Ale ještě předtím, v roce 1999, začala jeho největší žurnalistická škola života. Začal pracovat pro prestižní americkou společnost CNN jako editor. Následovalo pět let v roli válečného zpravodaje na Haiti, v Iráku a v Afghánistánu. A jako první Čech získal v roce 2008 cenu Emmy.

Vraťme se ale o několik let zpátky. Píše se rok 1991 a z ostravského nádraží odjíždí s velkým báglem a tehdejší láskou Lucií Tomáš Etzler, osmadvacetiletý absolvent Pedagogické fakulty, který má za sebou krátkou praxi coby dramaturg hudebních pořadů v ostravském studiu Československé televize.

MÍŘÍ DO USA. PROČ?

„Myslel jsem si, že to bude natrvalo. Doufal jsem, že tam najdu slušnou práci, která mě bude bavit. A vlastně měl jsem ještě větší ambice: prosadit se, ale v čem, to jsem tušil marně. Ale už nebyl komunismus, věděl jsem, že se budu moci vracet, že za mnou bude moci přijet můj syn, chtěl jsem tam přivézt maminku, která byla pěvkyní v operním sboru ostravského divadla. Říkal jsem jí, že ji zavedu do Metropolitní opery. Tatínek, vysokoškolský pedagog, který učil literaturu a byl skvělým divadelním recenzentem, bohužel v té době už nežil. Měl jsem plány, že v zámoří rychle zbohatnu nebo alespoň se stanu americkou střední vrstvou, že budu žít tam, ale že se budu moci kdykoliv vrácet, do tehdy Československa…“

VŠÍM, ČÍM JSEM BYL…

O tom, že život není peříčko, se Tomáš Etzler přesvědčil brzy po svém příjezdu do zámoří. Rozešel se s milovanou Luckou a začala jeho tvrdá road movie po „zemi neomezených možností“.

Vyzkoušel si řadu profesí. Byl číšníkem, barmanem, dělníkem v Denveru, pečoval o nemocné milionáře, také utekl sektě mormonů. Jistý číšník z Ostravy, kterému se říkalo Hrnek, mu nabídl v New Yorku za 300 dolarů na měsíc matraci na podlaze v kuchyni… Tomáš se ale neodevzdal osudu a jako dřívější aktivní horolezec také natíral a čistil výškové budovy, později dokonce natočil ve vlastní produkci úžasný dokument, ale to už stál téměř před branami CNN.

„Pochopitelně že v CNN se mi najednou neskutečně zvýšila životní úroveň. Byl jsem ochoten dělat třeba třicet dní bez dne volna. I měsíc v kuse. Později už jsem začal chodit na hokej, NHL, na Atlantu Thrashers. Byl jsem tam třeba na vynikajícím zápasu, když přijel hrát Pittsburgh ještě s Jágrem. Trénoval je Ivan Hlinka. Ano, v té době jsem začal žít jako Američan, nemusel jsem se obávat, že nebudu mít na dovolenou nebo že během ní přijdu o příjem, protože nepracuju.“

VÁLEČNÝ ZPRAVODAJ

A pak nastal pro Tomáše Etzlera neskutečný kolotoč reportáží zejména z Iráku, Afghánistánu, Haiti, ale i dalších zemí. Stál každodenně tváří v tvář smrti.

„Dohromady jsem byl v Iráku asi rok a půl. Vždycky dva až tři měsíce tam, měsíc v Atlantě v redakci CNN a to samé v Afghánistánu, dohromady zhruba rok a půl mezi lety 2002 a 2003.“

AMERIKU „VYMĚNIL“ ZA ČÍNU

Psal se rok 2006 a v životě Tomáše Etzlera nastala vážná životní změna.

„V Berlíně jsem od roku 2005 fakticky šéfoval místní pobočce CNN, pod kterou spadalo i Česko. Byl jsem sice ubytován první čtyři měsíce v nádherném hotelu, ale toužil jsem po vlastní posteli. Připadal jsem si hrozně sám. A v říjnu 2005 jsem potkal v Mnichově jednu ženskou, reportérku švýcarské televize. Řekla mi, že se bude stěhovat do Číny na rok. V prosinci téhož roku jsem ji požádal o ruku. A ona s tím souhlasila. Viděl jsem ji čtyřikrát v životě, vůbec ji neznal. A já si říkal, že to na dálku fungovat nebude. Proto přišlo jedno z nejtěžších rozhodnutí v mém životě. Opustil jsem milovanou CNN. A v té době jsem se už znal s Michalem Kubalem, šéfem zahraničí České televize, který mi říkal, že uvažují o zřízení pobočky v Číně. Na základě toho jsem později oslovil Českou televizi, která mi nabídla takové podmínky, které se neodmítají, takže jsem se ocitl v Číně…“

BARBARA ODEŠLA

Sedm let trvala Etzlerova televizní mise v Číně. Bohužel, se Švýcarkou Barbarou se rozešel a jeho pracovní poměr byl ukončen v České televizi 31. března 2014, kdy se ocitl na volné noze, a jak sám tvrdí, ten přechod byl strašný…

„Ta finanční ztráta byla zásadní. Navíc jsem žil v Hongkongu, nejdražším městě světa, kde čtvrtka chleba stojí devadesát korun…“

V roce 2017 se Tomáš Etzler vrátil z Hongkongu do Evropy. Proč?

Kniha Jindřicha Šídla a Tomáše Etzlera Kdo ví, kde budu zítra.„Byla za tím žena. Můj pobyt v Americe byl ze začátku strašně těžký. A my jsme se tam tehdy s Lucií za velice zlých okolností rozešli. A to tak zlých, že jsem se s ní pětadvacet let odmítal bavit. No a pak Lucie přišla v roce 2017 v Praze na jednu moji přednášku v Kině Pilotů. Všimnul jsem si jí v hledišti, ale myslel jsem, že je to šálení, že je to naprosto nemožné. Vyříkali jsme si věci takovým způsobem, že jsme zjistili, že nechceme dál být bez sebe. Lucie teď nemůže žít v České republice, protože má dva kluky, kteří chodí na gymnázium v Amsterdamu. Takže jsem se přestěhoval do Amsterdamu a trávím tam tři týdny v měsíci a týden jsem v Praze, pokud ještě třeba externě nepracuji pro CNN v Evropě….“

Tak to je jenom zlomek vyprávění novináře Tomáše Etzlera, které najdete v knize Kdo ví, kde budu zítra. Napsal ji společně se známým publicistou  Jindřichem Šídlem, který mu kladl velice zajímavé otázky. Knihu vydalo pražské nakladatelství Vyšehrad.

(*S použitím knihy Jindřicha Šídla a Tomáše Etzlera Kdo ví, kde budu zítra)