Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

S Markem Hýžou o Grand Canyonu, lásce k horám a vodáctví

Ostrava - „Život je krátký a vzpomínky těch, co jej prožili, neopakovatelné. Proto točím dokumenty," říká novinář, dramaturg, spisovatel, expediční kameraman a filmař Marek Hýža

20.5.2012 1
SDÍLEJ:

Marek HýžaFoto: Jiří Jorge Šmíd

Jak se původním povoláním učitel dostane k práci dokumentaristy?

V roce 1996 jsem absolvoval konkurz na redaktora zpravodajství v ČT Ostrava a 3. ledna 1997 jsem nastoupil jako redaktor-dramaturg do tvůrčí skupiny Marka Dohnala, kde jsem měl tu čest se vyučit novinařině u známé ostravské novinářky Marie Žochové. Pracoval jsem s ní na pořadech se zdravotnickou tematikou O zdraví a Seniorklub. Postupem času jsem začal spolupracovat s Karlem Bělohlavým na cyklu Ta naše povaha česká a zlomová pro mě byla bezmála tříletá práce na seriálu Miroslava Kačora Osudové okamžiky.

Dokumenty a dokumentární cykly jsou vaší doménou. Co vás na nich láká, proč jste si oblíbil zrovna tento televizní žánr?

Kromě tělesné výchovy jsem na Ostravské univerzitě vystudoval i společenské vědy, které mi daly nahlédnout do nejrůznějších oblastí lidské činnosti, a myslím, že díky tomu mám trošku přehled jak o naší současné společnosti, tak její historii. Poté, co jsem pochopil, jak krátký, pomíjivý a rozmanitý je lidský život a neopakovatelné vzpomínky těch, co je autenticky prožili, tak to točím. Snad to jednou v budoucnu někdo ocení. V práci dokumentaristy se věnuji hlavně sportovním a společenským tématům, čímž vlastně zúročuji to, co jsem před lety studoval.

Jste vodák duší i tělem, o čemž svědí váš snímek V divokých peřejích Colorada dokumentární film o české vodácké expedici, která úspěšně zdolala 363 kilometrů divoké řeky v Grand Canyonu. Přibližte čtenářům tento svůj počin. Co bylo impulzem vydat se do Colorada?

Na tuhle expedici jsem se dostal díky svému velkému kamarádovi Jirkovi „Jorgemu" Šmídovi vlastně úplně náhodou. Jednou se mi při nějakém bohatýrském večírku svěřil s tím, že jede na Colorado, což je pro vodáka symbol! Něco jako Mt. Everest pro horolezce. Moc jsem mu to tehdy přál, protože on je mnohem větší vodák než já. Za pár dní jsme se spolu potkali v Dobrém ránu České televize, kde jsme společně s režisérem Ludvíkem Klegou propagovali vodácký seriál Vodácká putování, na kterém Jorge pracoval jako jeden z vodáků, kteří nám zajišťovali při natáčení servis na řece. A protože v tu dobu jim zrovna vypadl z týmu jeden kamarád, nabídli mi jeho místo. Ovšem s podmínkou, že z expedice natočím film. Vzhledem k tomu, že jsem do té doby nedržel pořádně kameru v ruce, to byla ode mě pořádná troufalost.

Dokument byl oceněn na prestižním mezinárodním festivalu v Miláně… Co myslíte, že u porotců při hodnocení zabodovalo? Čím se ten váš dokument liší od těch ostatních?

V Miláně zabodoval film z cyklu Ta naše povaha česká na téma Zrušíme tělocvik. Film V divokých peřejích Colorada zvítězil v prestižní soutěži evropských televizních stanic Circom regional, konané na Maltě. Čím se film liší od jiných cestopisů, musí posoudit jiní, já mohu čtenářům jen připomenout, že popisuje život vodáků na jednadvacet dní dlouhé expedici na řece protékající Grand Canyonem. Byl to pro mě do té doby nejúchvatnější zážitek mého života!

Marek Hýža

Právě jste se vrátil ze druhé výpravy do Grand Canyonu. Na co se diváci mohou těšit?

Mnoho lidí mě před účastí na druhé expedici Grand Canyonem zrazovalo s odkazem na známé heslo „Dvakrát nevstoupíš do téže řeky". Také, že nemám pokoušet štěstěnu podruhé. Naštěstí jsem se nedal odradit a jsem přesvědčen, že jsem přivezl ještě mnohem lepší materiál než z první akce. Tentokrát to ale nebude cestopis, nýbrž příběh člověka, který si splnil sen, v který už nedoufal. Věřím, že se film bude líbit.

Jste také autorem několika knih: Zapomenuté výpravy, Vodácká putování s Lukášem Pollertem, Na vrcholky hor s Vladimírem Čechem… Přibližte je čtenářům…

Ani jednu jsem nenapsal sám. Na prvotině Zapomenuté výpravy jsem se podílel s Milanem Švihálkem a Mirkem Kačorem. Zjednodušeně řečeno pojednává o vodáckých, horolezeckých, vědeckých, cyklistických a podobných výpravách Čechoslováků dvacátého století. Vodácká putování s Lukášem Pollertem jsem psal s Ludvíkem Klegou a představujeme v něm deset nejznámějších komerčních řek v České republice. No a konečně kniha Na vrcholky hor s Vladimírem Čechem, jak již z názvu vyplývá, byla okořeněna Vladimírovými osobními vzpomínkami na danou chatu či pohoří. V současné době máme s panem Kačorem rozepsanou knihu Zatopené osudy o tom, co bylo v místech, která dnes pokrývá vodní hladina vybraných přehradních nádrží. Snad jednou v blízké budoucnosti vydám i vzpomínky na dvě expedice do Grand Canyonu na řeku Colorado.

Za kamerou stojíte již docela slušnou řádku let. Máte nějaký vysněný, a zatím nerealizovaný dokumentární sen?

Já mám jeden sen a zároveň přání. Aby tady v Ostravě zůstalo prostředí pro plnění filmových snů zachováno i do budoucna… Pak si budu moct plnit filmařské sny nejen já, ale i spousta dalších kolegů a kolegyň…

Měl jste ve své práci nějaký dokumentaristický vzor? Kterého dokumentaristy si vážíte a obdivujete jeho práci?

Těch lidí, které jsem za šestnáct let v televizi potkal, je celá řada, tak snad jen pár za všechny. Úplně na počátku stála zmíněná Marie Žochová, profík každým coulem a člověk s nezaměnitelným pohledem na svět. Mnoho let jsem poté strávil v nerozlučné dvojici s režisérem Ludvíkem Klegou, který mě nesobecky nechával nahlédnout pod pokličku filmařské a režisérské profese. Hodně mě profesně ovlivnil i režisér Jindřich Procházka a také kameraman Honza Plesník. Nesmírně si vážím práce dramaturga Karla Bělohlavého a hluboce se skláním před známými ostravskými novináři Jirkou Šmýdem a Boleslavem Navrátilem, nejen pro jejich novinářské schopnosti, ale hlavně pro úžasnou kolegialitu a přátelství, kterými mě zahrnuli. Nesmím zapomenout ani na filmového amatéra a kamaráda Tomáše Kusýna, který by svými znalostmi a schopnostmi strčil do kapsy nejednoho profíka.

Přeneste se do dětství. Jaké to vaše bylo? Čím jste chtěl být?

Moje dětství bylo hodně ovlivněno povoláním mého táty, známého ostravského tělocvikáře a geografa Vaška Hýži, který po mnoho let působil na gymnáziu Ostrava-Hladnov. Od malinkého caparta mě brával na hory, takže jsem poměrně záhy podlehl kouzlu lyží a pobytu na horách. To byl můj bonus oproti mým kamarádům, kteří tolik štěstí na takového super tátu neměli. Ale jinak jsem se od nich nijak nelišil přišli jsme ze školy, praštili aktovkou do kouta a od jara do zimy lítali po venku, sportovali, jezdili na kole a vůbec všemožně lítali a blbli. Když se dneska podívám na děti trávící celé hodiny u počítače a tupě zírající na ještě tupější obsah, je mi jich líto. Věřím, že moje děti jednou budou taky rády, že jsem je vedl ke sportu a odpíral jim počítač, co to šlo…

Co vám z té doby schází? Existuje něco, co byste si chtěl z dětství přenést do současnosti, ale už to jednoduše nejde?

Je mi líto dnešní mladé generace, že už nikdy nezažije ten úžasný pocit dětské svobody, který jsme měli my. Jsou jistě mnohem bohatší, mají počítače, mobily, zahraniční dovolené, značková trička, ale proti generaci mých kamarádů jsou dnešní děti neskutečně chudé po stránce opravdových zážitků a silných emocí sdílené dětské radosti. Mnohé z nich jsou také oběti lhostejnosti svých rodičů, kteří na ně nemají čas, další děti pak pro změnu jejich přehnaných ambicí. Ale nechci moralizovat, třeba je to tak v pořádku…

Nic není náhoda! Všechno, co se kdy dělo v mém životě, byť se mi to v danou chvíli tisíckrát nelíbilo, mělo svůj hluboký smysl. Život se holt musí žít dopředu, a proč se mnohé věci staly, pochopíme až zpětně. Nemá cenu se stále ohlížet a přešlapovat na místě. Víra v předpřipravený osud je pro mě příliš jednoduché a alibistické vysvětlení pro radosti a průsery, které náš život provázejí.

Věříte na náhodu, na osud? Řídíte se instinktem, nebo rozumem?

Hodně dám na pocit a vnitřní hlas. Citovat tady z Malého prince asi nemusím, že ne…? Kdo tu knihu zná, dobře ví, co mám na mysli.

Bez čeho se ve svém životě neobejdete?

Bez zázemí své rodiny, dětí a přátel. A to není fráze! Čím jsem starší… Počkat, vlastně chlapi nestárnou, že ano? Oni zrají! Takže čím jsem zralejší, tím více si to uvědomuji.

Představte si, že máte den bez práce, bez úkolů a povinností, zvonícího mobilu, počítače. Prostě den jen pro sebe. Jak s ním naložíte?

Takový den si snad ani nechci představit! Já bych se asi unudil k smrti. Neumím být sám, takže kdybych už fakt musel, tak podle ročního období bych si vzal kolo, loď nebo lyže a vyrazil s rodinou či přáteli za sportem.

Jaký dárek, který jste kdy dostal, vám udělal největší radost?

Mám nutkání říct, že tento rozhovor, ale vy to jistě smažete… Mě ty hmotné dary, které jsem schopen si koupit v obchodě sám, moc neberou. Bude to znít blbě, když řeknu, že nejkrásnějším darem je pro mě to, že jsem se narodil a že tady můžu na světě chvíli být?

Je nějaké heslo, rčení, moudro, kterým se v životě řídíte?

V knize, jejíž název není podstatný, rozmlouvá Mistr se svým žákem o pravdě a ptá se ho, co je na pravdě to nejdůležitější. Mladý muž horlivě přesvědčuje Mistra, že bojovat za ni do poslední kapky krve a neústupně ji bránit proti všem a všemu! Mýlíš se, odvětil Mistr, nejdůležitější je připustit si možnost, že se mýlíš… A já k tomu dodávám copak je tady na pozemském světě někdo, kdo je neomylný a má patent na rozum?! Bohužel blbů, kteří jsou o tom přesvědčeni, je stále dost… Myslím, že i kvůli takovému přístupu je v naší společnosti „blbá nálada".

Co vás v poslední době trápí?

Já tu otázku s dovolením otočím. Je spousta věcí, ze kterých mám v životě nefalšovanou a ohromnou radost! Netrápím už se věcmi a událostmi, které nemohu změnit…

VIZITKA

Marek Hýža

Narodil se v roce 1971 ve znamení Vodnáře. Absolvoval Pedagogickou fakultu Ostravské univerzity, obor tělesná výchova a Základy společenských věd. Pracoval jako učitel gymnázia, redaktor-dramaturg ČT, v současné době působí jako režisér a publicista. Podílel se na dokumentárních seriálech Osudové okamžiky, Zapomenuté výpravy, Zatopené osudy či Zašlapané projekty, na publicistických seriálech Ta naše povaha česká, O zdraví, z dokumentů pak uveďme Ve stínu bohyně matky Země (Čechoslováci na Everestu), Pohádkový Péťa aneb Život(a)běh Emila Zátopka, V divokých peřejích Colorada, Řeka divokých koní. Je spoluautorem a autorem několik knih, v současné době jsou v přípravě knihy Zatopené osudy a Tři týdny v kaňonu. Za svou tvorbu získal řadu ocenění. Manželka Vladimíra, t. č. na mateřské dovolené, má tři děti. V současné době žije v Ostravě.

MALÝ ZPOVĚDNÍK

Oblíbené…

… barva: Modrá a žlutá.

… knížka: Malý princ.

… město: Ostrava!!! a Karolinka na Valašsku.

… film: Všichni dobří rodáci.

… televizní pořad: Momentálně Večerníček.

… hudba: Všechno kromě techna. To fakt nedám!

… jídlo: Králík na smetaně a domácí bramborový knedlík.

… zvíře: Každé svobodné a neochočené ve volné přírodě.

… květina: Každá, kterou vidím neutrženou na louce či v lese.

… auto: Takové, do kterého se vejdu s celou rodinou.

… pohádková postava: Je Malý princ vůbec pohádková postava…?

… parfém: Nepotrpím si na značku jakýkoliv, který přebije odér vodáckého neoprenu či cyklodresu.

… webová stránka: Zrovna včera jsem ji zrušil, ale možná ji po otisknutí tohoto článku zase obnovím. Takže www.marekhyza.cz, t. č. mimo provoz.

ZPOVĚĎ PODLE JMÉNA

M MOŘE, NEBO HORY? Kde si nejlépe odpočinete?

Jednoznačně hory! A když moře, tak severní ledové v lednu.

A AMULET. Máte pořád u sebe nějaký amulet?

Přívěsek s mým znamením, tedy Vodnář. Ale nejsem na něm závislý ani pověrčivý.

R RADA. Jakou nejlepší radu jste kdy v životě dostal?

Od kameramana Honzy Plesníka a zněla: „Buď svůj…"

E EVROPA, ASIE, AFRIKA, AMERIKA? Kam nejraději?

Austrálie.

K KLOBOUK. Před kým nebo čím byste smekl klobouk?

Před každým rodičem, který i v dnešní hektické době má čas na své děti.

H HUDBA. Jste hudebně nadaný? Hrajete na nějaký hudební nástroj?

Hrál jsem jako dítě několik let na klavír a poznám bílou klávesu od černé.

Ý YETTI. Co byste dělal, kdybyste ho potkal?

Byl bych první, který ho natočí…

Ž ŽEBŘÍK. Ve které části pomyslného životního žebříku úspěšnosti a spokojenosti se v současnosti cítíte být dole, někde uprostřed, nebo na vrcholu, úplně nahoře?

Stále na cestě cesta je cíl… Nejraději jdu po hřebeni, to jsem nahoře vlastně pořád… Vrchol je zpravidla moc malý pro všechny, kteří se na něj drápou. Pak se z něho shazují a jsou z toho boule.

A ANDĚL. Má s vámi váš anděl strážný moc práce?

Věřím, že si to tady spolu na zemi docela užíváme, párkrát už se ale docela nadřel… Snad to se mnou ještě dlouho vydrží.

Autor: Hana Porebská

20.5.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Žáci 1.B, ZŠ a MŠ Ukrajinská 19, Ostrava-Poruba

Představujeme prvňáčky z ostravských ZŠ Ukrajinská a Na Mlýnici

Ivo Vondrák jako host on-line rozhovoru v ostravské redakci Deníku.

ON-LINE rozhovor s Ivo Vondrákem, hejtmanem a krajským lídrem ANO 2011

Ragbisté Mariánských Hor si zahrají rozhodující zápas o extraligu

Ragbisté Mariánských Hor budou bojovat o extraligu. Tým trenéra Roba Vanna sice v závěrečném kole Českého poháru, skupiny Morava, nezískal na hřišti Zlína původně potřebný bod, a prohrál tam 9:29, nakonec jim však i tento výsledek zaručil postup do finále.

Osudy pevností na Opavsku? Klubovny, ubytování načerno nebo muzea či sklady...

Klubovny, ubytování načerno nebo muzea či sklady. Takové osudy mají dnes pevnosti a pevnůstky na Opavsku, které se budovaly v letech 1935 až 1938, tedy před více než osmdesáti lety. Mnohé z nich už dávno nepatří armádě, další se na převod do majetku historických spolků, jednotlivců nebo měst a obcí teprve chystají.

S ODISkou nově do Ostravy také žlutými vlaky

Na krajskou síťovku ODISKA budou moci cestující jezdit i vlaky RegioJet. Do systému budou zařazeny tři ranní spoje z Návsí.

Pouze čtyři strany v Moravskoslezském kraji mají v čele kandidátky ženu

V Moravskoslezském kraji jde do blížících se voleb šestadvacet stran a hnutí. Deník zjišťoval, kolik je na jejich kandidátkách příslušnic něžného pohlaví.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení