Začněme náš rozhovor tak trochu oklikou… Co je pro vás naprostá svoboda v životě a proč?
Naprostá svoboda přece neexistuje. Holt se musíme smířit s tím, že se pořád musíme něčemu nebo někomu přizpůsobovat. Třeba i tím, že proti tomu bojujeme.

Pořad Na stopě, který moderujete, pomáhá nejen kriminalistům v pátrání po hledaných osobách, ale také lidem, kterým se ztratil někdo blízký. Ztratil se vám osobně někdo někdy?
Mně a policistům se asi před dvěma roky ztratil muž, kterému se podařilo podvést mě a další desítky lidí. V tomto případě se bez mého přičinění dostalo jeho jméno a fotka do Stopy a rázem se z něj stal nalezenec. Dobrá práce, ne?

Byl jste někdy obětí trestné činnosti vy sám?
Byl bych výjimkou, kdyby tomu tak nebylo. Vám snad nikdy neukradli peněženku? A pokud bych přistoupil na tezi zločinného státu, tak v tom lítáme úplně všichni.

Díky pořadu se dostalo dost lidí do vězení… Cítíte zadostiučinění?
Z principu určitě. Kdybych nevěděl, že to, co dělám, má smysl a především efekt, asi bych se pustil do něčeho jiného. Nechci si hrát na pana „Spravedlivého“, ale určitá rovnováha spravedlnosti existovat musí, a pokud k tomu mohu přispět, jsem spokojený.

Měl jste někdy v souvislosti s natáčením strach o sebe nebo své blízké?
Žít v permanentních obavách nemá smysl, to by člověk odnesl psychickým zdravím, proto takto neuvažuji, proto nemám a nenosím zbraň, neovládám bojová umění. Je pravda, že si chráním své soukromí, rodinu, ale to jen preventivně. Nějaký blázen, kterému vadím, se najít může, v tom případě ať to odnesu já, a ne mé okolí.

Lidé z podsvětí vás zvou na kávu, zdraví vás… Co si od toho slibují?
Jak to víte, že mě zvou na kávu? Jo – vlastně ano – na jeden takový případ si vzpomínám. Přisedl si ke mně jakýsi muž a poručil dva rumy… a potom mi vyprávěl příběh své loupežné kariéry. Finále je takové, že jsem jej měl k vyloupení banky inspirovat já, protože jsem měl prohlásit, že banky mají často špatně nainstalované bezpečnostní kamery, a když tam přijdete v kšiltovce, není vám vidět do tváře. Prý jsem se ale zapomněl zmínit o barvicích kapslích, které bouchnou, jakmile vyjdete s penězi z banky ven. Celé naše sezení zakončil větou, kterou si budu pamatovat do konce života: „Tak vám tedy mockrát děkuju.“

Tvůrčí tým pořadu tvoří pět mužů… Nechybí vám ženský element?
Mám tomu rozumět tak, že jste se do našeho týmu právě přihlásila?

Nelákalo by vás po všech těch zkušenostech povolání kriminalisty?
Lákalo, to víte, že ano. Jenomže oni neberou držitele modrých knížek. V době povinné vojenské služby to byl doklad, že na vojnu nemusíte. Většinou jsme to hráli na hlavu, vředy nebo na plotýnky.

Čím jste chtěl být?
Začínalo to v mateřské škole kosmonautem a ve druhé třídě končilo kominíkem. Vzhledem k tomu, že obě tyto profese předpokládají, že nemáte fobii z výšek, musel jsem své priority změnit.

Čím jste naopak nechtěl být, a i dnes se vám z toho pomyšlení dělat tuto práci ježí vlasy?
Mně se spíš ježí vlasy při představě, že bych dnes s mojí fobií byl kosmonautem nebo kominíkem.

Věříte na náhodu, nebo na osud?
Těžká otázka. Věřím, že v principu máme své osudy naprogramované a to, co se nám může jevit jako sled nahodilostí, nejsou náhody, ale cesty, které nám život nabízí. Kvalitu života určujeme naším rozhodováním.

Byl jste někdy u kartářky, jak vnímáte astrologii?
Věřím tomu, že v populaci žije několik málo lidí, kteří mají schopnosti, jež drtivá většina z nás ztratila. Až někoho takového najdu, rád vás s ním seznámím. U kartářky jsem byl, ale ta mezi ně nepatřila. Kecala takové hlouposti, že jsem jí nechal ze slušnosti stovku a předčasně odešel. Když o tom přemýšlím, tak jsem jí tu stovku ani neměl nechávat.

Existuje něco, co byste chtěl umět, ale bohužel neumíte?
Takových věcí jsou tisíce. Za jeden život nejde zvládnout všechno.

Zabýváte se ichtyologií (nauka o rybách a rybovitých obratlovcích – pozn. aut.), rybaříte… Kde a co chytáte?
Chytám především tam, kam nechodí ostatní. Nejsem z těch rybářů, kteří přijedou, rozbalí, sednou a sedí. Jsem spíš – jak říkají mí kamarádi – aktivní experimentátor. Miluji řeku Dyji u nás na jižní Moravě – jsou tam krásné neregulované úseky, které mě svojí energií nikdy nezklamou. Taky hledám a podle leteckých snímků nacházím stará ramena řek. A snažím se tam několikrát ročně na pár dnů vyrazit. Zatím se to daří.

Máte na svém kontě nějaký kapitální úlovek… nebo jste spíše sportovní rybář?
To jsou dvě různé věci. I sportovní rybář může přece chytat kapitální ryby. Sportovní rybáři své úlovky v drtivé většině pouštějí, protože nemají potřebu dokazovat svoji převahu nad rybou tím, že ji zabijí. Mojí dosud životní rybou je sumec, kterému se podařilo v kondici dorůst do velikosti 228 centimetrů. Je to jeden z největších sumců chycených v řece Dyji. Plave tam dál – jeďte si ho chytit!

Jíte ryby? Které máte nejraději?
Ryby jako konzument miluji, ale většinou to dopadá tak, že si pro ně jedu do krámu. Ne proto, že bych sám ryby nechytil. Jen jsem alibisticky rád, že je místo mě zabil někdo jiný.

Hrajete na nějaký hudební nástroj?
Temně hučí Niagara… to ještě na kytaru u ohně zvládnu, ale Carlos Santana by to vystřihl lépe.

Stalo se vám, že jste v životě něco prošvihl, co už se nedalo vrátit zpátky?
Víc si povídat s tátou, který předčasně zemřel.

Existuje něco, bez čeho se ve svém životě neobejdete?
Pokud vyrazíte do méně civilizovaného světa (a to vůbec nemyslím pejorativně), zjistíte, že se obejdete s minimem toho, co vám vnucuje civilizace takzvaně „vyspělá“. Čeho se ale nemíním vzdát, je velká míra vnitřní svobody.

Každý potřebuje odpočívat. Jak a kde nejvíce trávíte volno?
Hlavně bez lidí, takže vám to neprozradím, abych místa nemusel měnit.

Co vás v poslední době nejvíce trápí?
…a jsme u politiky… a tomuto tématu se chci vyhnout. Ale jako parodie naše politika hodnoty určitě má!