujete slovenštinu. Proč?
Do svých čtyřiceti jsem zpíval téměř stoprocentně jen anglicky. Když jsem zjistil, že takoví skvělí textaři jako je například Milan Lasica jsou ochotní psít pro mě texty, tak jsem se na to doslova vrhnul. Na otázku proč je jednoduchá odpověď. Proto, protože komunikuji s publikem i v té nejjzákladnější linii – slovem. A to je cesta, kterou zpěvák nesmí opomenout.

Zkuste shrnout, jaký význam má pro vás v písni text?
Hudba je abstraktní médium. Píseň se skládá z hudby a z textu. Ten text stáhne tu abstrakci ze vzduchu a odevzdá ji posluchači jako viditelný, téměř hmatatelný odkaz.

Váš nejsilnější zážitek byl duet s Bobbym McFerrinem v roce 1986. Vzpomeňte na něj.
Psal se rok 1986, Bratislavské Jazzové dny, Park kultury a oddechu. Dnes už to je jen rovná stavební parcela. Bobby měl velký úspěch. Diváci chtějí přídavek. Přistoupí ke mně a ptá se mě, zda si s ním nechci zazpívat. Samozřejmě, že chci. Kdo by nechtěl? Zpíváme spolu One Note Samba. Dodnes to cítím jako setkání s něčím obrovský. Obrovským ve všech možných dimenzích. Jsou to jen tři minuty, ale toto se už nikdy nebude opakovat. Byl to pro mě velký den.

Zpíval jste na všech kontinentech, kde se nejraději vracíte?
Myslím, že mám nejvíce příznivců na Moravě, ale kdybych teď mohl jet znovu do New Orleans, tak jedu.

Co v současné době chystáte, nač se těšíte?
Jsem v konečné fázi před realizací 42. ročníku Bratislavných jazzových dní, nesmyslím, na nic jiného, jen aby to celé dopadlo. Potom je tu moje kapela s mým synem Petrem za klávesami, Michalem Fedorem za bicími a Michalem Šimkem s basou. To je trojice, ke které přichází ještě jeden sólista. Michal Žáček, Rado Tariška nebo někdo další. To jsou lidé, kteří mi pomáhají žít s hudbou, vymýšlet nové písničky a dělat radost divákům. Těším se na každý nový koncert a novou písničku.

Čím jste chtěl být?
Až ve šestatřicetiletech jsem se rozhodl jít na volnou nohu a začal se hudbou život. Předtím jsem zkoušel všechno možné. Ale nefungovalo to.

Čím jste naopak nechtěl být?
Nechtěl jsem být stavebním inženýrem, i přesto, že jsem absolvoval stavební fakultu. A nechtěl jsem být vojákem. A přitom jsem ani netušil, že bych mohl být zpěvákem.

Věříte na náhodu, nebo na osud?
Náhody jsou tak neuvěřitelné, že to musí být osud.

Stalo se vám, že jste v životě něco prošvihl, co už se nedalo vrátit zpátky?
Určitě stalo, ale já se jednoduše neohlížím za tím, co bylo, ale myslím na to, co bude.

Řídíte se instinktem nebo rozumem?
Víc rozumem, ale často to nestačí. Tehdy zapojuji instinkt.

Co neumíte, ale chtěl byste umět?
Chtěl bych hrát na klavír.

Koho obdivujete?
Všechny dobré muzikanty.

Co byste rád udělal, ale neustálo to odkládáte na neurčito?
Návštěvu Japonska.

Existuje něco, bez čeho se ve svém životě neobejdete?
Bez hudby by to ani nešlo. Nemusím zpívat, ale musím aspoň poslouchat.

Jaký dárek, který jste kdy dostal, vám udělal největší radost?
Letos jsem dostal na narozeniny ping-pongový stůl!

Dokážete dělat kompromisy?
Musím. Bez nich to v životě nejde.

Co vám z dětství schází? Existuje něco, co byste si chtěl z té doby přenést do současnosti, ale už to jednoduše nejde?
Hudba byla v té době velká vzácnost. Dnes už je to samozřejmost.

Každý potřebuje občas „vypnout". Jak si nejlépe odpočinete?
V poslední době jezdím na chatu u Bratislavy. Je tam voda a krásná příroda.

Sportujete?
Plavu a hraji stolní tenis.

Byl jste někdy u kartářky, věříte v astrologům?
Nebyl a moc těmto věcem nevěřím.

Umíte vařit?
Ano.

Co a koho byste si vzal na pustý ostrov?
Hudební nástroj, například kytaru. A ženu.

Je nějaké heslo, rčení, moudro, kterým se celý život řídíte?
Zodpovědnost.

Co vás v poslední době trápí?
Lenivost.

Oblíbené:… barva: modrá
… knížka: R.Chandler: Hluboký spánek
… místo, město: New Orleans
… film: Ray
… roční období: jaro
.. jídlo: vegetariánské
… zvíře: malý pes
… auto: volvo
… květina: bonsai
… pohádková postava: kapitán Nemo

Rozhovor vyšel ve středu 9. listopadu v pravidelné samostatné příloze tištěného vydání Deníku DENÍK PLUS.