V současné době mohou diváci sledovat každou středu na ČT 1 po jedenadvacáté hodině sérii druhou s názvem Dovolená v éře páry. Tentokrát se účastníci přenesli do období na přelomu devatenáctého a dvacátého století.

Ve fiktivní parní manufaktuře Kohoutek osm týdnů pracovali, prožívali veškeré životní strasti továrních dělníků z doby krátce před vznikem samostatného Československa.

Zora CejnkováPořad připravila tvůrčí producentská skupina Lenky Polákové, režisérkou je úspěšná Zora Cejnková (na snímku). A právě jí jsme položili následující otázky:

První řada projektu se odehrávala v protektorátu. Proč jste tentokrát vybrali období 19. století, čím je pro vás zajímavé?

Období průmyslové revoluce mě fascinuje. Obrovské stroje, architektura, pozitivismus doby lidé věřili, že technika zmůže všechno, že na přelomu tisíciletí už nebude co objevovat, vše bude vynalezeno. Obdivuji Julie Verna, vyrůstala jsem na filmech Karla Zemana. Navíc přelom 19. a 20. století byl pro náš národ hodně důležitý, zhruba v těchto letech Češi tzv. „dospěli“. Konečně jsme byli připraveni převzít odpovědnost sami za sebe, což se nakonec v roce 1918 stalo. Hlavně jsem ale chtěla natočit něco hodně odlišného od doby protektorátu, abychom divákovi ukázali rozdílnou morálku, jiné vnímání světa.

V čem bylo podle vás 19. století nejtěžší?

Málokdo z našeho století si ho dovede představit. Vznikají sice filmy znázorňující reálný život té doby, ale většina z nich ukazuje krásně vypadající život průmyslníků, bohatých šlechticů, králů a královen. Vedle nich ale existoval i svět obyčejných pracujících. Hodně lidí se v té době stěhovalo za prací právě do fabrik.

Jak jste vybírali účastníky?

Castingem, který trval asi půl roku. Účastníkům jsem na něm zdůrazňovala, že to bude úplně jiné než Dovolená v protektorátu nesmírně náročné jak psychicky, tak i fyzicky.

Dovolené v protektorátu se účastnila jedna rodina. Proč jste se tentokrát rozhodli pro tři pětičlenné skupiny?

U protektorátu bylo principem sledovat, jak odlišně budou vnímat danou dobu různé generace. Tady nám šlo o něco jiného snažili jsme se postihnout rozdílnost tehdejších životních možností. Na přelomu 19. a 20. století byla společnost rozdělena do mnoha různých vrstev, které se mezi sebou nemíchaly. To platilo i o dělnících byli nejlepší (elita), pak běžní a nakonec pomocní. Mezi ně patřily i nejhůře placené skupiny: ženy a děti. Nestejnost příjmů jednotlivých tříd obyvatelstva jsme zakomponovali i do Dovolené v éře páry, dělníkům jsme dávali různě vysokou výplatu dle jejich výkonnosti. Proto tři družstva, tři pohledy na svět, tři výdělky.

Co vedle množství a náročnosti manuální práce bylo pro účastníky obtížné?

Zejména ženy se zpočátku nemohly vyrovnat s oblečením. Musely totiž pracovat v dlouhé sukni, navíc neměly dnešní spodní prádlo, ani podprsenky. Všem ale jednoznačně vadila ztráta soukromí a nedostatek volného času.