Bude to inscenace Slyšení o Adolfu Eichmannovi, poválečný odsun Němců a jeho důsledky líčí hra Smíření a drastické osudy Josefy Slánské jsou tématem hry S nadějí, i bez ní. To byl také důvod následujícího rozhovoru s Tomášem Vůjtkem.

Nestává se často, aby v našem hlavním městě byly prezentovány hned tři hry v krátkém časovém sledu za sebou od jednoho současného autora, kterým jste v tomto případě vy. Jak vnímáte tuto – pro vás - jistě potěšitelnou skutečnost?

Jsem především rád, že jsme celou trilogii s režisérem Ivanem Krejčím v Aréně mohli uvést. Máme herecký soubor, který nám rozumí a pro který jsem ty tři hry napsal. Neznám jiné divadlo, kde bychom si tohle mohli dovolit. S tím souvisí i podpora naší paní ředitelky, která se s námi nebojí otevírat i kontroverznější témata. To, že celou trilogii vyvezeme do Prahy, je jen třešinka na dortu. Měl jsem to štěstí, že jsem na všech inscenacích mohl spolupracovat i jako dramaturg, což by se mi v jiném divadle nejspíš nepovedlo. Do Prahy tedy jedeme jako tým a to je pro mě opravdu velmi potěšitelná skutečnost.

Z vaší dosavadní dramatické i dramaturgické tvorby je zřejmé, že vás přitahuje historie a některé postavy významných dějinných událostí. Připravujete něco dalšího v tomto duchu? Pokud ano, můžete nám prozradit něco více…

Pro český rozhlas zkouším napsat hru o osudech generála Šejny, který byl ve své době známý jako „semínkový generál“ díky svým kšeftům s nedostatkovými travními semeny. V únoru 1968 emigroval a nepřímo tak způsobil pád Novotného vlády a nástup Alexandra Dubčeka. Pražské jaro by bez jeho aféry tedy nejspíš vůbec nenastalo, což se dnes už moc neví. Dostal jsem také nabídku od Slezského divadla v Opavě, abych pro ně napsal hru, která by zachytila změny, které přinesl rok 1918. Zatím ani sám netuším, o čem všem ta hra bude. Mám se tedy na co těšit.

Prý jste psal dříve také poezii, pokračujete v tom i nyní?

Ve verších jsem naposledy napsal dramatizaci Malého prince pro ústecký Činoherák. Pokud mi vyjde čas, snažím se poezii překládat, ale to se mi už dlouho nestalo. Někdy si ale nějakou hezkou báseň přečtu. Přijde mi, že ani to není málo.

Neláká vás změnit trochu žánr a napsat třeba komedii z dávné či nedávné historie?

Všechny své hry vnímám jako komedie či lépe tragikomedie. Někdy se smějeme jen my dva s Ivanem Krejčím, ale to není naše chyba. Bez humoru bych žádnou hru ani napsat nemohl. Ne, žánr měnit nehodlám.

Nedávno jste oslavil významné životní jubileum. Znamenalo ve vašem dosavadním životě nějaký tvůrčí nebo lidský předěl…

To, že se z Tomáše stane také Abrahám, je vnímáno jako důvod k oslavě. Byla přiměřeně velká a jsem rád, že jsem ji ve zdraví přežil. A to, zda teď píšu líp nebo hůř a zda se chovám jinak, než jsem se choval dřív, musí posoudit jiní.

Jak se cítí Tomáš Vůjtek na podzim roku 2017 a o čem hlavně v těchto dnech přemítá?

Přemítám hlavně nad tím, jak to bude s naslibovanými termíny. Pokud se mi podaří texty odevzdat včas, budu spokojený a nejspíš nejen já. A cítím se podle toho, jak se mi práce daří. Ale když vyjde sluníčko, nastává pro mě velmi těžké dilema. Chtěl bych vyrazit někam ven, jenomže moc dobře vím, že musím sedět u kompu a psát. Dobře mi tak.