Sara Sandeva je mladá půvabná herečka, která pochází ze Skopje, hlavního města Makedonie. Do České republiky se přistěhovala s rodiči jako malé dítě v roce 1998. Herectví se věnuje už od svých šesti let.

Na prknech Divadla La Fabrika se představila v inscenaci Pěna dní. Na televizní obrazovce se objevila v seriálu Gympl s (r)učením omezeným, ale také si zahrála například Skyler v dalším seriálu Ulice.

Přes své mládí máte za sebou už několik televizních a filmových příležitostí. Můžete ty dosavadní našim čtenářům alespoň ve stručnosti přiblížit?

Za posledního půldruhého roku jsem účinkovala v pěti zajímavých televizních a filmových projektech. Každý z nich byl jiný a každá role byla něčím pro mě zajímavá. Například v televizním seriálu Rapl, kde jsem hrála Johanu Kunešovou, nebo ve filmu Strašidla, v němž jsem ztvárnila roli víly Jitřenky. Nyní běží v kinech snímek Muzzikanti, tam jsem vytvořila postavu Eriky, dcery manažera Schwarze, kterého hraje Maroš Kramár. Za všechny příležitosti jsem moc vděčná.

Můžete postavu Eriky v Muzzikantech blíže přiblížit?

Erika je mladá, rozmazlená a arogantní dcera bohatého producenta, ovšem taková je na začátku filmu. A poté, co všechno prožije, podstatně se změní její pohled na svět a hudbu. Takže si myslím, že to je v podstatě inteligentní slečna, která si jde ale velmi svědomitě za svým snem…

Jaká byla atmosféra natáčení filmu?

Jedním slovem „šílená" ale myšleno v tom dobrém smyslu slova, samozřejmě. Režisér Dušan Rapoš a producent Petr Šiška dali dohromady skvělou partu lidí.

Pokud vím, dříve jste se věnovala i hodně tanci, baví vás pořád?

Tanec miluji a moc mi někdy chybí. Ale mám nastavené priority. A když jsem si měla vybrat, jestli se budu naplno věnovat herectví, nebo tanci, tak bylo jasné, co si vyberu. Když mám ale čas, tak si ráda zajdu na nějaké taneční workshopy.

Vyzkoušela jste si i práci fotomodelky. Jak jste se v ní cítila?

Focení mě baví. Bohužel chybí mi několik centimetrů, pokud jde o mou výšku, na to, abych se prosadila ve světě modelingu.

Pocházíte z bývalé Jugoslávie, ale v České republice už zřejmě žijete dlouho, jak se zde cítíte?

Jako doma. S rodinou zde žiju od svých dvou let. Takže zde jsem mohla získat vzdělání, dostávám atraktivní pracovní příležitosti, mám tady přátele, prostě skoro úplně vše.

Chcete se v budoucnu více věnovat divadlu, filmu nebo televizi?

Chci se věnovat zajímavým nabídkám, které přicházejí. A všechny tyhle tři „složky" mě baví. Pro mě je důležitý film, televize, ale pochopitelně také divadlo.

Jak vám jde studium na konzervatoři?

Studium na konzervatoři jsem v průběhu pátého ročníku musela přerušit. Bohužel mi škola nevyšla ani v tomto ročníku vstříc, pokud jde o mé mimoškolní pracovní vytížení. Ale studuji stále anglickou školu Mavo.

Máte nějaké zvláštní záliby?

Moc ráda cestuju, ale nevím, jestli se to dá nazvat zvláštní záliba. Ráda poznávám, jak lidé žijí a chovají se v jiných zemích.

Co vás čeká v nejbližších týdnech, pokud jde o film?

Momentálně jsem absolvovala premiéru filmu Muzzikanti. Teď si pojedu trošku odpočinout do své rodné země. Čeká mě ale i pracovní cesta do Bělehradu. No a pak se začnu připravovat na nový film z roku 1620, podrobnosti bych zatím prozrazovat nechtěla.