Jde o jednu z autorových nejslavnějších tragédií jménem Hamlet, která měla na slavnostech premiéru v roce 2016, a pak také o opětovné nastudovaní humorné Komedie omylů, jejíž premiéru mohli návštěvníci zhlédnout v minulém roce.

Herci Jiří Sedláček a Tomáš Savka, kteří na ostravských Letních shakespearovských slavnostech v těchto hrách vystoupí v hlavních rolích, si před zahájením festivalu užívali divadelních prázdnin. A proto byl ideální čas vyzpovídat je i z toho, co na jeviště tak úplně nepatří…

Jiří SedláčekPane Sedláčku, jste známý svou láskou k humoru a srdečným smíchem, jste vnímán jako výborný komik a improvizátor. Stalo se vám ale někdy, že jste si připravil scénku, které se nikdo nesmál?

Určitě ano. To bylo například před premiérou představení Dámský orchestr, jehož tématem byla léčba zácpy. A já jsem si na jeden docela luxusní večírek připravil scénku, kdy jsem vystoupil v bílém plášti, v ruce jsem měl akvárium plné müsli, krabici od bot taky plnou müsli a velkou pinzetu. Vysvětloval jsem divákům, že všichni se dívají na zácpu s despektem, a neuvědomují si, kolik času ušetří tím, že nechodí na záchod. A že je důležité ten získaný čas správně využít, třeba pozorováním larev střevlíka, takže jsem jim ukazoval ty „larvy“ v akváriu. Začal jsem vytahovat kousky müsli a říkat třeba: „Tak jestli vám tento druh tesaříka napadl krovy, tak je musíte hned vyhodit, protože vám rozežere veškeré dřevo podobně jako dřevomorka.“ Nikdo se ani nezasmál, bylo úplné ticho. Potřeboval jsem to tedy co nejrychleji ukončit a zakřičel jsem: „Pozor, tady jsou velmi nebezpeční puchýřníci! Pokud se dotknete puchýřníka, těžce vám poraní pokožku. Potřísnil mě, musím se rychle opláchnout! Kde tady máte vodu?“ Někdo nesměle ukázal směrem k záchodům, zaběhl jsem tam a už se nevrátil. Oni tam ještě pět minut stáli a nepochopili, že to byl konec. A v tisku druhý den vyšlo, že to byla „nepovedená školní besídka“, ten text mám doma dodnes schovaný.

Taky jste vášnivým chalupářem a zahrádkářem, dokonce jste tuto svou zálibu propojil s pořadem Zahrada je hra v České televizi. Na čem jste naposledy pracoval?

Abych byl upřímný, jsem spíš ten typ, který na chalupě rád odpočívá a dělá, když musí. Manželka je pravý opak, ta ještě ani nemá vybaleno, a už pracuje na zahradě. Dala dokonce vzniknout novému živočišnému druhu, když dělala nálev z kopřiv na hnojení jahod. Ty potom byly jako z Černobylu, měli jsme jahody velké jako rajčata a rajčata velká jako dýně. A já jsem nedávno prořezával suché švestky. Jsem totiž i vášnivý palič slivovice.

Jak pálíte svou slivovici?

Skamarádil jsem se s vlastníkem pálenice, ke kterému vždycky chodím jako poslední, a nadvakrát spolu pálíme švestky na malém plamínku. Takže je ta slivovička opravdu výborná.

Švestky poprvé selektuji už na zemi, vybírám jen ty nejlepší. Nevadí mi, když jsou natlučené, nakousnuté nebo tak podobně, ale v žádném případě nesmí být plesnivé. Druhá selekce probíhá při jejich přesunu do sudu, každou zvlášť opět kontroluji, jestli nechytila plíseň, a rozlomím ji. Je to dlouhý proces, když mě u něj už druhým dnem sleduje manželka, většinou přiskočí a pomáhá mi. Dokonce mám tak sladké švestičky, že do sudu nemusím přidávat žádný cukr. A potom následuje pomalé kvašení ve sklípku se stálou teplotou.

Máte i vlastní archiv?

Ano, mám. Má nejstarší slivovice má osmnáct let a osmnáct let také vlastním tu chalupu, na které ji pálím a archivuju.

A učíte se tam někdy i texty?

Snažím se tam hlavně odpočívat a kouřit dýmku (což si velmi ráda přečte moje paní plicní). Ale samozřejmě si s sebou trochu práce vozím, teď si tam třeba budu připravovat text k nové hře Naše třída.

Jak probíhá rekonstrukce vaší chalupy?

No, ještě nejsme hotovi. Přenechal jsem komunikaci s dělníky své hodné ženě, která nechtěla nic řešit nátlakem či křikem, ale pracovníci se pořád na něco vymlouvali a firma vlastně půl roku nepřišla. Navíc ubývá řemesla, měl jsem problém sehnat poctivého pokrývače, který by mě čas.

A na závěr – která domácí práce vám jde nejlépe?

Jsem odborník na vybírání odpadu z kanálku ve vaně a umyvadle. Přísahám, že to nikdo neumí lépe. Mám na to takový systém, že bez rozebírání, pomocí sponek a pinzet, vyberu úplně všechno. Je to odporné, ale jsem v tom nejlepší, tak by byla škoda to nedělat.


Tomáš SavkaTomáši, vás diváci znají především jako muzikálového herce, ale už jste úspěšně vystoupil i jako herec činoherní. Je to nový směr, kterým se nyní chcete ubírat?

Jsem takový speciální případ. Nikdy jsem činohru nehrál, a hned mě potkal Hamlet jako herci vysněná hlavní role. Nejdřív jsem si to docela odskákal, zkoušeli jsme velice intenzivně, měsíc v kuse od rána do večera. Ale výsledek podle mě stojí za to i díky tomu, že mi všichni v okolí pomáhali. Já činohru beru jako něco výsostného v mém životě. Je to disciplína, která je mi něčím vlastní, ale zároveň před ní mám velký respekt. Kdyby zase přišla nějaká činoherní nabídka, určitě bych se jí nebránil.

Osvědčila se vám Shakespearova díla spíš v klasickém činoherním zpracování nebo v tom muzikálovém?

Hamlet v tomto ohledu vede na celé čáře. To tak prostě je. Mám z toho neskutečný zážitek. Muzikál samozřejmě miluju, je to můj život, ale činohra byla v tomhle případě silnější. Možná i proto, že Shakespeare v originále psal činohry a muzikály jsou jen na jejich motivy.

Jiřího Sedláčka jsme se ptali na scénku, u které se nikdo nesmál. Vzpomenete si vy na vystoupení, které se opravdu nepovedlo?

Určitě nějaké takové bylo. Třeba před čtrnácti lety, když mi bylo jednadvacet, jsem přijal nabídku na vystoupení na diskotéce. Měl jsem pocit, že to nebude problém. Zazpíval jsem tam nějakou swingovou písničku, ale vůbec nikdo netancoval. Od té doby jsem se zapřisáhl, že diskotéky, svatby a pohřby dělat nebudu.

Víte o něčem, co máte s Jirkou Sedláčkem společného kromě chalupaření?

Já jsem se s Jirkou Sedláčkem stačil poprvé pořádně pobavit až letos, když se předávaly Ceny Jantar a měli jsme společnou šatnu. A zjistil jsem, že já mám chalupu v Řesanicích u Nepomuku, na druhé straně republiky, a Jirka a jeho tatínek jsou původně z Mladého Smolivce, asi devět kilometrů od Řesanic. Takže Sedláčkovi pochází ze stejného kraje, ve kterém já jsem náhodou koupil chalupu.

Neuniklo nám, že teď chalupu opravujete a děláte novou omítku. Zpíváte si u práce?

Bohužel ne. Mám tady skvělého zedníka, kterému jsem k ruce, a místo textů a písniček si musím opakovat poměry bílého a červeného písku, vápna a cementu. Takže si říkám jen „Šest, čtyři, tři, jedna“ – a to už dělám celý měsíc. Ale už míříme do finále, a potom už se zase začnu zaobírat Hamletem.

Využijete něco z té práce na domě i později na jevišti?

Určitě využiju tu nabytou fyzičku, to každopádně. Za poslední tři týdny jsem totiž odvozil asi sedm tun písku.

Jaké máte hobby kromě divadla a zpěvu?

Moje největší hobby je má rodina a v září navíc čekáme nový přírůstek. Relaxuji vařením a staráním se o ně.

Pocházíte z Karlovarského kraje, jak jste se dostal do Ostravy?

To bylo jednoduché. Hrál jsem v Praze Pomádu a hlavní postavu Sandy představovala Veronika Prášil Gidová, která v Ostravě už dlouho působila a řekla mi, ať si podám přihlášku na konkurz do muzikálu Evita. A já jsem v něm dostal roli a už se v Ostravě zabydlel.

Klára Huvarová