Tenorista Aleš Briscein: Láska k opeře se vytváří dlouhé roky

Co pro vás prestižní Cena Thálie znamená?

Thálie pro každého českého umělce znamená ocenění jeho práce v daném oboru. A třeba pro mě má cenu, když toto ocenění přijde od mých kolegů umělců. Za posledních dvacet let, co se tato cena uděluje, se stala velmi medializovanou událostí, kterou sleduje mnoho lidí, a proto je třeba, aby toto ocenění nezískávali pouze aktivní umělci, ale aby se nezapomínalo i na ty, kteří věnovali umění celý svůj život.

Jak jste se cítil v postavě Romea na ostravském jevišti?

Opera Romeo a Julie se v českých divadlech na repertoáru moc často neobjevuje. Když se podíváte do klavírního výtahu na sólové party hlavních postav, tak zjistíte, proč tomu tak je. Dílo má pět aktů, a je tudíž vhodné pro pěvce, kteří už mají dostatek uměleckých a technických zkušeností pro tak náročné party. Prostor na to, abyste pokud možno zjevově vyhovovali roli, a byli ještě k tomu dobrými zpěváky, je v této opeře opravdu velmi úzký…

Právě v Ostravě jste doposud vytvořil už několik vynikajících rolí. Jak se vám pracuje v tomto městě?

Říkám to otevřeně při všech rozhovorech. Divadlo potřebuje silné vedení a hlavně řád.To všechno Národní divadlo moravskoslezské má, a proto zde tak rád zajíždím, když mi to mé časové možnosti dovolí.Trávím poměrně dost času v zahraničí, ale vedení opery umí velmi dobře plánovat dopředu. Má potom velkou šanci oslovit na daný projekt umělce, o které stojí. Spolupráce se všemi kolegy v divadle je příkladná a je jen škoda že takových divadel nefunguje u nás více. Samozřejmě, že velkou zásluhu na tom mají Jiří Nekvasil, ředitel NDM, a šéf opery Robert Jindra, pod jejichž vedením funguje výborně plánování a dramaturgie všech titulů.

Kdy jste si v životě řekl, že se stanete operním pěvcem?

Operním zpěvákem jsem se stal úplnou náhodou… Pocházím sice z hudební rodiny, můj otec zpíval v divadle F. X. Šaldy v Liberci, odkud pocházím, ale byl mi spíše odstrašujícím příkladem. Jeho záliba zpívat úplně všude, dokonce i při otevřeném okně v koupelně mě trochu děsila. Bydleli jsme ve vilce v samém centru Liberce a všichni okolo vždy věděli, kdy se u nás zpívá. No vidíte, a osud to zařídil stejně po svém. Po studiu klarinetu mě kamarádka náhodou přivedla za panem doktorem Pospíšilem na pěvecké oddělení pražské konzervatoře a následně jsem absolvoval v oboru sólový zpěv.

Jak se udržujete v optimální fyzické a psychické kondici?

Ač se to nezdá, operní zpěv je velmi náročná disciplína nejen na psychiku, ale také na fyzičku. Mě naštěstí baví od mala sport, protože mě dali rodiče na atletickou školu. I dnes hraji pravidelně fotbal a volejbal. Je to výtečné odreagování a relax pro mé tělo. V létě se pak s oblibou věnuji potápění, protože vlastním už několik let potapěčský průkaz.

Jaké poselství podle vás by mělo operní umění předávat mladým generacím ve 21. století?

Víte, už mnohokrát jsem zaslechl názor, že opera už je vlastně překonaný žánr. V divadlech u nás a hlavně v zahraničí však stále vidím v obecenstvu i spoustu mladých lidí, pro které je opera nedílnou součástí života, a to mě velmi těší. Můžeme diskutovat o tom, jestli máme aktualizovat všechny režie, nebo k titulům přistupovat tradičně. Osobně si myslím, že vyváženost pro tradiční publikum, ale i pro mladé obecenstvo by tu měla fungovat. Láska k opeře se vytváří dlouhé roky, a tak je třeba mladé posluchače zaujmout a hovořit k nim jejich jazykem, aby později mohli objevovat krásy tohoto umění.

A co písňová tvorba? Jak naplňuje váš tvůrčí život?

Už na konzervatoři jsem studoval krásné písňové cykly, jako byly Rachmaninovovy Jarní vody nebo Schubertova Zimní cesta. Pro zpěváky je studium písňové literatury nenahraditelnou součástí jeho profesionální kariéry. Tento obor sice není tak lukrativní jako opera, ale všichni velcí mistři se intenzivně věnovali i této oblasti. Interpretaci písní musíte dát celou svou duši a donutí vás mnohdy velmi přemýšlet nad tím, co chtěl autor písní vyjádřit.Jen technicky zdatný zpěvák si pak dokáže vychutnat krásný pocit,který mu zpěv písní přináší.

Jak přistupujete ke studiu nové role? Dáte přesně na režijní výklad a osobnost režiséra, či si ji sám přizpůsobíte k „obrazu svému"?

V zahraničí se na začátku každého projektu velmi do detailu hovoří o koncepci díla, scéně i kostýmech. Celé dílo by mělo na diváky působit jako celek, a ne být rozbité svévolným výkladem role. Podařilo se mi už v životě pracovat se spoustou vynikajících světových režisérů. Produkce si v zahraničí často vybírají i přesné typy zpěváků, které by v inscenaci chtěly mít. Musíte nejen dobře zpívat, ale také i dobře vypadat. Celkem ríd diskutuji o vývoji své postavy a režisér mi i často vyhoví v mém pohledu, když zjistí že to funguje.

Chráníte si své soukromí? Jaký v něm jste? Máte i nějaké „neřesti"?

Každý rozumný člověk by si měl chránit své soukromí. Samozřejmě používám všechny vymoženosti současné techniky včetně Facebooku. Je to ovšem na druhou stranu velký žrout času, kterého se mi často nedostává… Neřestí mám celou řadu, ale ty si raději nechám pro sebe…

Čeho byste chtěl ještě v životě dosáhnout?

Každý člověk si v životě staví určité cíle a je jedno, jestli v profesním, nebo soukromém životě. Jsem velmi šťastný, že se mi v těchto oblastech daří a že jsem měl to štěstí a potkal i spoustu zajímavých a lidsky kvalitních lidí. Vždy máte kam směřovat, a to je ten hlavní motor, který vás musí hnát neustále kupředu.

ALEŠ BRISCEIN