Připravili tak milovníkům nejsoučasnějších hudebních žánrů z oblasti elektroniky, lo-fi music či psychedelického folku velmi výživnou hostinu o třech chodech.

Jako první se představil v zaplněném suterénním prostoru jednočlenný projekt Es, za kterým stojí Sami Sänpäkkilä – experimentální filmař, hudebník a zakladatel labelu Fonal. Pomocí jednoduchých kláves imitujících zvuk varhan, různých elektronických efektů či mikrofonu namíchal dvě silné elektronické skladby pohybující se od abstraktní a glitch elektroniky přes ambientní plochy až k mohutným hlukovým stěnám odkazujícím k postrockovým výbojům třeba takových Sigur rós. Melancholické až temné, zasněné i syrové, krásné, a přitom plné syntetických škrábanců a nesourodých šumů. Možná lze díky hudbě opravdu komunikovat i s vesmírem.

Další z protagonistů večírku labelu Fonal byla zpěvačka a kytaristka Islaja, kterou je možno zařadit mezi experimentující písničkářky. V duu s baskytaristou Jukkou Räisänenem předvedli, že v hudbě není vždy až tak důležitá virtuozita, ale spíše nápady, hledačství a osobitost. Jejich lo-fi folk potěšil všechny příznivce hudebních miniatur s velmi intimním podtextem. Přestože Islaja zpívala finsky, posluchač se velmi rychle naladil na její komunikační vlny. Excelentní byly zejména pasáže, kdy se oba hudebníci pouštěli do zvukových experimentů s v reálném čase vytvořenými zvukovými podklady nebo s podomácku vyrobeným hudebním nástrojem – ramínkem na šaty posázeným cyklistickými zvonky. Tady jako by čerpali z inspirativních explozí jejich hudebních kolegů z labelu Fonal.

Vyvrcholení celého koncertu přišlo se čtveřicí Kemialliset Ystävät (v překladu Chemičtí přátelé), ke které se přidal i Sami Sänpäkkilä. Společně namixovali velmi různorodý hudební materiál, jenž působil konzistentně snad díky hravé, a přitom psychedelické atmosféře. Muzikanti v praxi předvedli, co znamená, a hlavně jak zajímavý může v hudbě být přístup nazývaný „do it yourself“, tedy „udělej si sám“. Tři na zemi sedící muži točící potenciometry a mačkající různá zařízení včetně diktafonu plus kytarista a basák. Všichni obklopeni starými klávesovými „samohrajkami“, spoustou elektronických škatulek a efektů nebo třeba hračkami, které snad pamatují jejich vlastní dětství. Společná touha hrát si a oddávat se zvukovým (i hlukovým) eskapádám. Kombinace psychedelie s folkem, elektronikou, střet různých podivností s nečekanými zvukovými dekonstrukcemi, improvizace a intuitivní přístup k tvorbě. Přes veškerou tu „elektriku“ navíc vše fungující velmi přírodně až animálně, jako bychom se při poslechu přenesli doprostřed hlubokého lesa, až nečekaně barevného a magického.

Hudební večírek ve finské režii byl bohatý nejen na silné emoce, ale zároveň na pozoruhodné informace vyvěrající přímo z jednoho z center hudebního dění. Doufejme, že byl také inspirativní pro nastupující ostravskou generaci hudebníků. Stylové vesty, které šijí místní kapely, se leckdy zdají - ve srovnání s děním ve světě - přece jen už trošku těsné a obnošené.