Společným jmenovatelem výstavy David Michalek: Slow Dancing & Figure Studies / Miloš Šejn: Vznášení a padání je lidské tělo coby námět silně rezonující právě v bývalém industriálním prostředí Dolních Vítkovic. Jedná se o premiérovou výstavu Galerie města Ostravy. Díla obou autorů, které jsou ke zhlédnutí ve dvoraně a hlavním výstavním sále Multifunkční auly Gong, představují dva svébytné přístupy.

„Páteř projektu tvoří Michalkovy monumentální videoinstalace ze série figurálních a pohybových studií a fotografie a kresby českého umělce Miloše Šejna. Autorem koncepce výstavy je respektovaný historik umění a kurátor Ladislav Kesner," říká za pořadatele výstavy Eva Kijonková.

Šejn rozehrává pohyb

Stěžejním rysem Šejnova vztahování se k přírodě, které charakterizuje celé jeho dílo, je jednota a prostupování objektivního, pozorovatelského přístupu ke světu přírody se subjektivním, intenzivně fyzickým, prožitkem. Šejn rozehrává a zaznamenává své prožitky (pomalého) pohybu a způsoby začlenění vlastního pohybujícího se těla do přírodních živlů již mnoho desítek let.

Na rozdíl od Davida Michalka se zaměřuje téměř výhradně na vlastní tělo. Na svých toulkách, cestách a ve svých soukromých rituálech z konce šedesátých a sedmdesátých let začal zkoumat sensorimotorickou povahu jednoduchých akcí. Kresby, fotografie a experimentální filmy z tohoto období zaznamenávají pohyby jeho těla v reakci na okolní prostředí a v interakci s ním.

Společným jmenovatelem výstavy David Michalek: Slow Dancing & Figure Studies / Miloš Šejn: Vznášení a padání je lidské tělo coby námět silně rezonující právě v bývalém industriálním prostředí Dolních Vítkovic.

Aspekty pohybu

Výstava představuje dvě stěžejní Michalkova díla Slow Dancing a Figure Studies, která jsou součástí stále rozpracované série Figures/Actions. Obě se zaměřují na různé aspekty pohybu lidského těla, či přesněji ztělesněné mysli.

Aby uskutečnil své pojetí portrétu, který není ochuzen o čas tak jako fotografie, experimentoval Michalek s videotechnikou a nakonec objevil to, co hledal, ve vojenské kameře, která se používá k filmování startů raket a je schopna nasnímat tisíc záběrů za vteřinu. Ve složitém postprodukčním procesu se záznam následně zhruba stokrát zpomalí a vzniknou obrazy, které kombinují pohyb i klid.

Cyklus Slow Dancing se skládá z 54 monumentálních videoportrétů předních profesionálních tanečníků z celého světa, kteří tančí tance různých stylů a z různých kultur; záznam je promítán na několik obrazovek. Každý tanečník dostal za úkol zatančit pětivteřinovou sekvenci, která má začátek, střed i konec. V každém portrétu tedy vidíme přibližně desetiminutový záznam téměř neznatelného a extrémně zpomaleného pětivteřinového pohybu.

Tvorba obou autorů stojí v Gongu určitě za zhlédnutí.