V čem byla podle vás tato jubilejní sezona zvláštní?

Určitě musela být zvláštní, vždyť šedesát let existence klasického symfonického tělesa není rozhodně málo. Proto jsme se snažili toto výročí výrazněji reflektovat. Zvláštní byla sezona už tím, že s mým nástupem do funkce se změnila struktura koncertních cyklů, což ale s tímto výročím nesouvisí. Naší oslavou bylo zejména pravidelné uvádění děl českých a potažmo ostravských skladatelů dvacátého století. Troufnu si říci, že v takovém rozsahu to neudělal žádný jiný orchestr naší velikosti v České republice.

Co je pro vás – jako pro ředitele - prioritou při fungování tak prestižního hudebního tělesa, jakým bezesporu dnes Janáčkova filharmonie Ostrava je?

V zásadě je tato práce o kompromisu či hledání rovnováhy mezi ekonomickou a uměleckou stránkou. Zásadní musí být ta umělecká, to je výsledek naší práce, nicméně mám povinnost zajistit na chod tělesa příslušné finance. Podaří-li se nám získat více finančních prostředků, pak pochopitelně můžeme připravit i hodnotnější program. Věřím, že se nám v uplynulých měsících podařilo stabilizovat orchestr a v dalším období se budeme snažit ještě více pozvednout celkovou uměleckou úroveň, což je de facto podstatou hudební interpretace - neustálá snaha o dokonalost. Další pripritou je rozšíření více zahraničních aktivit JFO.

Při svém nástupu do funkce jste slíbil, že najdete nového šéfdirigenta…

Ano, mohu říci, že se nám to podařilo. Zatím nechci prozrazovat jeho jméno, neboť koncem května budeme podepisovat smlouvu. Prozradím jen, že se jedná o Evropana středního věku, velmi zkušeného dirigenta, který má za sebou už několik prestižních šéfdirigentských postů.

Vedle klasického repertoáru se věnujete ve své dramaturgii takzvaným žánrovým přesahům, budete v tom pokračovat i v příští sezoně?

S žánrovými přesahy jsme začali v sezoně, která právě končí a chceme v tom pokračovat, ale zároveň říkám, že to ale není naše hlavní činnost. Tou je především interpretace klasické hudby. Ale uvědomujeme si, že exkurze do jiných hudebních žánrů přitahují třeba mladší část posluchačů. A když už se k tomu rozhodneme, pak chceme, aby byly na vysoké úrovni, což potvrdil i nedávný koncert s Ivou Bittovou v Multifunkční aule Gong v Dolní oblasti Vítkovice.

Jaká bude další koncertní sezona?

Nechceme se soustředit pouze na jednu linii skladatelů. Snažíme se například uvádět opusy známějších autorů, ale ty, které se nehrají tak často. Tak třeba není nutné mít stále na programu Dvořákovu symfonii Z Nového světa, ale můžeme hrát také jeho symfonie č. 1, 3 nebo 5. A také jsme začali uvádět díla, která zatím nikdy nebo dlouho dobu v Ostravě nezazněla, což je příklad nejen ostravského skladatele Miroslava Klegy, ale i dalších autorů.
V příští sezoně jsme se soustředili zejména na kvalitní dirigenty a sólisty, takže v Ostravě uvítáme například výbornou klavíristku Olgu Kern, skvělého violoncellistu Nareka Hakhnazaryana, z dirigentů to budou Antony Wit či Michail Jurowski, to jsou opravdové hvězdy v tom nejlepším slova smyslu, které můžete slyšet převážně v Londýně, ve Vídni, v Praze, ale nyní také v Ostravě…

Budete i nadále věnovat pozornost autorům našeho regionu?

Chtěl bych, nejsem si jistý, jestli to bude v příštích letech v takovém rozsahu jako v roce 2014, neboť to je Rok České hudby, ale myslím si, že si regionální autoři zaslouží být hráni…

Co Janáčkova filharmonie a zahraniční zájezdy?

Zahraniční aktivity se nám postupně daří rozšiřovat, ale právě tohle je běh na dlouhou trať. V roce 2012 jsme byli v Koreji, v Číně, Itálii a také v New Yorku a to všechno během podzimu, který byl mimořádně náročný. V roce 2013 jsme navštívili Drážďany a opět Koreu, v letošním roce jsme už byli dvakrát v Německu, připravujeme nějaké letní projekty a na podzim se představíme ve vídeňském Konzerthausu, jednom z nejprestižnějších evropských sálů a jednáme o turné v Číně.

Jak se vám hraje v Gongu, jehož akustika asi není úplně ideální pro koncerty symfonické hudby?

Akustika v Gongu sice není pro klasiku úplně ideální, nicméně je to prostor, s nímž se dá velmi dobře pracovat. Proto zde představujeme projekty, pro něž je právě tato akustika vhodná, což bych také demonstroval na nedávném koncertě Janáčkovy filharmonie s Ivou Bittovou či koncertě Pavla Šporcla. A navíc už jsme s prostorem v Gongu tak nějak sžili, což je velmi důležité a chceme v tom pokračovat. Je to opravdu unikátní architektonické dílo, které může Ostravě leckdo závidět.

V poslední době se koncerty vážné hudby konají v dosti neobvyklých prostředích, k nimž patří třeba pražské Metro nebo industriální objekty. Plánujete něco podobného?

Ano, ani tomuto experimentu se nevyhýbáme. V září loňského roku se v prostředí Nové Karoliny uskutečnil takzvaný Flash Mob, kde filharmonikové hráli přímo v nákupním centru. Tyto akce slouží spíše k propagačním účelům, vypadá to efektně, není to samozřejmě koncert v klasickém smyslu slova, ale jistý typ happeningu… V rámci naší koncertní sezony pořádáme také specifická vystoupení pro děti, jejichž součástí jsou workshopy a s nimi jsme měli úspěch například v zoologické zahradě, obchodních centrech, Slezskoostravském hradě a jinde, takže také čas od času vyrážíme za svými posluchači do různých prostředí.

Jak spolupracujete s velkými hudebními festivaly v Ostravě – Janáčkovým májem či Svatováclavským hudebním festivalem?

Spolupráce se rozvíjí, mám z toho velmi dobrý pocit. S oběma jeho řediteli – Jaromírem Javůrkem a Igorem Františákem jsem v úzkém kontaktu, pravidelně se potkáváme. Musím říci, že v Ostravě v tomto směru vládne velmi pohodová atmosféra a to i pokud jde o spolupráci s Národním divadle moravskoslezským (NDM) a jeho ředitelem Jiřím Nekvasilem. Vzájemně si nekonkurujeme a spíše hledáme prostor pro společnou diskusi a spolupráci.

Máte jihomoravské kořeny, jak si zvykáte v Ostravě, chcete se zde natrvalo usadit nebo se vám toto město stalo jakousi přestupnou stanicí?

Musím říci, že v Ostravě cítím velký kulturní potenciál. Pracuji s orchestrem, který je flexibilní, má opravdu co nabídnout, má zvuk a tradici. Co si mohu více přát? To je pro mě zásadní a pevně doufám, že v této započaté cestě budu moci ještě dlouhou dobu pokračovat, nepovažuji to tedy za přestupnou stanici. S rodinou, kterou mám na jihu Moravy, jsme také nalezli způsob, jak skloubit mou práci v Ostravě a neustálé cestování s rodinným životem a v tomto ohledu změnu zatím neplánujeme. A mimo práci a rodinu toho opravdu více nestihnu…