Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Skákala s padákem, fárala pod zem... co bude dál?

Ostrava /ROZHOVOR/ -S dramaturgyní a moderátorkou ČT Silvií Klekovou si lze popovídat prakticky o všem. My jsme si s ní povídali o koních, pití kávy s babičkou, magazínu TEP 24 i běžném „tepu“ života. A o relaxu. Jak na sebe prozradila,ráda chodí pozorovat srny…

26.4.2011
SDÍLEJ:

Silvie KlekováFoto: Deník/Pavel Sonnek

Vystudovala jste češtinu a dějepis, učitelství vás nelákalo? Jak jste se dostala k novinařině?

Asi to bude znít trošku nezodpovědně. Ale v době, kdy jsem si musela vybrat, čím budu, jsem závodně jezdila na koni a chtěla jsem v tom za každou cenu pokračovat. Bavila mě historie, hlavně starší české dějiny, čeština mi šla dobře, a jako učitelská kombinace se to dalo studovat v Ostravě a zároveň dělat závodně drezúru. Až do listopadu 1989 jsem neuvažovala o jiném zaměstnání nebo řekněme povolání, což k učitelství patří víc. Pak ale přišel převrat a já jsem zčistajasna, od těch prvních dnů, začala číst všechny noviny a sledovat všechny dostupné televizní programy, včetně BBC a CNN, prostě všechno. To snad byla nějaká infekce nebo co. Hned po promoci v roce 1990 jsem šla na brigádu do ostravského Večerníku – a už to bylo.

Jen tak úplně zčistajasna, předtím vás to nikdy nenapadlo?

Říkali mi i někteří kantoři – právě kvůli té češtině – , že bych mohla zkusit žurnalistiku. Jen jsem si potají ťukala na čelo, nebyl to můj sen. Až po listopadu se to změnilo a média, respektive nové informace, mě přitahovaly jako magnet. Zkoušela jsem psát komentáře, bušila jsem do psacího stroje a hrála si se slovy a obraty, navíc jsem začínala na volné noze, takže to bylo docela dobrodružství. Už jsem ale taky nehodlala viset rodičům na krku, a tak práci museli nakonec ustoupit i koníčci. Z novin jsem šla do ČT Ostrava, kde k informacím přibyly obrázky, pak do Kabel Plus, posléze do novin (MSD) a kruh se uzavřel v roce 2003, kdy jsem znovu nastoupila do České televize.

A o medicíně jste nikdy neuvažovala?

Kdysi jsem o ní jen letmo přemýšlela, ale koně vítězili na všech frontách, přece jen jsem byla hodně mladá.

Stát před kamerou chce dávku odvahy. Máte i dnes trému?

Mám docela štěstí, že mě tréma víceméně netrápí. Ale na druhé straně zase řeším před kamerou jiné problémy. Zajímavý adrenalin jsou živé vstupy a moderování live, podstatně víc času ale trávím na place, tedy při natáčení v terénu, a ve střižně. Mojí domovskou redakcí je zpravodajství, občas si na chviličku odskočím k publicistice nebo dokumentu, kde jsem získala nějaké zkušenosti s natáčením příběhů, a asi není třeba zdůrazňovat, že mě to takhle strašně baví. A od ledna děláme TEP 24.

Dokumenty se týkaly medicínského prostředí. Byly tak trochu předehrou k magazínu TEP 24?

Dělala jsem nejdřív dokument o výstupu českých horolezců na K2, velmi zajímavá zkušenost, zvlášť pro mě, která hory zná opravdu jen z televize, ale pořad získal dvě ocenění, z toho jedno na Sportfilmu Liberec. Ještě s výjimkou osudu disidenta Jaromíra Šavrdy, kde jsem dělala scénář, byly další dokumenty o problémech handicapovaných lidí. S tématem zdravotně postižených dětí jsme v rámci cyklu Ta naše povaha česká získali ocenění vládního výboru pro zdravotně postižené, první cenu jsem dostala za režii dokumentu o lidech trpících Alzheimerovou nemocí „Ztraceni v sobě“, a pěkný ohlas měl třeba i několikrát opakovaný dokument o předčasně narozených dětech. Pro TEP 24 to jsou neocenitelné zkušenosti.

Magazín TEP 24 o lidech a novinkách z české medicíny přibližuje v příbězích pacientů a lékařů moderní způsoby léčby. Jak vlastně vznikl? Kdo ho vymyslel? A proč?

Jestli jsem se na něco od počátku „specializovala“, tak to bylo fakticky zdravotnictví. Často jsem ale taky točila různé kauzy a tragédie, a měla jsem snahu to „vyvážit“ pozitivnějšími tématy. Napadlo mě, že bychom mohli dělat speciální pořad o lidech, kteří se potýkají s nemocemi nebo úrazy, a zrovna tak o těch, kteří je z toho nejmodernějšími způsoby léčby dostávají. Včetně detailů o různých novinkách, objevech, přístrojích, i o některých oborech medicíny a unikátních zákrocích. Loni jsem to dala na papír a při výběru nových námětů se to na ČT24 nakonec napůl ujalo. Napůl, protože pražská kolegyně měla námět zaměřený na zdravý životní styl, a tak vznikl týdeník TEP 24, kde se Ostrava střídá s Prahou. Ale nikdy jsem netušila, kolik starostí je se vznikem nového pořadu. Tehdy jsem si poprvé říkala, že mě z toho „tepne“. Bylo to mimochodem krátce poté, kdy jsme magazínu dali po nemalém úsilí název. Musím zdůraznit, že bez týmu lidí, se kterými pořad tvoříme, bych si ani neškrtla. V televizi se nedá hrát sólo.

Odkud čerpáte a podle čeho vybíráte témata k reportážím?

Je to velmi různé, některé náměty přijdou samy, díky za ně, jiné hledáme, vymýšlíme, sledujeme, co nového – a je to i určité know-how, dané zkušenostmi a kontakty. Za tu dobu jsme narazili na řadu úžasných lidí. Je to třeba vědec, který „díky“ tomu, že onemocněl rakovinou, objevil přípravek, který má jisté účinky proti této nemoci, nebo bývalý hokejista, který po srážce na ledě zůstal na vozíku, začal usilovně rehabilitovat a má obrovskou vůli! V dalších dílech diváci například uvidí nové metody léčby nádorů u dětí i dospělých, jak se dá vyšetřit a řešit chrápání, operace neuvěřitelně bolestivého trojklanného nervu, slzných kanálků či novinky v léčbě některých neurologických nemocí.

Musíte se dobře orientovat v lékařské terminologii…

Měla bych. Pár latinských slovíček jsem pochytila, ale je to docela zrádné, když tu terminologii nemáte „v krvi“, jste na nejlepší cestě si střihnout ostudu. Když jsem točila reportáž o tom, co je to tep, co pulz, jak s tím souvisí krevní tlak, tak se navíc ukázalo, že různé obory tu terminologii užívají po svém. A pak z toho nemá mít člověk zrychlený tep.

Natáčíte i na operačním sále. Dělá to s vámi něco? Jak pobyt na takovém místě zvládáte?

Kdyby se mnou operační sál něco dělal, nemohla bych TEP 24 dělat. Ale to je trochu jako s tou trémou, to není moje zásluha, ani odvaha, to je nejspíš genetická dispozice. To ale nemění nic na tom, že si uvědomuji, co všechno je ve hře, a že natáčíme nejen reportáž, ale taky důležitý okamžik v životě člověka, který leží před námi. Navíc se musíme snažit pohybovat opatrně, jsme samozřejmě převlečení a dodržujeme pokyny personálu. Velmi často se k nám, coby přece jen cizímu prvku, chovají opravdu skvěle.

O čem byste asi nebyla schopna natočit reportáž a komentovat ji?

Nikdy už k ničemu neříkám nikdy. Ale není mi třeba blízká ekonomika, nevím, jak by to dopadlo. A při pohledu na dnešní politickou scénu mě popadá pocit marnosti. Co ze slov politiků v reportáži – a nejen tam – platí ještě nejenže zítra, ale třeba za půl hodiny?

Ráda bych nahlédla do soukromí. Jaké bylo vaše dětství? Na co nejraději vzpomínáte?

Dětství bylo velmi v pohodě, rodiče i prarodiče. Často vzpomínám na dědečka, který mě mimo jiné přitáhl k historii, pořád mi něco četl a dával číst, naučil mě bruslit, i když to sám neuměl, naučit mě plavat – sám neplavec. Taťka to pak se mnou piloval a mamka je skvělá ženská, rodina je pro ni vším, a mimo jiné je s ní neuvěřitelná sranda. A máme velmi podobné hlasy, což vedlo někdy k zajímavým situacím. O koních už jsem mluvila, od dvanácti let to byl můj svět.

Máte bratra, jak jste spolu vycházeli jako děti?

Občas jsme spolu i vyběhli. Jsem o čtyři a půl roku starší, takže asi do určitého věku jsem ho přeprala, pak se posunul do jiné hmotnostní kategorie a vše jsme už řešili ve slovní rovině… Ale podstatné je, že v důležitých věcech jsme vždycky stáli při sobě. Čím jsme starší, tím líp to funguje. Myslím, že jsme oba rádi, že se máme.

Když zrovna netočíte, nestříháte, jak relaxujete?

Vždycky dlouze přemýšlím, jak nejlépe bych ten volný čas využila. A pak už najednou zase žádný není. Znám ale jednu luxusní relaxaci – chodíme se koukat na srnky.

Cestujete ráda? Pokud ano, kam nejraději?

Jsem na rozdíl od svého muže typický „domácí“ typ, cestování mě jednoduše neláká. Když už se někam vypravíme, tak hlavně po českých hradech a zámcích. Ale možná se brzy vydáme i k moři, možná na nějaký poklidný španělský ostrůvek…

Co vás v životě spolehlivě naštve, a co naopak potěší?

Občas mě rozhodí kdejaká hloupost, ale to jen na okamžik. Spolehlivě mě naštve nespravedlnost – a že jí všude kolem je –, černobílé vidění, podvody, když někdo ubližuje slabším. Ale tohle asi vadí spoustě lidí. Potěší mě spousta věcí, například kladné reakce na TEP 24, protože jsou často velmi citlivé věci a ne vždy se to musí podařit úplně dobře… To se nám potom hezky „tepe“, jak občas taky říkáme výrobě pořadu.

Magazín TEP 24 vysílá ČT 24 v sobotu v 10.32 a v neděli ve 22.05 hodin.
OBLÍBENÉ…

barva: teď zrovna modrá

roční období: léto

hudba: nejsem moc vyhraněná, líbí se mi kdeco, ale taky třeba Still Life od Iron Maiden

knížka: kterákoliv od Oty Pavla

film: Forrest Gump, Amadeus a Postřižiny

oběd: bramborový placek

webová stránka: jsem typický surfař
S – SOVA: Jste sova, nebo skřivan? Sova. Rána bych zrušila.

I – INVESTICE: Do čeho byste nejraději investovala? Kdyby to byla slušná částka, určitě by část šla na charitu.

L – LÉKY: Kupujete si na běžná onemocnění léky, nebo věříte spíše bylinkám a lidovým radám? Věřím moderní chemii, ale ani bylinek a moudrosti našich předků se nezříkám.

V – VAŘENÍ: Vaříte ráda? Celkem ráda. Kuřecí špízy, nebo hovězí guláš.

I – IMUNITA: Jste imunní? Nejsem, ani vůči nemocem a ani vůči lidským vlastnostem.

E – EMPATIE: Jste empatická? Bez empatie se moje práce vůbec nedá dělat.


K – KOSTEL:
Jste věřící, chodíte do kostela? Věřím v dobré lidi, v něco nepopsatelného, co ovlivňuje osudy. Do kostelů chodím tiše obdivovat umění našich předků.

L – LÁZNĚ: Dovedete si představit pobývat třeba měsíc v lázních?Kdybych tam třeba točila dokument.

E – ENERGIE: Jak ji dobíjíte?Spánkem a komunikací s příjemnými a moudrými lidmi. Shodou okolností jsou někteří neurologové.

K – KÁVA: Kávu, nebo čaj?Káva je správně. Kávu mě naučila pít babička asi v patnácti a od té doby ji miluju. Kávu i babičku, tu pořád.

O – ODVAHA: Považujete se za odvážnou? Skočila jsem si s padákem, fárala jsem pod zem, miluji létání, ale to bych asi nenazývala odvahou. Odvaha je pro mě spojená s velkými věcmi…

V – VĚC: Bez které věci se nedokážete obejít? Těch je. A samé hlouposti.

Á – AFORISMUS: Máte nějaký oblíbený? Co tě nezabije, to tě posílí.

Autor: Hana Porebská

26.4.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
UMLČEL JE! Kolik je stav? To jako by se s rukavicí u ucha tázal zlínských hráčů i nepřátelských fanoušků útočník Vítkovic Jakub Lev po gólu na 5:3, který byl klíčový.

Lev po prvním hattricku v kariéře: Oslava? Asi byla moc, byly v tom emoce

Petice proti stavbě supermarketu ve Vratimově.
2 6

Prodej pozemků pro supermarket rozděluje Vratimov na dva tábory

AKTUALIZOVÁNO

V superdebatě rezonovala otázka referenda. Není to zlaté tele, upozornil Bartoš

/VIDEA, FOTOGALERIE/ Pouhý den před sněmovními volbami se v redakci Deníku sešla desítka zástupců politických stran při závěrečné předvolební superdebatě. Na přetřes přišla všeobecně probíraná témata - ať už to je elektronická evidence tržeb, přijetí eura či přijímání lidí prchajících před násilím. Samozřejmě, že nechybělo ani téma obecných referend.

Studenti v Ostravě se připravují na budoucí kariéru

 Na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava probíhá Kariérní týden. Akce má za cíl usnadnit studentům a čerstvým absolventům VŠB-TUO vstup na trh práce a podpořit jejich uplatitelnost v našem regionu.

Ve vlaku hořelo. Okolnosti vyšetřuje policie

Policisté vyšetřují okolnosti požáru, který vypukl na toaletě železničního vozu vlakového spoje R 820 směřujícího z Bohumína do Brna. Stálo se tak 1. října kolem jedenadvacáté hodiny.

Poznáte mladé ženy, které si z bankomatu měly vybrat cizí peníze?

Havířovští policisté šetří krádež dámské peněženky. Žena nakupovala v jednom havířovském marketu a v nákupním vozíku si nechala batoh a nákupní tašku. V nestřeženém okamžiku jí někdo odcizil peněženku, ve které měla mimo jiné i platební kartu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení