Kolekce komorních soch ženských aktů a portrétů v duchu českého lyrismu s existencionálními pocity současného člověka – tak lze charakterizovat vystavenou tvorbu akademické malířky Blanky Voldřichové ve Výtvarném centru Chagall na Repinově ulici v Ostravě.

„Výtvarní umělci ztvárňují ženu různých typů. A mě vždycky zajímaly dívčí postavy pubertálního věku ve své pravdivé lidské podobě. Šlo mi o to, abych zobrazila dívčí přirozenost a čistotu. Myslím si, že toto téma dovede nejlépe ztvárnit žena, neboť sama chápe nejvíce rozpornost právě pubertálního období, dívčí lyriku, její ideály, ale i nejistoty, které dívku právě v tomto čase provázejí. Muži se dívají pochopitelně na ženu jinýma očima,“ vyznala se na vernisáži v Ostravě Blanka Voldřichová. Jak snáší úděl sochařky-ženy?

„Je to určitě náročnější povolání. Když se rodí větší plastika, musí se stavět lešení a musím se na něm pohybovat, což jsem si v mládí nikdy neuvědomovala, až když jsem dospěla do určitého věku,“ vyznává se s úsměvem umělkyně.

Její cesta k sochařskému výtvarnému oboru vedla přes horolezectví. „Když jsem jako mladá holka jela se svým oddílem na pískovec na Hrubou Skálu, tak mě náš vedoucí oddílu vyprovokoval, abych něco z pískovce vytvořila. Měla jsem nějaké drobné základy z kreslení. Tak jsem začala tvořit s horolezeckou skobou a kladivem. Nakonec měl můj první výtvor úspěch. Kolegové z horolezeckého oddílu mě hecovali, že mám na to nadání, což jsem sama v sobě asi neobjevila, a začala jsem dělat sochařinu. Začátky nebyly vůbec jednoduché. Soukromě jsem studovala u Bohdana Cerovace, což byl Jugoslávec, který pravidelně pobýval v Praze. Hodně mě naučil, zejména portréty. Chtěla jsem studovat na Akademii výtvarných umění v Praze. Jenže v těch letech byl na akademii pan profesor Vincenc Makovský, skvělý umělec. Rozhodla jsem se, že za ním zajdu a zeptám se ho, zdali bych mohla u něho studovat. Ale on mi řekl: ,Ženský neberu, to je práce pro chlapy, a sochařina, to je dřina, z čehož usuzuji, že ženy neměl rád, pokud jde o tuto profesi. Takže jsem nastoupila na Vysokou uměleckoprůmyslovou školu a po jejím absolutoriu jsem ještě byla na praxi v Německu a kousek za Prahou jsem se usídlila, kde už několik desítek let žiju a tvořím,“ vyznává se Blanka Voldřichová.

Jako sochařka má velkou výhodu v tom, že bydlí v atriovém domečku, kde má v přízemí ateliér. Kolekci soch na současné výstavě ve Výtvarném centru Chagall doprovázejí obrazy a grafiky Oldřicha Michaela Brože, bohužel předčasně zesnulého autora, který byl manželem sestry Blanky Voldřichové. Oldřich Michael Brož studoval na ČVUT a na Vysoké uměleckoprůmyslové škole v Praze.

Náměty pro svou tvorbu nacházel v přírodě a ve fantaskních vztazích a souvislostech naší vesmírné planety. „Propojení těchto dvou umělců není náhodné. Oba vycházejí z obdobných výtvarných, filozofických, ale i motivačních zdrojů a navíc jsou propojeni rodinnými vztahy. Jen pro zajímavost: sestra Blanky Voldřichové se mnohokrát stala modelem jejích soch včetně aktů,“ říká Petr Pavliňák, kurátor současné výstavy, která potrvá do 12. prosince.