Za to si mimo jiná ocenění v roce 2001 vysloužil Řád britského impéria za zásluhy o šíření anglické literatury v České republice a v roce 2011 Státní cenu za literaturu a překladatelské dílo. S jeho překlady divadelních her se diváci běžně setkávají a výjimkou nejsou ani ostravské Letní shakespearovské slavnosti, na kterých od 23. července do 12. srpna zazní překlad Martina Hilského hned ve čtyřech inscenacích z pěti.

Většina rozhovorů s Vámi se pochopitelně točí kolem Williama Shakespeara. Ptají se Vás občas novináři i na Váš osobní život?

Vždyť já jsem zajímavý jen díky Shakespearovi. Můj život zvnějšku je jednotvárný, docela fádní a monotónní, ale uvnitř je díky Shakespearovi velmi dobrodružný a to je pro mě důležité. Nemůžu si sice stěžovat, ale na vyprávění o životě to rozhodně není.

Zapsal jste se do dějin jako první Čech, který přeložil kompletní Shakespearovu sbírku. To je obdivuhodná celoživotní práce. Jaký to byl pocit, když jste přeložil posledního jeho verš?

Byla to radost i starost. Po dokončení posledního překladu jsem totiž dostal pěkný absťák, který vystřídala prázdnota. První rok mi scházela ta trýzeň a mobilizující tréma, se kterou jsem vždycky začínal překládat u prázdného listu papíru, později u prázdné obrazovky počítače. Ale zvykl jsem si, pořád mám co dělat a vlastně teď nevím co dřív.

Profesor Martin Hilský patří k předním českým překladatelům a shakespearologům, který je známý tím, že jako první přeložil do českého jazyka celé dílo Williama Shakespeara.

Ale od té doby, co jsem dokončil překlad Shakespeara, tak na seznam jeho her přidali ještě jedno dílo, které se jmenuje Edvard III. Je to jeho devětatřicátá hra, zajímavá tím, že v ní vystupuje Jan Lucemburský. Ten v ní bohužel nepromluví, protože ho ve hře mrtvého přinesou před anglického krále, který ho porazil v bitvě u Kresčaku. Já tu hru samozřejmě četl a hned mi bylo jasné, že první tři scény by opravdu mohl napsat Shakespeare. A ukázalo se, že je to pravda, takže jsem poté do svého kompletního překladu přidal ještě ty tři scény, které jsou určitě Shakespearovy.

Nelákalo Vás přeložit celou hru?

Upřímně řečeno ne. Na tom překladu v tu dobu pracovalo šest lidí, tak jsem jim to přenechal.

Od roku 1983 se věnujete převážně Shakespearovi. Ale ještě předtím jste kromě anglistiky vystudoval i hispanistiku, je to tak?

Ano, tu jsem studoval v 60. letech. Měl jsem kamaráda, který byl velmi dobrý na jazyky a ten mi řekl, že na Ameriku mi angličtina nebude stačit, že bych se měl začít učit i španělštinu.

A s tím se mi pojí jeden silný zážitek z New Yorku, kde jsem poprvé narazil na zvláštní podobu portorikánské angličtiny, které se říká „spanglish“, a je to směsice angličtiny a španělštiny. V tomto umělém jazyce existuje dokonce literatura, kterou jsem si já, který vystudoval anglistiku i hispanistiku, mimořádně užíval, protože jsem jí na rozdíl od ostatních rozuměl a měl jsem z toho hroznou radost.

Klára Huvarová