Postapokalyptické sci-fi, mrazivé thrillery, ztřeštěné komedie, psychologická dramata, ale i zdánlivě všední příběhy obyčejných lidí či naopak snímky otevírající tabuizovaná témata nabízí letos už dvanáctá ročník festivalu La Película, který představí nejzajímavější snímky ze Španělska a Latinské Ameriky. Festival se zastaví ve dnech 20. až 22. února v ostravském Minikině.

„Součástí programu bude letos speciální sekce, která je věnována kinematografii z Valencie. Do té patří snímek nazvaný Noc, kdy moje matka zabila mého otce (La noche que mi madre mató a mi padre). Režisérka Inés París v této své konverzační komedii, založené na nedorozuměních a slovních hříčkách, servíruje divákům porci typického španělského humoru. V rámci filmů z Valencie budou moci diváci zhlédnout i experimentální sci-fi Noemova archa," uvedla pro Deník Lucie Čunderlíková, tisková mluvčí festivalu La Película.

„Naopak slušnou dávku napětí nabídne hvězdně obsazené postapokalyptické filmové sci-fi s názvem Konec," dodala Lucie Čunderlíková.

Jedním z výrazných úspěchů španělské kinematografie posledních let zaznamenal snímek Matka, který je také v programu festivalu.

„Hned dva z filmů, které návštěvníci v rámci festivalu La Película uvidí, jsou nominované na letošní španělské výroční filmové ceny Goya. Koprodukční thriller Sto let odpuštění (Cien años de perdón) diváky zavede i do světa nejvyšších politických kruhů, je nominován ve dvou kategoriích a venezuelsko-mexické drama Zdaleka (Desde allá) soutěží o cenu za nejlepší iberoamerický film," informovala Lucie Čunderlíková. Festival La Película nabízí nejzajímavější výběr aktuálních španělských filmů, mezi které patří i snímek Únos (Secuestro) režisérky Mar Taragony. Ačkoliv jde zdánlivě o běžný thriller, režisérka na problematiku nahlíží jako žena a matka a zpochybňuje skrz dramatické vyústění příběhu možnost jediného správného řešení.

Velké pozornosti se na světových festivalech dostává nízkorozpočtovému snímku Žít a jiné příběhy (Vivir y otras ficciones), který otevírá tabuizované téma sexuality tělesně postižených. Slovy režiséra snímku Joa Sola: „Bylo třeba nastavit společnosti zrcadlo, abychom si uvědomili, na základě čeho mezi sebou navazujeme vztahy."