Jak se vám vede a na čem v současnosti pracujete?

Dobře. V současnosti nám vrcholí přípravy na premiéru Louskáčka, kde budu tančit hlavní roli Máši. S Louskáčkem se ve své profesionální kariéře setkávám již podruhé a práce s maďarským choreografem Williamem Fominem je nesmírně inspirativní. Pochopitelně nebudu nic prozrazovat, ale diváci se mají na co těšit.

V průběhu jedné z posledních repríz ostravské inscenace Labutího jezera bylo patrné, že vás Ostravané milují. Tleskalo se i v průběhu variací, „bravo“ znělo opakovaně a závěr byl korunován krásnými květinami…

Ano, máte pravdu, ostravské publikum je báječné. Ovšem nejen já, ale celý baletní soubor je vždy potěšen, když nám diváci fandí. Je to ta největší odměna. Zároveň jsem ráda, že i v dnešní době, která nabízí mnoho jiných lákadel, jsou lidé ochotni koupit si vstupenku a přijít do divadla. Mnohé naše inscenace jsou beznadějně vyprodány.

To můžeme potvrdit. Od roku 1995 jste v angažmá Národního divadla moravskoslezského. Jak jste se vlastně dostala do České republiky a co vás drží zrovna v Ostravě?

Bude to znít jako pohádka, ale můj odjezd do České republiky byl zcela náhodný. Jeden můj známý jel na prázdniny do Prahy a když se vrátil, byl doslova ohromen. Říkal, že Česká republika je nádherná země a že je tam mnoho divadel, která mají baletní soubory. Já jsem to tehdy riskla (úsměv) a přijela jsem s kolegou Rodionem Zelenkovem do Českých Budějovic. Bohužel jsem nevěděla, že balet v Českých Budějovicích není zrovna na vysoké úrovni, a po čase mi bylo jasné, že chci někam jinam. Takže jsme udělali konkurz do Brna a do Ostravy, a vzali nás tam i tam. Ani přesně nevím, proč jsem se rozhodla pro Ostravu, prostě se mi zalíbila, takže jsem jí dala přednost. A co mě zde drží? No přece krásné role a báječné publikum.

Jak se dá skloubit rodina s náročnou uměleckou kariérou primabaleríny?

Jedno české přísloví říká: Všechno jde, jen když se chce. Moji dva chlapci, což je manžel se synem, jsou opravdu zlatí a vytvářejí mi ideální zázemí. Konec konců, jsem jediná žena v rodině, tak si mě musí hýčkat.

(jiu, hla)

>> VIZITKA

Olga Borisová-Pračiková

Po absolutoriu Kyjevského státního choreografického učiliště v roce 1991 nastoupila do Kyjevského klasického baletu pod vedením národního umělce V. Kovtuna. Působila tam do roku 1993, poté nastoupila do angažmá Jihočeského divadla v Českých Budějovicích jako sólistka baletu.
Od roku 1995 je sólistkou baletu Národního divadla moravskoslezského (NDM) v Ostravě. V roce 1996 získala Cenu mladých talentů NDM za výtečný výkon Lízy v baletu Marná opatrnost. V roce 1999 se zúčastnila festivalu „Des Arts de St- Sauveur“ v Kanadě a také festivalu a workshopu ve Philadelphii (USA). V témže roce získala cenu NDM za umění za sólovou roli v baletu Requiem.

V roce 2005 se dostala do širší nominace na cenu Thálie za roli Eginy v baletu Spartakus. Vystupovala v mnoha zemích světa – v Japonsku, Francii, Dánsku, Německu, Itálii, Švýcarsku, Polsku, Rakousku, Kanadě a USA. Od roku 1998 učí na ostravské Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě.